Titanic

Některé nezodpovězené otázky kinematografie pálí publikum dnes stejně jako v době premiéry. Zastaví se káča na konci Počátku (Inception)? Co je v kufříku v Pulp Fiction? A v neposlední řadě: Mohl se Jack zachránit na těch pitomých dveřích, kdyby se s Rose jen trochu snažili? Odpověď různými více či méně důvěryhodnými experimenty hledal sám režisér Titaniku James Cameron, ale i řada jiných vědátorů s příliš velkým množstvím volného času. A nyní se k nim bude moct připojit kdokoliv, kdo si ikonickou rekvizitu za enormní částku koupil.

Zřejmě není mnoho filmařů, kterým by se podařilo si během kariéry splnit tolik snů jako Alfredu Hitchcockovi. Anglický režisér napříč pěti dekádami režíroval více než 50 filmů a hned několik z nich se pravidelně umisťuje v žebříčcích nejvlivnějších děl všech dob. Jeden sen ale realizovat nedokázal, i když k němu měl v jednu chvíli docela blízko – totiž natočit film o Titanicu.

Stejně jako v loňském roce se oscarové předávání neslo v poměrně poklidném duchu a dva roky stará facka Willa Smithe se stává dávnou minulostí. To však neznamená, že by se během několikahodinového přenosu neodehrálo nic zajímavého, co hýbe internetem a co dodává čtení výsledků punc velké filmové události. Na několik zásadních momentů se proto zčerstva podíváme.

Když se někdo zmíní o sci-fi filmech, většina fanoušků má po ruce alespoň obecný kanonický přehled. Nejdůležitější je pravděpodobně Vesmírná odysea (2001: A Space Odyssey), nejslavnější Star Wars, nejfilosofičtější na západě Blade Runner a na východě Stalker. Ke sci-fi se minimálně jednou přikloní snad každá velká režisérská osobnost, neboť v nesnadné charakterizaci a ohraničení tohoto žánru spatřují možnosti pro nekonečně kreativní vyjadřování, ať už vizuální nebo příběhové. Ve většině případů sci-fi filmy vychází z jiných kulturních zdrojů včetně literatury a komiksu, v dnešní době často rozvíjí či remakují klasická díla a série. V tomto článku se ovšem zaměříme na osm finančně nejúspěšnějších sci-fi historie, jejichž námět pramení přímo z myslí filmařů a neopírá se o žádné přidružené médium nebo značku.

Málokterý film byl vyhlížen s takovým napětím jako Star Wars: Epizoda I - Skrytá hrozba (Star Wars: Episode I - The Phantom Menace). A málokteré zklamání bylo tak bolestné. Jak pro publikum, tak pro samotný štáb, který nesl neblahé následky. První epizodu prequelové trilogie dnes považujeme za vzorový příklad toho, jak daleko může zajít fanouškovská toxicita a posedlost. A nikdo to neměl horší než tehdy desetiletý Jake Lloyd, jenž bláhově myslel, že se mu v malém věku splnil sen a má před sebou velkou budoucnost. Dnes slaví 35. narozeniny a další filmovou roli si od té doby nepřipsal.

Režisér se může plácat po zádech, když jeho představitel nebo představitelka hlavní role bojuje o prestižní zlatou sošku. Očividně totiž odvedl dobrou práci, když rozdával pokyny nad scénářem a pomáhal udržovat věrohodnost či intenzitu hereckého projevu. A co teprve, když se z vašeho obsazení uchází o Oscara hned pět lidí? Naposledy k tomu došlo roku 1976, tedy v době, kdy hollywoodští filmaři začali víc spoléhat na vizuální vyjadřování a pohyblivou kameru. Trochu tak možná upozadili herecké výkony, jež si jejich předchůdci během klasické studiové éry zvykli snímat dost staticky a divadelně. Jestliže tedy můžeme nějaké filmy nazývat „hereckými“, minimálně z pohledu akademické pozornosti to je devět následujících klasických titulů, u nichž v dobrém smyslu nevíme, kam dřív stočit zrak.

Titanic si právě vydobyl pozici druhého nejlepšího romantického filmu všech dob podle čerstvě zveřejněného žebříčku magazínu Variety, vtěsnaný mezi ikonickou Casablanku a Hitchcockovo Chyťte zloděje (To Catch a Thief). Je to konečné stvrzení rehabilitace snímku, který nejprve získal srdce kritiků i diváků, následně vyhrál jedenáct Oscarů, ale také ho považujeme za zrod moderní hate-culture, kdy se popkulturní dílo stává terčem kataklyzmatické veřejné nenávisti a člověk se musí bát prokázat mu sympatie. To už odvál čas, jenže konečné zadostiučinění jen stěží zvládne vymazat tíseň a ponížení, s nimiž se museli po premiéře setkávat Leonardo DiCaprio a předně Kate Winslet.

Dramedie Chlast (Druk) s Madsem Mikkelsenem si roku 2021 dokráčela pro Oscara za nejlepší cizojazyčný snímek, přičemž nominaci obdržel také její režisér Thomas Vinterberg. Slavný dánský filmař stojící za filmy Rodinná oslava (Festen) či Hon (Jagten) musí podobně jako řada evropských tvůrců před ním zatnout zuby a sledovat, jak jeho úspěšné dílo přemění k obrazu svému (v tomto případě pod obraz) hollywoodská fabrika. Příběhu o učitelích, kteří si krizi středního věku a pracovní vyhoření umírňují nonstop udržovanou hladinkou v krvi, se pod produkčním dohledem Leonarda DiCapria chopí komik, herec a příležitostný režisér Chris Rock. A Vinterberg mu s humorem pohrozil fackou, jestliže natočí kravinu.

Třicetiletý nostalgický cyklus už vzal naplno do spárů devadesátá léta, takže je načase vytahovat díla popkultury, na něž se lidé doposud dívali často skrz prsty, a začít na ně hledět skrz růžové brýle. Můžeme to přijmout buď cynicky, nebo se upřímně pobavit a s lehkou hlavou docenit fláky, na než jsme dřív nadávali. Třeba Twister.

V redakci Kinoboxu rozhodně patříme ke vstřícnějším divákům Cameronova namodralého opusu. Přestože by někteří z nás možná jmenovali lepší způsoby, jimž by nepotopitelný režisér Titaniku (Titanic), Vetřelců (Aliens) a dvou Terminátorů mohl uplatňovat svůj talent, stále jsme schopní respektovat jeho volbu. Zvlášť když oba díly Avatara byly vynikající podívaná. Přesto je trochu smutné, že šance, že se Železný Jim ještě někdy vrátí na planetu Zemi, se jeví rok od roku méně pravděpodobná. Nyní připomněl, že Avatar by nemusel skončit ani u nyní chystaných pěti dílů.