Srdcovka: Bohové musí být šílení je nejčistší komedie století. Zamilujete se, i když vám lže

„Je to jen groteskní komedie, bez jakéhokoli poselství,“ nechal se roku 1985 pro New York Times slyšet scenárista, režisér a producent filmu Jamie Uys. Jihoafrický rodák bílé pleti přičichl k filmům už roku 1949, kdy si s bratrem půjčili svou první kameru. Vedle hraných produkcí natáčel také dokumenty a během výroby jednoho z nich, Animals Are Beautiful z roku 1974, se v Kalahari poprvé setkal s domorodým kmenem San. Vysnil si výpravnou komedii o nečekaném průniku tradičního způsobu života těchto Křováků s ideologickými a materialistickými manýry nedaleké civilizace, přičemž využil jednoduchý kontrast. Mírumilovným domorodcům, kteří nemají potuchy o vlastnictví či zášti, přijde do rukou z letadla vyhozená lahev od Coca-Coly.

Tento civilizační symbol dle Uyse „představuje naši plastovou společnost,“ navíc „je to krásná věc, pokud jste nikdy neviděli sklo.“ Tak jako Křováci, kteří v lahvi zprvu shledávají obrovský užitek, ale následně se projeví nedostatek zboží na vzniklém trhu. Začnou se o ni přetahovat, objeví se hádky i menší násilí. Xi, proslule ztvárněný křováckým nehercem Nǃxau ǂTomou, se tedy rozhodne odnést tuto „zlou věc“ na kraj světa a sprovodit ji z něj. Symbolicky tedy setřást vztahovačné pařáty civilizace, která už se ale začátkem osmdesátých let původních obyvatel Kalahari samozřejmě dotýkala. Uys tak mimo jiné schytal kritiku za zamlčování politických problémů regionu či ponižování Křováků, kteří ve skutečnosti žili v rezervacích a ve velkém umírali na neléčené nemoci.

„Většinu života natáčím komedie a nikdy jsem do nich nedával žádné poselství – to je špatné pro byznys. Vkládat do filmů poselství je arogantní. Berete tak divákům možnost, aby si tam vložili to své vlastní,“ bránil se Uys, podle něhož film není ani v nejmenším povýšenecký. „Když je Křovák s námi ve městě, chovám se k němu povýšeně, protože je hloupý. Ale v poušti se on chová povýšeně ke mně, protože já jsem hloupý a on je geniální.“

Bohové musí být šílení jsou navíc čirou směsí slapstickové komedie a humánní společenské satiry, zdůrazňující právě kontrast idealizované přírodní harmonie a hlouposti či prostě směšnosti lidí, kteří na ni absolutně nehledí. „Na tomhle filmu je zvláštní to,“ pokračoval režisér, „že všichni jsou nějakým způsobem legrační – bílí, černí i hnědí. Když točíte komedii, chcete ukázat vtipnou stránku lidské existence, a tehdy nevnímáte barvu pleti.“

Křováci mají víru v božskou moc a dobrácký Xi se na své pouti za zničením zlé věci poprvé setkává s civilizovanými lidmi, jež zprvu považuje za bohy. Příhodně však narazí na mikrobiologa Andrewa Steyna (Marius Weyers), nervózního asociála, jenž do vesnice zrovna dopravuje novou městskou učitelku Kate (Sandra Prinsloo). Před pohlednou ženou vyvádí psí kusy a navíc má plné ruce práce s Antikristem – jednoznačně nejsvéhlavějším autem, jaké se kdy ve filmech objevilo. Přezdívku vymyslel Steynův asistent Mputi (Michael Thys), jenž umí hovořit křovácky. Když Xi skončí ve vězení poté, co loví farmářskou zvěř, Steyn a Mputi se jej ujímají a společně vysvobozují Kate a děti ze zajetí politických rebelů v čele s teroristou Samem Bogou (Louw Verwey).

Film tedy zohledňuje i vážná témata regionálního politického konfliktu, ale nepoužívá žádné přímé reference ani k tamnímu Apartheidu, v JAR ustavenému už roku 1948 po vítězství Národní strany. Teroristé v počátku spáchají atentát na vládní kabinet, ale jsou vykreslení jako komické figury. Dva z nich neustále hrají karty a Boga si zoufá, že musí pracovat s takovými amatéry. Také „bílý spasitel“ Steyn je hrdinou z nouze, veškeré jeho dobré skutky prochází pod radarem Kate, která přirozeně vidí jen katastrofy plynoucí z biologovy nervozity. Kdo z vás po zhlédnutí filmu nikdy nepoužil hlášku „Ajajajajaj,“ když se mu v životě něco nepovedlo?

Xi v kolotoči šílenství a za volantem Antikrista přirozeně usoudí, že tohle buď žádní bohové nejsou, nebo že se dočista zbláznili. To přitom Uys předesílá hned ze startu, úvodní sekvencí přímo navazuje na svou dokumentární tvorbu a pomocí vypravěče vytváří komický a evidentně nadnesený kontrast mezi šťastnými Křováky a pracanty z hektického velkoměsta. Postavy často v širokoúhlých záběrech nechává pohltit přírodou, lidské peripetie zase zvýrazňuje zrychleným obrazem. Film obsahuje spoustu fyzické komiky po vzoru němých grotesek stejně jako univerzální a přitom vynalézavé vtipy na adresu materiálních tužeb, randění a moderní lidské přirozenosti, která se za 45 let vůbec nezměnila.

Úspěch filmu byl ostatně v měřítkách lokální kinematografie bezprecedentní. S domácími tržbami pět milionů dolarů šlo o nejziskovější jihoafrický snímek historie, zahraniční trhy navíc teprve jásaly a utrácely. „V každé zemi to lidé vnímají jinak. V Japonsku se z Křováka stal národní hrdina. Ve Francii se hrdinou stal mikrobiolog,“ vysvětloval Uys. Steyn, jehož režisér založil na vlastní neohrabanosti před ženami, ostatně zapadl do tehdejší komediální tradice Pierra Richarda.

„A v Americe? Tam je to pro mě naprostá záhada,“ shrnul Uys nebývalý zámořský zájem. V USA film debutoval až v roce 1984 díky 20th Century Fox, kde ho nadabovali do angličtiny a upravili některé části. Tamní výdělek v hodnotě 30 milionů dolarů stačil na první místo v kategorii nejvýdělečnějších zahraničních filmů na americkém trhu. Až koncem osmdesátých let to překonala italská klasika Bio Ráj, později i oscarové drama Život je krásný.

Senzací se stal také N!xau, který si posléze zahrál ještě ve čtyřech pokračováních. Jeho životní příběh se obecně srovnává s tím, jak ho Uys prezentoval v prvním filmu a v rozhovorech. Prý ho našel během rozsáhlého domorodého skautingu a zasáhla jej Křovákova aristokracie a hrdost. Vyprávěl o tom, jak dobrotivý usměvavý muž ihned svolil k neznámému podniku a nastoupil s Uysem do letadla. „Myslí si, že jsme kouzelníci, takže věří, že dokážeme cokoliv. Nic na něj neudělalo dojem. Ve svém hotelovém pokoji N!xau souhlasil s použitím toalety, která mu připadala směšně vypadající, ale odmítl spát v posteli. Myslel si, že z ní spadne.“

Za prvních deset dní práce měl N!xau inkasovat 300 dolarů, které ale poztrácel. Vyplatili ho tedy dobytkem a později mu Uys zřídil měsíční stipendium a trustový účet. Závěr života strávil farmařením a zemřel roku 2003, pravděpodobně na prahu šedesátky. Režisérovu verzi ale mnozí zasvěcení lidé považují za zákulisní pohádku, N!xau prý při jejich setkání pracoval jako kuchař a vůbec není pravda, že do té doby viděl jediného člověka bílé pleti.

Publikum se do srdečného Křováka nicméně zamilovalo a ještě dnes vám snadno dojde, proč tomu tak bylo. O násilí a nenávisti seriózně vypovídá mnoho filmů, Bohové musí být šílení nás zaručeně rozesmějí svým promyšleným filmovým jazykem, oslní krásným soundtrackem a ponoukají větší, kosmopolitní prozření humanismu. Naše činy jsou často malicherné, směšné a nicotné jako prázdná láhev od Coca-Coly, ale z jiného úhlu pohledu se odvíjí neskutečné boží dílo. Tento druhý pohled by si měl osvojit každý, ať už je sebevíc symbolický.

Podívejte se na žebříček nejlepších komedií podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: New York Times, World History Connected, Wikipedia