Nová Fantastická čtyřka sází na retro a rodinnou podívanou. Spoléhá na ni ale až příliš

I když se z filmových adaptací nemusí zdát, Fantastická čtyřka patří mezi komiksové korunovační klenoty a jeden ze základních stavebních kamenů sešitového žánru, jenž ovlivnil další superhrdiny a týmovky. Není se tedy co divit, že Marvel Studios v čele s Kevinem Feigem a režisérem Mattem Shakmanen věnovali novému restartu maximální péči. Fantastická čtyřka má být ostatně jedním z tahounů nadcházejících marvelovských fází a hrát zásadní roli i v chystaných Avengers. Bylo tedy nutné představit sympatické a nosné postavy, které si získají divákovu pozornost, ale zároveň se nezaseknou v klasickém vzorci originů. Z tohoto hlediska Fantastická 4: První kroky odstartovala na jedničku.

Komiksovka jde v mnoha směrech v podobných stopách jako konkurenční Superman, s nímž aktuálně změří síly v kinech. Stejně jako u Clarka Kenta i zde se autoři vyvarovali dalšímu příběhu o vzniku slavných postav a přivádí nás do doby, kdy jsou natahovací Reed Richards, neviditelná Sue Storm a její ohnivý bratr Johnny i šutrovitý The Thing slavnými superhrdiny, které zná celý svět.

Nečeká nás známá cesta do vesmíru, poznávání schopností, sbližování Reeda se Sue či budování silnějšího pouta v týmu – zde se všechny tyto věci a první zásadní superhrdinské výhry dozvíme v úvodu z televizního pořadu a novinových titulků. Díky tomu se můžeme rychleji odpíchnout k hlavnímu příběhu i novým životním výzvám a snímek hned zkraje nastolí velmi svižné tempo. Zároveň film se Supermanem pojí jistá retro stylizace a přiblížení se naivitě původních komiksů.

Sue tak ihned oznámí radostnou novinu – je těhotná. Životní rodinné chvíle však následně naruší návštěva z vesmíru. Za doprovodu ohnivé oblohy přilétá Silver Surfer, která celému světu zvěstuje příchod Galactuse, mocné entity, jež přichází pozřít jejich planetu. Superhrdinské kvarteto se ihned vydává na vesmírnou cestu celé situaci zabránit, musí však čelit zásadnímu osobnímu rozhodnutí.

Snímek pak ze začátku těží právě z faktu, že nemusí své hrdiny křečovitě a vlastně zbytečně představovat, ale jde na to prostou a všeříkající cestou, při níž se může víc soustředit na poznávání retrofuturistického světa jak z 60. let, ve kterém se příběh odehrává. Fantastická čtyřka totiž (prozatím) žije v jiném multiverzu než hlavní marvelovští hrdinové, a tak zde tvůrci mohou budovat zápletky bez nutných odkazů či budování věcí příštích. Což scénáři zajisté svědčí.

Na druhou stranu, kvůli kvapnému startu a seznámení s postavami „uprostřed“ jejich životní cesty má člověk místy pocit, že se kouká na 30. epizodu seriálu, přičemž mu chybí pár souvislostí ohledně vztahu mezi postavami. Chvíli zkrátka trvá, než se člověk na hrdiny a jejich pevné pouto napojí. To se naštěstí změní v polovině snímku, kdy se mise záchrany světa stane pro postavy mnohem osobnější a silnou rodinnou linii se daří v závěrečné třetině zpracovat poměrně efektně.

Ani tak se ale divák v úvodu nenudí, naprosto ho totiž pohltí retrofuturistický svět, na který se zde opravdu hezky kouká. Po stránce vizuálu a designu je Fantastická 4 vskutku nádherné dílo, v němž se divák rád věnuje všemožným vychytávkám či Reedovým vynálezům a ani nevadí, že se tu tvůrci evidentně v jistých sekvencích silně inspirují sci-fi peckami jako Interstellar. Skvělou retro atmosféru posiluje také výborný soundtrack Michaela Giacchina a nechybí zde ani ona komiksová naivita a záměrně cheesy momenty. Po delší době tu máme tedy marvelovku, na jejímž odlišném stylu a vizuálu si dal někdo opravdu záležet.

Matt Shakman natočil stylové retro, které chce být zároveň poměrně jednoduchou rodinnou podívanou, což se mu daří. Celý film má řemeslně pevně v rukách, tempo i přes minimum akce příjemně odsýpá a hlavní postavy si publikum nakonec oblíbí. I když Pedru Pascalovi chybí na pozici lídra potřebné charisma, skvělá Vanessa Kirby v herecky vděčné úloze a sympatický Joseph Quinn ho hravě zastoupí. Problém je, že je to celé možná až příliš jednoduché.

Jednotlivé charaktery, zápletky i konflikty jsou totiž načrtnuty až moc šablonovitě, přímočaře a scénář žádný prvek nijak výrazněji nezpracuje. Daleko výrazněji a emotivněji se dalo pracovat se Silver Surferem, Thing tu v podstatě jen bloumá ulicemi a svůj tradiční motiv okolo jinakosti a odlišného vzhledu zde jen mírně nakousne a např. zápletky okolo ztráty obliby veřejnosti se tu odbydou velmi rychle bez výraznějšího momentu. Scénář se zkrátka pohybuje až příliš po povrchu, moc neriskuje a soustředí se „jen“ na seznámení s novým světem a jednoduchým načrtnutím sympatických hrdinů. Kvůli tomu je však výsledek emočně často dost chladný a od diváka odměřený.

Fantastická čtyřka se ale konečně dočkala povedeného filmu, jenž se odvíjí na vlně neurážející rodinné jednohubky s vypiplanou vizuální stránkou. Po delší době se navíc jedná o marvelovku s výraznou tváří, estetikou a pojetím, jež bude možné v následných filmech patřičně zkoumat, čímž připomíná komiksovky z první fáze univerza. Což není málo a rozhodně se nejedná o prohru. K výraznějšímu zápisu v aktuálně přesycené komiksové době by to ale chtělo ještě důraznější a propracovanější tah na branku.

Podívejte se také na nejlepší komiksové adaptace podle Kinoboxu.