Mladá krev je kriminálním překvapením sezóny. Baví sympatickými postavami i skvělými zvraty

Mordparta v Hradci Králové zažívá trochu kritické období. Dva nejlepší operativci (Jan Révai a Filip Čapka) se po tragickém vyústění jedné akce ocitnou mimo hru, zatímco další část sboru odchází do výslužby. Oslabené oddělení musí udělat znouzectnost a posílit tým čtyřmi mladými kriminalisty, kteří sice nemají tolik zkušeností z terénu, zato mají zápal a přirozenou inteligenci. Nicméně jim v cestě stojí několik překážek. Kromě nedostatku zkušeností jsou jimi nedůvěra ze strany starších kolegů a nějaký ten osobní handicap. Ne všichni jsou ale připraveni hrát s ostatními fér, někteří z mladých detektivů i ostřílených profesionálů mají určitá tajemství.

Alice Nellis podle svých vlastních slov postavila seriál na kontrastu obou generací a vztazích mezi hrdiny, kteří sice fungují jako jeden tým, přesto si mohou být v některých situacích konkurencí. Zároveň čeká diváka pohled na generační střet, jaký je při řešení případů nezbytný. Každý ze zaběhnutých operativců dostane parťáka v podobě mladého kolegy a podle struktury prvních dvou epizod, jež jsme měli možnost před oficiální premiérou vidět, bude každý týden jedna z dvojic řešit případ uzavřený do jedné epizody, zatímco tempo zároveň udávají dva ústřední složitější případy táhnoucí se celým seriálem. Jinými slovy, před hrdiny stojí dvě záhady, jež se budou řešit celý seriál, přičemž zároveň bude dvojice kriminalistů objasňovat epizodní zápletky. Oba typy případů mají trochu odlišný charakter, nicméně oba určitým způsobem slouží k rozvíjení postav.

Seriál totiž není klasickou kriminální procedurálkou, vyšetřování vražd slouží fakticky jen jako nástroj pro práci s postavami. Mladou krev řídí vývoj protagonistů a díky vyšetřování se rozvinou nejen jako individuality, ale také jako tým. Přitom oba typy případů – ústřední a epizodní – odděluje podle toho, jak s postavami pracuje.

Ústřední případy, trvající zřejmě celou sérii, představují kriminalisty, kteří na nich pracují, z jiného hlediska než detektivy řešící epizodní zločiny. Během vyšetřování ústřední linky se odvíjejí jejich tajemství a věci z jejich minulosti. Ústřední zápletka nám umožní je poznat zpětně. To je ostatně účinný nástroj, jak postavy držet v napětí a přinést seriálu potřebnou mysteriózní rovinu, přičemž záhadou jsou sami protagonisté. Každá epizoda zodpoví jednu otázku, zároveň položí další a dohromady odhaluje komplexnější příběh. Diváci, kteří se těší na mysteriózní podívanou, dostanou přesně to, co čekají a s každou epizodou se budou těšit na víc.

Epizodní případy oproti tomu slouží hlavně k ustavení týmů a představení protagonistů jako profesionálů, přičemž postavy se vyvíjejí jedna díky druhé. U hrdinů pracujících na epizodních případech není důležitá minulost, neodhalují se zpětně jako první typ kriminalistů. Postupují dopředu, rostou a vedle ústřední, mysteriózní linie vytvářejí klasicky procedurální. Vedle příznivců zamotanějších případů tak seriál potěší také příznivce tradičnějších českých kriminálek, v nichž se vraždy vyřeší celkem rychle.

Seriál se přitom snaží stále překvapovat a většinou se mu to daří pomocí dobře načasovaných a provedených zvratů. Pokud na začátku prvního dílu něco nedává smysl, vysvětlí se to v jeho závěru. Už první epizoda je specifická tím, že má trochu jiný rytmus než ta následující. Jelikož jsou postavy důležitější než vyšetřování, upřednostňuje se jejich představování před detektivními linkami. Bývá standardem, že hrdiny kriminálních seriálů poznáváme během akce, odhalujeme jejich charakteristiky zároveň s tím, jak se před námi odhaluje případ. Ne tak Mladá krev, která v první epizodě připomíná spíš seriál z pracovního prostředí a spíš než po pracovní stránce poznáváme hrdiny po té osobní. Diváky chtivé kriminálek proto může první díl lehce zmást, alespoň než uvidí další epizodu.

Ostatně, u díla Alice Nellis nelze čekat nic menšího, už Pustina využívala ústřední vraždu jen jako záminku pro odhalování špíny vesnice. Oproti Pustině ale Mladá krev není tolik temná. Má výrazně barevnější paletu, denní záběry jsou prosluněné a důležitou složkou seriálu je humor, který vyplývá z dialogů, jež naštěstí znějí dost přirozeně. 

Zároveň si dali tvůrci záležet na postavách samotných a vykreslují je jako soubor výrazných individualit, na kterých divákovi záleží a chce je poznat blíž. Každá z postav je něčím specifická a má velký potenciál udělat jednotlivé epizody zajímavé. Stejně tak se podařilo nastavit vztahy mezi protagonisty tak, aby se rozvíjely poutavým způsobem, zejména díky tomu, jak se jednotlivé páry charakteristicky doplňují. Tomu pomáhají i povětšinou neokoukaní herci, respektive herci v neokoukaných rolích. 

Podívejte se také na nejlepší krimi seriály podle Kinoboxu.