Sci-fi klasika Návrat do budoucnosti slaví 40 let. Její název měl být původně ještě šílenější

Mladík Marty McFly (Michael J. Fox) se ve filmu seznámí s excentrickým doktorem Brownem (Christopher Lloyd), jemuž se podaří přeměnit auto ve stroj času poháněný plutoniem. Při testování stroje se však zjeví teroristé, jimž Brown plutonium ukradl, a vědce zabijí. Mladíkovi nezbyde než prchnout ve stroji času, jenž jej přenese z osmdesátých do padesátých let, kde se mu nešťastně podaří zabránit seznámení svých budoucích rodičů a nechtěně okouzlit svou budoucí matku. Marty musí najít mladší já doktora Browna, aby vymyslel, jak se nejen dostat domů, ale také zajistit, že se sám narodí. 

Nápad na komedii o cestování časem vznikl v hlavách Roberta Zemeckise a scenáristy Boba Galea v roce 1980. Měli základní koncept, cestování časem, stále se jim ale nedařilo vymyslet dobrý příběh. Navíc měli sami strach o budoucnost projektu, po kariérní stránce se jim totiž příliš nedařilo. Jejich spolupráce se Stevenem Spielbergem na komedii 1941 skončila propadákem, takže před studii nevypadali zrovna jako horké zboží. Alespoň po stránce příběhu se jim ale podařil jistý průlom, za což vděčíme jen jedné rychlé úvaze.

Když Bob Gale jednoho dne navštívil své rodiče, začal si se zájmem prohlížet otcovu starou školní ročenku. Hlavou mu bleskla otázka, jestli by on a jeho otec mohli být přátelé, kdyby byli oba teenageři. To samo o sobě znělo jako dobrý odrazový můstek pro film o cestování časem. Nápad probral se Zemeckisem, který během rozhovoru připustil, že když jeho matka vyprávěla příběhy ze střední, často její vyprávění nedávalo smysl, v některých věcech si protiřečila nebo minulost přikrášlovala. Právě to se stalo výchozím motivem pozdějšího filmu.

Oba nadšení tvůrci se pustili do psaní draftu. Při vymýšlení dialogů si mezi sebou přehrávali scény, aby měli jistotu, že repliky znějí uvěřitelně, a přišli s dějovým motivem, jenž jim samotným u mnoha filmů o cestování v čase chyběl. Možnost zasáhnout do minulosti tak, že se změní budoucnost, se stala hlavním motivem příběhu, pojmenovaného Návrat do budoucnosti. První draft scénáře, v němž milovník pirátských videokazet profesor Brown pošle svého kamaráda Martyho časem, čímž zničí první rande svých rodičů, byl na světě. Vydali se tedy do studia Columbia Pictures, kde měl hlavní slovo producent Frank Price. Začínalo to dobře, tou dobou oba tvůrci poslali do kin relativně úspěšný film Ojetá auta, který na Price udělal dojem a díky tomu projevil ochotu s nimi pracovat. Scénář se mu docela líbil, nicméně stejně požadoval pár úprav. 

Tvůrci zanesli do příběhu moment, kdy se hrdina vrátí do svého času a zjistí, že osmdesátá léta vypadají mnohem futurističtěji. Z jeho otce se zároveň stal boxer, a to následkem jeho úspěšné rvačky se školním tyranem Biffem. Nikomu, komu scénář dali přečíst, se změny ale nelíbily. V původním scénáři byl také jiný stroj času, než jak ho známe dnes. Byl to nepohyblivý mechanismus, převážený dodávkou, a když se jej Marty snaží nastartovat, musí ho zavést do centra atomového výbuchu a dolít Coca-Colou.

Nicméně už scénář obsahoval náznak milostné linky mezi Martym a jeho matkou. Zemeckis i Gale měli jasno v tom, že romanci musí ještě před jejím začátkem utnout Lorraine, hrdinova budoucí matka. Oba trochu počítali s tím, že její věta „Je to jako líbat vlastního bratra” nebude moc dávat smysl, protože postava bratra nemá, tudíž nemá srovnání. Byli si ale jisti, že publiku to bude stačit. Větší překážku pro ně představovalo dostat se do hlav teenagerům, jimiž oba muži už nějakou dobu nebyli. Soustředili se na fantastické dějové motivy, inspirované seriálem Twilight Zone nebo prací Roberta Heinleina. Humor měl nicméně vycházet z kontrastu mezi osmdesátými a padesátými lety, hlavně co se týče oblečení a chování, které teenager z osmdesátých let považuje za samozřejmé, nicméně pro mladé lidi padesátých let znamenají velké faux pas. Generační propast obou scenáristů byla nakonec tím, co jim dále působilo problémy.

Price měl i k druhému draftu dost námitek. Nejvíce mu ale asi vadilo to, že ve scénáři bylo málo sexu. Tou dobou se kiny proháněly filmy jako Zlaté časy na Ridgemontské střední, Zvěřinec časopisu National Lampoon nebo Porky, teenagerovské komedie těžící ze sexuality. Návrat do budoucnosti se sexu příliš nedotýkal a to byl podle Price problém. Nakonec bylo rozhodnuto, že scénář šel do oběhu, aby jeho využití mohla zvážit i jiná studia. Nicméně odmítnutí střídalo odmítnutí. Podle některých publikum požaduje rebelující teenagery, což se v Návratu do budoucnosti příliš nedělo, jiná studia nechtěla riskovat film s cestováním v čase. Vždyť jen nedávno v kinech propadly snímky jako Zloději času nebo Tajemná záře nad Pacifikem.

Walt Disney ztratil zájem ve chvíli, kdy se objevil náznak milostné linky mezi Martym a jeho budoucí matkou. To si studio, známé hlavně rodinnou tvorbou, na svědomí vzít nechtělo. Jediný, kdo tvůrcům vyjádřil podporu, byl Spielberg, nicméně ten už s nimi spolupracoval a nedopadlo to dobře. Jediné, co jej mohlo přivést k projektu, bylo jeho přátelství s oběma. Nicméně projekt posléze zachránilo angažmá pro Roberta Zemeckise. Snímek Honba za diamantem, jenž Zemeckis režíroval, byl obrovský hit a režisérovi se najednou otevřelo poměrně dost dveří. V Zemeckisovi ale po měsících odmítání trochu bujela hořkost. Teď si mohl dovolit odmítat on. Jeho cesta vedla za jediným přítelem, který snahu obou tvůrců podporoval – Stevenem Spielbergem. 

Slovutný tvůrce vybudoval svou vlastní společnost Amblin pod hlavičkou Universal Pictures, kde nyní pracoval Frank Price. Zemeckis a Gale ale nebyli jediní, komu další spolupráce s Pricem nebyla po chuti. Spielberg měl Price v nelibosti od chvíle, kdy chtěl producent odmítnout jeho film E. T. - Mimozemšťan, a tak se zasadil o to, aby měl Price nad Návratem do budoucnosti minimální kreativní kontrolu. Hlavní dohled měl nad filmem prezident Universal Studios Sidney Sheinberg, dále snímek produkovali Spielberg, Kathleen Kennedy a Frank Marshall. Byl tu ale jeden problém, práva na Návrat do budoucnosti technicky stále patřila Columbii. Situaci kupodivu zachránil nenáviděný Price. 

Columbia totiž připravovala snímek Velké problémy, jenž parodoval noirovou klasiku Pojistka smrti, která vznikla pro studio Universal. Příběh Velkých problémů se až moc podobal Pojistce smrti, což trochu zavánělo žalobou. Price tak studiu nabídl dohodu – ponechá Columbia Pictures práva na Pojistku smrti, když za to obdrží Návrat do budoucnosti. Nicméně další problematickou figurou se ukázal být samotný vedoucí projektu, Sidney Sheinberg. Poslal producentům memorandum, v němž požadoval zásadní změny.

Tou největší z nich byla změna názvu, Návrat do budoucnosti podle něj dostatečně neosloví publikum. Nový název měl znít Vesmírný muž z Pluta. Gale a Zemeckis takový název rozhodně nechtěli. Zároveň věděli, že nemůžou riskovat rozpor s prezidentem studia. Naštěstí situaci svérázně vyřešil Spielberg, který Sheinbergovi poslal vzkaz: „Ahoj, Side, děkujeme za to nejvtipnější memo, všechny to pobavilo. Posílej dál!” Spielberg dobře věděl, že Sheinberg nebude chtít ztratit tvář, a tak nikomu nevyvracel, že návrh změny názvu byl jen vtip a že film se opravdu bude jmenovat Návrat do budoucnosti. Sheinberg nicméně stále vyjadřoval nespokojenost a zasahoval do scénáře. Byl to nakonec on, kdo přišel s tím, že matka se bude jmenovat Lorraine, také změnil profesora Browna na doktora Browna. Oslovení „doc” mu přišlo přístupnější pro publikum. 

Zdálo se, že nic nebrání hladkému průběhu natáčení, nicméně zbývalo ještě hodně příprav. Například casting příliš hladce neprobíhal. První volbou tvůrců byl Michael J. Fox, jenž tehdy hrál v seriálu Rodinná pouta (ne, ne tato Rodinná pouta). V komediálním seriálu prokázal značný komický talent, který se na roli Martyho McFlye dost hodil. Oslovili tedy producenty seriálu s tím, aby Foxovi předali scénář. Nicméně Rodinná pouta měla vlastní problémy, především jednu z hlavních hereček na mateřské dovolené. Přijít ještě o Foxe nepřicházelo v úvahu, a tak se producent seriálu Gary Goldberg rozhodl scénář Foxovi prostě nepředat.

O hlavní roli se ucházelo dost mladých herců, třeba John Cusack, Johnny Depp nebo Billy Zane. Sheinberg ale prosadil Erica Stoltze, jenž ho uhranul hlavní rolí v dramatu Maska. Ostatním nebyl Stoltz moc po chuti, nicméně Sheinberg slíbil, že když nebude herec fungovat, nechá scény přetočit. Roli doktora Browna nabídli Johnu Lithgowovi, herci, jenž tvůrce zaujal rolí ve snímku Dobrodružství Buckaroo Banzai napříč osmou dimenzí. Ten byl ale vytížený a roli přenechal kolegovi z téhož filmu, Christopheru Lloydovi. Biffa Tannena měl původně hrát J. J. Cohen, ten ale nepůsobil jako někdo, kdo by mohl fyzicky ohrozit Erica Stoltze. Roli Biffa tak získal Thomas F. Wilson. Cohen a Zane ztvárnili jeho poskoky. 

Natáčení začalo v listopadu 1984 a mělo skončit v únoru následujícího roku. Byl to dost šibeniční termín, takže během natáčení se rovnou stříhalo. Problémem byl sám o sobě také Stoltz. Herec se do role ponořil natolik, že nereagoval na vlastní jméno, slyšel na Martyho. Jeho chování působilo určité napětí mezi ním, herci a zbytkem štábu. Konflikt měl hlavně s Wilsonem, představitelem Biffa. Ve scéně, kdy měl Marty do Biffa strčit, jej Stoltz strčil trochu moc, navzdory Wilsonovým protestům. Co bylo horší, Stoltz nefungoval v roli Martyho. Hrál tu roli příliš vážně, neměl tu požadovanou komediální energii, kterou si tvůrci slibovali od Foxe. Podle Galea byl dobrým hercem ve špatné roli. Bylo ale třeba najít rychle náhradu, aby se film vůbec dotočil. Znovu tedy zkusili oslovit Foxe, tentokrát napřímo, a ten souhlasil. 

Vyhození Stoltze popsal Zemeckis jako nejhorší rozhovor svého života, doslova mu prý zlomil srdce. Štáb nicméně projevoval nadšení. Protože natáčecí plán byl napjatý, točilo se dost narychlo. Fox navíc musel stále pracovat na Rodinných poutech. Některé dialogy točili herci zvlášť, aby se zvládl časově náročný plán. Natáčení se nakonec protáhlo do června 1985 a konečný rozpočet činil 19 milionů dolarů. Premiéru měl film 3. července 1985. První recenze byly většinou pozitivní a co se tržeb týče, stal se obrovským hitem. V kinech vydělal 381 milionů dolarů, dočkal se dvou pokračování i animovaného seriálu. Dodnes platí za uznávanou filmovou klasiku.

Podívejte se také na nejlepší sci-fi filmy podle Kinoboxu.

Zdroj: Kinobox, Vulture, IMDb