„Nic se nemá vzdávat," říká herečka Lenka Vlasáková o filmu Neporazitelní
Neporazitelní | Visual Riders
Lenka Vlasáková a Hynek Čermák hrají ve filmu rodiče sportovce Radima Musila (Tomáš Havlínek), který je při obraně přepadeného muže pobodán a přijde o nohu. Rodina se začne vlivem traumatu rozpadat, určitou naději ale přinese nápad postavit paralympijský tým.
Neporazitelní: trailer | Visual Riders
Na tiskové konferenci k filmu jste prohlásila, že vaše postava není až tak detailně propracovaná, jaká byla příprava? Jak jste si řekla, že ta postava má vypadat?
S režisérem Danem Pánkem jsme se vídali dávno předtím, než se film začal natáčet, a četla jsem několik verzí scénáře. Ty verze se několikrát přepracovávaly, protože on s každým z nás velmi pečlivě a podrobně rozebíral jak okolnosti, tak postavy. Scénář se pak dost měnil. V prvních verzích žil náš filmový syn ve velmi chladném rodinném zázemí. Oba rodiče byli od něj odstřižení a on zůstal s traumatem o samotě.
Nakonec jsme se rozhodli nechat ten motiv, že rodiče budou zavaleni prací, jen postavě Hynka Čermáka, a matku necháme dojít k nějakému souznění, pochopení. Pracovali jsme na tom ještě při natáčení první scény, kdy oba hrdinové sedí u psycholožky. Dan je skvělý v tom, že scénář není žádné dogma. V momentě, kdy začnete natáčet, začnete hledat i ten správný výraz. První scénu u psychologa jsme zkrátili ze čtyř stran na jednu. Vybírali jsme, co bude důležité, co chceme zahrát, co dáme pryč.
V momentě, kdy potkáte režiséra/tvůrce, je to dost běžné.
Vyhovuje vám spíš tento styl práce, nebo se raději pevně držíte scénáře?
Vyhovuje mi spíš tohle, v tu chvíli je tam totiž spolupráce. Režiséra zajímá, co si o tom myslíte, jakým způsobem to vidíte. Jaký máte vhled do postavy, co cítíte, když ho zajímá, co tam můžete přinést vy. Samozřejmě ale přistupuji s obrovským respektem k tomu, když režisér tu potřebu nemá. V tom případě ztvárňujete jeho svět. Je to jiná tvůrčí kategorie a to mě také hodně baví.
Co bylo podle vás na této roli nejnáročnější?
Takové to zvláštní ticho. I když jsem introvert, myslím si, že jsem v něčem akčnější. Na některé okolnosti, které do života přistanou, bych asi reagovala prudčeji nebo zvídavěji. Moje postava je oproti tomu taková pozorující.
Co by si z vaší role měli diváci odnést?
Že se nic nemá vzdávat. Hlavně práce na vztahu se nemá vzdávat. Na začátku filmu se nacházíme těsně před rozvodem. V momentě, kdy začnete nějakým způsobem vnímat, co se děje, přestanete být jen soustředěný na sebe, začnete vnímat toho druhého. Vždycky se dá na vztahu pracovat.