Raději zešílet v divočině je sebevědomým úkazem. Karlovarský vítěz dokáže okouzlit i strhnout

Miro Remo, jenž se ve festivalových vodách výtečně zapsal dokumentem Láska pod kapotou a na streamu letos publikum oslovil slovenským Medvědem, se pro svůj nový počin inspiroval knihou Aleše Palána a Jana Šibíka. Sleduje tedy život rázovitých a často také tvrdohlavých samotářů Františka a Ondřeje Klišíkových, kteří již desítky let žijí na samotě na Šumavě a přežívají zde pro moderní společnost již zcela nevídaným životem – v naprosté symbióze s přírodou a v takřka magickém světě se svými zvířaty.

Dokument se ovšem nezaměřuje pouze na kouzlo šumavské přírody a zcela odlišný způsob života obou bratrů, ale zejména na jejich výrazné a extrémně zajímavé charaktery, kdy se oba bratři i přes fyzickou podobu či jisté podobné vlastnosti v mnohém zásadně liší. Zatímco Ondřej zůstává zakořeněný ve své rutině a celoživotních jistotách, František se nebojí snít o úniku. Jejich odlišnost je dostává do často vášnivých, ale také zábavných slovních přestřelek, jichž během stopáže zdánlivě přibývá. Zároveň ovšem jejich rozdíly ještě více upevňují vzájemné pouto a pospolitost, jež je v šumavské divočině potřeba.

Oběma bratrům se dostáváme pod kůži a díky pečlivé i hravé Remově režii poznáváme, že nejde o žádné samotářské podivíny, ale osobité a intelektuální figury, které zanechaly stopu coby známí disidenti i za dob normalizace a angažovali se také po revoluci. Výsledkem je nesmírně živý a vycizelovaný portrét lidí, kteří si v jednu chvíli nechávají olizovat vousy krávou a v té druhé vést takřka filozofické debaty o životě a smrti. Právě debata o smrti, kdy bratři debatují o tom, kdo z nich opustí tento svět dříve, získává po tragických událostech nesmírně smutný ráz.

Miro Remo pak k režii přistoupil s podobnou živelností, s jakou bratři v dokumentu žijí svůj život. Raději zešílet v divočině střídá dynamické pasáže plné vizuálních nápadů a nesmírného charismatu obou protagonistů s takřka lyrickými a poetickými pasážemi, v nichž se klade důraz na kouzlo přírody, tamních scenérií a výjimečnost života, který bratři navzdory moderní civilizaci srdnatě žijí a ukazují divákům svět, jenž si řada lidí už ani neumí představit.

To vše Remo servíruje v neskutečně hravé a energické formě, v níž nikdy nevíte, co si pro vás tvůrce připraví v následující scéně. Téma duality např. vypichuje výtečným nápadem se vždy vhodně umístěným kulatým zrcadlem, které nabádá k netradiční skladbě záběru, práci se střihem, ale také pomáhá k vyniknutí odlišností obou bratrů. Jednotlivé pasáže hýří nejen vtipnými hláškami či glosami obou protagonistů, ale také nápady, které působí na tuzemské dokumentární scéně jako mírný úkaz.

Bohužel ne všechny padnou na úrodnou půdu a např. kraví vypravěč v podání Jiřího Lábuse a jeho zapojení do „děje“ působí poměrně bizarně a ve výsledku spíše překáží. I přes stále skvělou řemeslnou stránku a kompozičně úchvatné záběry se tu navíc vše důležité řekne v první polovině a následně se jednotlivé motivy jen opakují či vypichují. Dokument tedy i přes své výrazné osobnosti k závěru ztrácí dech, neřekne už nic podnětného a doplácí na jistou repetitivnost. Stále se však počítá mezi nejvýraznější dokumentární počiny posledních let, který je díky svému energickému stylu a řadě nápadů stejným úkazem jako sledovaní bratři Klišíkové.

Podívejte se na žebříček nejlepších českých dokumentů podle databáze Kinoboxu.