Srdcovka: Lovec trolů se topí v papírování, ale hlavně v nejgeniálněji převedené norské mytologii

Filmové médium je mocný nástroj na ohýbání veřejného mínění a s tím související percepce předkládaného materiálu. Když se v 70. letech zavedl pojem „snuff film“, zprvu jen nezávislá tvorba začala diváky přesvědčovat o tom, že šokující inscenované scény vražd ve virálně propagovaných levných hororech jsou vlastně skutečné. Tento postup vystřelil do jiné dimenze italský kultovní „shocker“ Kanibalové (1980), jehož režisér musel před soudem dokazovat, že herce opravdu nenechal zabít a sníst domorodým kmenem Amazonie.

Nejslavnější zástupce mockumentu, tedy fiktivní filmové reportáže pořízené zdánlivě nearanžovanou dokumentární technikou, ale vznikl skoro o dvě dekády později. Záhada Blair Witch světu nakukala, že trojice mladých lidí se ztratila v lese opanovaném čarodějnicí a že v kinech promítají jejich nalezený skutečný záznam. Porovnání nákladů a příjmů tehdy posvětilo nejvýdělečnější film všech dob a tato found footage technika, tedy natáčení na třaslavou ruční kameru v držení jedné z postav, převzala úlohu vůdčí hororové techniky následné dekády.

Norský filmař André Øvredal byl v té době uznávaným tvůrcem reklam s kalifornskou studijní průpravou. O výše zmíněném vývoji měl přehled a uvědomoval si jeho divácký potenciál, který se neomezoval na specifická témata a žánry. Mockumentární filmy je mohou naopak míchat, neboť za cíl si kladou naturalisticky postihnout ty události, jež jsou buď zcela fantaskní, nebo například tabuizované. Øvredalovým vzorem byl ostatně kultovní belgický snímek Stalo se v sousedství (1992), v němž parta dokumentaristů sleduje „při práci“ sériového vraha.

Kontroverzní dílo s prvky černé komedie pomyslně nahlédlo tam, kam lidé s trochou štěstí vidět nemohou. Lovec trolů měl udělat v podstatě totéž, jen vymyšlený dokumentární štáb v něm tentokrát vystopuje podezřelého zálesáka Hanse, z jehož domnělých pytláckých aktivit se nicméně vyklube záslužná anonymní ochrana norských občanů před jejich nestvůrnými sousedy.

Troly známe jako pohádkové folklórní bytosti a rozježené postavičky z obchodů se suvenýry. Jako pevná součást severské mytologie a literatury to dotáhli až do globálně populárních fantaskních sérií včetně Harryho Pottera a Pána prstenů, v nichž tvůrci různě obměňovali jejich obecné charakteristiky. Kontakt se světlem je tedy v dobrodružství Bilba Pytlíka promění v kámen, vedle kamenů mají chuť také na lidské (respektive hobití a trpasličí) maso a navíc dokážou mluvit, což už souzní s trochu romantizovanější a novodobější tradicí.

Øvredal zamýšlel propojit různé folklórní rysy. „Chci dát dohromady všechny tyto nápady do jednoho příběhu… že cítí křesťanskou krev, že ztvrdnou na kámen, že mohou explodovat – to všechno patří do trolích příběhů,“ vysvětloval debutující filmař, jenž se ale vrátil k temnějším líčením těchto vymyšlených fantomů norských pohoří a lesů. „Dříve měli děsit… dnes jsou obvykle velmi pohodoví a roztomilí… ale tehdy to byly opravdu děsivé bytosti.“ Troly tak Øvredal zbavil antropomorfních vlastností a udělal z nich zvířata, jen nepatrně inteligentní, která člověk svými důmyslnými vládními obstrukcemi drží mimo dosah civilizace.

Kdykoli tedy Hans přijede zatoulaného obra zlikvidovat, následné stopy se zahlazují třeba otiskováním falešných medvědích stop v okolní hlíně. Trolové jsou ve světě filmu pro lovce a příslušné vládní orgány prostě zvířetem nebezpečným člověku, jehož zabití provází spousta papírování. Hans má téhle špinavé a špatně placené práce po krk, takže slídilům s kamerou umožní nahlédnout do jeho každodenní rutiny. Dokumentaristům postupně odhaluje způsoby regulace trolího výskytu, které nevyžadují žádné nákladné a umělé scenérie – skutečná elektrická vedení na severu země prostě slouží jako ohrada pro rezervaci utajovaných spoluobčanů, jejichž staleté bitvy po sobě zanechávají také charakteristické svahy plné „rozházených“ obřích balvanů.

Tato celkem subtilní satira lidské kontroly čerpá spoustu ironické šťávy z absurdních kontrastů, zejména mezi napínavými hony na bájné nestvůry a jejich rutinní byrokraticko tečkou. Setkání s troly, schopnými vycítit křesťany, porážejícími stromy a žeroucími návnadu v podobě živých ovcí, jsou díky skvělé integraci efektů naplněná hororovým vzrušením. Øvredal ale vzápětí sráží mystiku prostřednictvím suchých svědectví Hanse, v nichž existenci trolů zoologicky racionalizuje a vyjmenovává jejich druhy.

Lovec trolů je tedy nespoutaným mixem různých přístupů, který ale obdivuhodně drží pohromadě díky přesné Øvredalově režii. Komerční styl found footage rozebírá vysoce referenční lokální příběh, v němž pohádkové bytosti z obrazů Theodora Kittelsena a Johna Bauera bezešvě nahrazují reálné zvířecí predátory, jejichž útoky na domácí skot jsou pro farmáře i díky složitým přírodním regulacím neřešitelné. Trolové jsou zkrátka maskotem mnoha norských legislativních problémů a Hans se coby hrdinný rebel proti nesdílnému vedení vzbouří. Ztvárňuje jej navíc věhlasný tamní komik Otto Jespersen, známý pro své levicové názory.

Hans ale současně působí jako drsný hrdina hollywoodských dobrodružných filmů, jenž se vrhá do bláznivých podniků a po sejmutí největšího finálního monstra odchází s UV lampou přes rameno kamsi do dálky. Monstróznost trolů je díky subjektivnímu snímání hmatatelná a efekty, na něž padla třetina rozpočtu, v době svého vzniku posunuly celý lokální trikový průmysl. Tomu světu zkrátka věříme a Øvredal chytře natáčel v tajnosti, načež pomocí šifrované propagace tak trochu po vzoru Blair Witch prodával svůj skrz naskrz norský, ale zároveň univerzálně zábavný a vtahující „malý blockbuster“. Není divu, že režisér posléze prorazil s anglicky mluvenými produkcemi včetně hororové procedury Tajemství smrti slečny Neznámé a povídkové parády Noční můry z temnot.

„Během výroby filmu nebyl zraněn žádný trol,“ ubezpečuje anglický titulek v závěru filmu, který podobně smělými (a skoro ve všech ohledech správnými) volbami dokáže všechny snílky a fantasty utvrdit v domnění, že ti trolové v Norsku prostě musí žít. Ledaže by je ti Hansové už dostali všechny…

Zdroje: Kinobox, Wikipedia, Life in Norway

Prohlédněte si žebříček nejlepších filmů s monstry na Kinoboxu.