Superhrdinové jsou násilnější než záporáci. Jak se na vraždění Batmana a Supermana dívat?

Na jedné konferenci v roce 2018 prezentovali výzkumníci z Pensylvánské státní univerzity výsledky své studie, jež leckteré komiksové fanoušky a fanynky jistě překvapí. Zaměřili se na desítku nejvýdělečnějších komiksů z let 2015 a 2016, kam spadají i Batman v Superman, Sebevražedný oddíl či druzí Avengers.

Vědci zaškatulkovali postavy jako hrdiny a padouchy a následně analyzovali jejich chování. Výsledky ukázaly, že zatímco padouši provedli v průměru 18 násilných činů na hodinu stopáže, hrdinové jich za stejnou dobu nastřádali 23. To znamená, že klaďasové se častěji s někým prali, používali zbraně či ničili majetek. Co je horší, tak ve vybraném vzorku hrdinové zabili 168 lidí, zatímco zlosyni „jen“ 93. Padouši se aspoň častěji oddávali mučení, zastrašování či týrání druhých.

Jelikož od zmíněného výzkumu uplynulo už pět let (a sledované filmy jsou ještě o něco starší), bylo by rozhodně zajímavé, kdyby výzkumníci svá data aktualizovali a my tak mohli srovnat, zdali se figury ze stáje Marvelu či DC v posledních letech trochu uklidnily, anebo naopak vyhrotily. Každopádně zmíněná čísla potvrzují přehnanou míru násilí, jež je komiksovkám často vytýkána. Třeba Batman i Superman se v rámci DCEU několikrát proměnili ve vraždící monstra v důsledku svých duševních trablů.

Lze samozřejmě namítnout, že spousta padouchů z poslední dekády bojovala spíše hlavou nežli pěstmi, a naopak před hrdiny stál úkol, aby se k finální konfrontaci prosekali skrze zástupy znepřátelených armád; zato krvavější, násilnější vraždy provedené padouchy se v zájmu zachování přístupnosti ratingu PG-13 leckdy odehrávají mimo záběr nebo jako v případě Thanosova lusknutí není možné je přesně vyčíslit.

„Děti a dospívající vidí superhrdiny jako ‚klaďasy‘, jejichž riskantní a násilné chování je může ovlivnit,“ citoval web ScienceDaily vedoucího výzkumu Roberta Olympiu. Výzkumníci se však v prohlášení dušovali, že není nutné za každou cenu brojit proti násilí v médiích – jen je třeba ho uvádět do kontextu, s čímž rozhodně nelze nesouhlasit.

Schopnost a ochota rodičů vysvětlit mladistvým, proč se postavy na plátně oddávají násilí v takové míře a formě, by se měla následně odrazit ve zdravějším hodnotovém žebříčku mladých lidí a jejich vztahu k násilí v reálném životě. Kdo ví, třeba se tak i podaří zabránit tomu, aby z nich jednou vyrostli padouši komiksového ražení.

Zdroje: ScreenRant, ScienceDaily

Pro inspiraci se můžete podívat na náš žebříček nejlepších komiksových filmů.