Články o Nesmiřitelní

Nezpochybnitelná ikona stříbrného plátna, jež proslula jako představitel tvrdých chlapů a současně autor mnoha oceňovaných filmů, Clint Eastwood, právě dnes slaví neuvěřitelné 95. narozeniny. Pro nespočet diváků je symbolem chlapáctví, nesmírného charismatu a taky takřka nekonečného filmařského talentu, díky němuž má doma už několik Oscarů. I ve svém požehnaném věku navíc zůstává filmařsky aktivní. Které jeho snímky byste rozhodně neměli minout?

Není to až taková doba, co zlaté sošky pro nejlepší filmy roku připadaly zejména populárním a finančně profitujícím titulům, o kterých slyšeli snad všichni. Když film může být extrémně úspěšným blockbusterem, proč by zároveň nemohl být oscarovým? Režisér netflixovské sci-fi Pasáž či Avengers: Endgame Joe Russo se domnívá, že tento trend skončil, potažmo výrazně zeslábl, vlivem kdysi mocného producenta Harveyho Weinsteina. Ten prý mainstreamové snímky bojkotoval ve prospěch menších uměleckých děl, což příznačně dokládá slavná oscarová kontroverze z roku 1999.

Smrt legendárního herce Gena Hackmana, jehož v 95 letech našli v jeho domě bez známek života stejně jako třiašedesátiletou manželku a jednoho psa, je stále zamotanější. Držitele dvou Oscarů za Francouzskou spojku a Nesmiřitelné si Hollywood připomíná laskavě a uctivě, na nedělním oscarovém ceremoniálu zesnulého kolegu obdivně popsal Morgan Freeman, jenž tím zahájil sekci In Memoriam. Historky se nezdržel ani svérázný komik Bill Murray, jenž si jako rámec vzpomínání nicméně vybral jeden z Hackmanových posledních snímků Taková zvláštní rodinka – proslulý mimo jiné tím, že herecký veterán ostatním jejich práci moc neulehčoval.

Teprve na konci ledna jsme v narozeninovém článku k pětadevadesátinám Gena Hackmana psali, že legendy přetrvávají – v případě oscarové hvězdy Francouzské spojky a westernu Nesmiřitelní to tak pochopitelně zůstane navzdory smutným zprávám, které od čtvrtečního rána informují o hercově úmrtí. Hackmana našli bez známek života stejně jako jeho dlouholetou manželku, třiašedesátiletou pianistku Betsy Arakawa, s níž se oženil roku 1991. Šerif tamního okrsku nenašel známky cizího zavinění a společná sebevražda je nyní nejpravděpodobnějším scénářem.

Legendy odcházejí, ale také přetrvávají – v případě pětadevadesátiletého oslavence Gena Hackmana zatím doslova. Herec hřmotné figury sice nikdy nebyl na seznamu krasavců jako prvotně úspěšnější Paul Newman, ale svou intenzitou ve ztvárňování drsných charakterních rolí si vysloužil dva Oscary a také poněkud ambivalentní renomé. Pro mnoho kolegů včetně Kevina Costnera, Clinta Eastwooda či Denzela Washingtona zůstává absolutním hereckým esem, zatímco režiséři jako Wes Anderson nebo Sam Raimi to s náročným hercem neměli vůbec jednoduché.

I nejpilnější kronikář by měl problém vyštrachat jméno herce, jenž na prestižní hollywoodské scéně prošel většími turbulencemi než Kevin Costner. Star-power slavného kovboje a tanečníka s vlky, jenž s opačnými výsledky okusil Dokonalý, Zelený a Vodní svět, přetrvává i v páté dekádě v showbyznysu. Herec, scenárista i režisér se na stará kolena stal televizní hvězdou díky Yellowstonu, s nímž se ale rozkmotřil a odešel následovat svůj definitivní a pořádně vratký filmový sen. V tom je nezlomný tvůrce ostatně přeborníkem, přičemž párkrát to náramně vyšlo a párkrát se jeho agent chytal za hlavu. Tohle jsou Costnerovy největší vrcholy i pády.

Zasloužilejší hvězdu stříbrného plátna a současně vytíženějšího autora za kamerou Hollywood nepamatuje. Clint Eastwood v 94 letech zaokrouhluje své režijní počiny na čtyřicet filmem Juror #2 o porotci, jenž u soudu zjišťuje, že zločin svalovaný na obžalovaného možná spáchal on. Režisérovi dlouholetí partneři z Warner Bros. ovšem snímek s Nicholasem Houltem či Toni Collette tento týden vysílají jen do padesáti severoamerických kin, a to bez aktuálních plánů na promítací expanzi. Původně pro stream určený produkt tak zjevně nepřijme oscarové ambice a studio jej v pár amerických městech uvede spíš jako nelichotivé gesto vděku za celoživotní tvůrčí přínos.

Pokud byste měli jmenovat dvě nejvýraznější tváře amerických westernů, dost možná by padla jména Johna Waynea a Clinta Eastwooda. Oba ztělesňovali archetypy drsných kovbojů, kteří na nebezpečném Divokém západě zjednávali pořádek – i když každý trochu jinak. Ačkoli se oba ve své době stali vzorem pro mnoho zámořských mužů a vytvořili určitý maskulinní ideál, jejich přístup se výrazně lišil.

Stát před kamerou už v určité fázi kariéry prostě nestačí. Máte-li dost hereckých zkušeností a navrch možnost pozorovat mistry režisérského oboru, vznášet povel „akce!“ je přirozeně nejlepší až tehdy, když si scénu sami uspořádáte a vyprávíte příběh dle vlastního uvážení. Následující herci zvládli natočit i několik dobrých, potažmo skvělých filmů a současně v nich ztvárnit hlavní úlohu. Jde o obdivuhodný výkon, neboť herecká příprava je velmi komplexní záležitostí, která se však mnohdy nemůže rovnat obsáhlým povinnostem režiséra či režisérky – tedy člověka, za nímž každý člen štábu chodí pro konečné rozlousknutí tisíce a jednoho problému.

Nazývat se žijící legendou může málokdo a vedle Chucka Norrise na to má nezpochybnitelný nárok herec, režisér, scenárista a hudební skladatel Clint Eastwood. Možná nejslavnější kovboj stříbrného plátna z filmů Sergia Leoneho přesedlal před víc jak půlstoletím také k režii a tehdy započal svou ještě úspěšnější tvůrčí epochu. Držitel čtyř Oscarů za dramata Nesmiřitelní (Unforgiven) a Million Dollar Baby má na kontě přes čtyřicet režijních zářezů, v nichž se často zařezával pohledem do svých soků také před kamerami. Ve třiadevadesáti letech Eastwood dotočil soudní drama Juror #2 s Nicholasem Houltem (Menu) a Toni Collette (Děsivé dědictví) a na zákulisní fotografii má z velitelské sesle stále přehled, i když podle všeho už píše svou labutí píseň.