Polabí ředí lákavý námět tradičními primáckými neduhy. Sympatičtí herci doplácí na příval klišé

Viděli jste seriál Polabí? Nezapomeňte ho u nás ohodnotit.

Prima se odjakživa specializuje na vztahové a melodramatické seriály, v nichž se nešetří emocemi, ale také poněkud lacinými zvraty, rutinní produkcí a přívalem klišé jak z telenovely. Polabí už ovšem z ukázek nasvědčovalo, že se stanice tentokrát vydala o něco ambicióznější cestou, na níž se obejdeme bez papundeklových kulis a odfláknutých scén natočených na první dobrou. Novinka zkrátka už od ukázek vykazovala jistou produkční úroveň a zručnost, která dávala naději na aspoň snesitelný výsledek. Po prvních třech epizodách, které jsou již k dispozici na prima+, však v tomto tvůrci zůstávají v půlce cesty.

Podíváme se tedy do klidného a malebného městečka poblíž Labe, jehož idylku naruší brutální vražda mladé dívky. Z té je obviněn její přítel, problémový Ondřej, nalezený u mrtvého těla. Všichni kromě jeho nejlepšího kamaráda Marka ho mají za vraha a městečko se z tragédie nemůže vzpamatovat, což výrazně poznamená tamní rodinné a přátelské vztahy. Další šok přijde ve chvíli, kdy je Ondřej propuštěn na kauci a vrací se k Markovi zpátky do města. Atmosféra houstne, na povrch vyplouvají vyhrocené vztahy a dlouho ukrývaná tajemství a šéf policie (a zároveň Markův otec) s tváří Miroslava Etzlera se snaží udržet všechny vynervované obyvatele na uzdě.

Polabí už na první pohled, na rozdíl od okoukaných vztahovek jako Slunečná či ZOO, nabízí o něco lákavější a ambicióznější zápletku. Zkoumat totiž, jak se po tragédii mění atmosféra dosud poklidného městečka a jak to dokáže proměnit vztahy i důvěru mezi lidmi, je poměrně silným námětem, u něhož se člověk příliš nediví tomu, že přilákal tolik známých tvůrčích i hereckých tváří. Po dramatické a emoční stránce nabízí projekt široké pole působnosti i bez velkého akcentu na kriminální zápletku. Je proto škoda, že už v úvodních dílech tvůrci tímto potenciálem trochu mrhají a spíše se zanořují do tradičních melodramatických vod.

První díl tedy naláká na zajímavé konflikty, už od druhé epizody se však začíná novinka rozmělňovat nudnými vztahovými peripetiemi policisty/sukničkáře Jiřího Vyorálka či dalšími epizodními zápletkami, zatímco ústředním motivům se scénář věnuje minimálně. První epizoda si drží poměrně slušnou atmosféru, v níž nám jsou postupně představovány jednotlivé postavy a tři ústřední rodiny a např. konfrontace na městské schůzi vlastně hezky ukazuje, jak chtějí tvůrci s prostředím malebného městečka pracovat. V těchto chvílích seriál docela funguje, bohužel jich je na hodinovou stopáž epizody až příliš málo.

Již velmi záhy po načrtnutí ústředního případu tak přijdou na řadu osobní vztahy v ústředních rodinách. Zatímco jedna se vyrovnává s úmrtím svého člena, další je kvůli vraždě a Markovým aktivitám rozhádaná a ve třetí panuje napjatá atmosféra kvůli tomu, že se policistka Lucie se svým manželem a dětmi přistěhovala do Polabí, aby se mohla starat o nemocného tátu. Což jí všichni blízcí vyčítají a „vděčný“ tatínek jí sem tam rázně řekne, že „fízly poslouchat nebude.“ Tvůrci ovšem dokáží s těmito peripetiemi pracovat jen mírně nad rámec klasické primácké tvorby.

Dialogy tak často šustí papírem a z herců padají melodramatická klišé a emocionální či vzletné věty jak z telenovely („Otče, ty hledáš sám sebe!“) za podpory tklivé hudby. Hrdinové místo vážných zápletek řeší banality a po Polabí se prochází i velmi bizarní postavičky typu mladé sekretářky policie, která je však zároveň influencerkou, a tak většinu pracovní doby jen natáčí na služebně vtipná videa.

Tvůrcům se pak nedaří mix kriminální zápletky, vztahového dramatu a komediálních prvků udržet pohromadě a vychází z toho prozatím nesourodý mišmaš bez jednotného tónu. Zásadní scény jsou přitom zrealizovány slušně, kamera dokáže atraktivní prostředí patřičně využít a servírovat poutavé záběry a herecké obsazení si bez problémů uhraje svoje. Johana Matoušková se po Studně evidentně začíná specializovat na role zkoušených a utrápených matek, vadit to ale bude málokomu. Svůj standard si pak bez problémů odehrají i Vilma Cibulková, Martin Písařík, Saša Rašilov či Václav Vydra. Pouze Miroslav Etzler, přeskakující mezi přežírajícím se a utrápeným policistou, kvůli nesourodému scénáři působí místy spíše bizarně.

Polabí se tedy nemůže upřít zajímavý námět, který se minimálně v prvním díle ještě daří malinko vytěžit. Poté však nadějné zápletky ustoupí do pozadí a po vzoru primáckých předchůdců se až příliš spoléhá na melodrama, prvoplánové emoce a klišé, které jsou někdy dovedeny až do kýčovitých extrémů. Tvůrčí a režijní zázemí tentokrát zaručuje o něco sebevědomější řemeslné zpracování, i tak však působí Polabí v prvních třech dílech malinko utahaně a nevyužitě.

Pokud jste už Polabí viděli, nezapomeňte ho u nás ohodnotit. Podívejte se také na náš výhled letošních podzimních seriálů.