Paddington v džungli přišel o své trumfy. Stále ale dokáže roztomile okouzlit

Hlavním strůjcem úspěchu britské animované ikony v hrané podobě byl režisér Paul King, který přetvořil medvědího imigranta, jenž se zamiloval do Londýna a našel nový domov u rodiny Brownových, do nápady napěchované rodinné zábavy plné přímočarého a také sympaticky britského humoru. Zejména druhý díl se počítá mezi vrcholy žánru tohoto tisíciletí, svou vizuální estetikou připomněl i tvorbu Wese Andersona a ve svém závěru musel dojmout i naprostého cynika.

Jenže právě tvůrce Paul King se od natáčení třetího dílu odporoučel a dal přednost úspěšnému Wonkovi. Společně s ním odešla také jedna z hereckých tahounek, herečka Sally Hawkins, kterou v roli starostlivé maminky nahradila Emily Mortimer Kinga proto na režijní židličce nahradil debutující Dougal Wilson. Série tím přišla o dva výrazné hráče, ty hlavní lákadla si ale značka přeci jen udržela.

Paddington se tentokrát s rodinou Brownových vydává do Peru, kde chce v domově pro staré medvědy navštívit svou tetičku Lucy, Jenže když sem dorazí, čeká ho nepříjemné překvapení. Teta se totiž ztratila, když byla dle všeho na stopě bájnému El Doradu a jeho pokladům. Vydávají se proto do hlubin amazonské džungle, aby tetičku našli. Pomoci jim v tom chce i úlisný kapitán s tváří Antonia Banderase, jehož rodina hledá poklad už několik staletí.

Máme tu zkrátka námět na další poctivě přímočaré dobrodružství, jenž se ovšem tentokrát z ulic Londýna přesouvá do dobrodružného žánru, kde se samozřejmě neobejde bez výrazných pomrknutí na Indiana Jonese a osvědčené žánrové klišé. Právě změna lokace i hrátky s jiným žánrem měla dát značce evidentně mírně osvěžení, což se povedlo tak napůl. Odkazy na Indyho a Paddingtonovy úsměvné piškutálie v džungli sice místy pobaví, ne všechny vtipné epizody zde ovšem mají stejnou kvalitu a zejména v polovině stopáže padá snímku značně řetěz a potřebné tempo. Střet s chaosem velkoměsta zkrátka sedí medvědímu sympaťákovi o něco víc.

Dougal Wilson okoukal Kingův styl poměrně zdařile, dokázal snímek znovu naplnit řadou sympatických nápadů i pohodovým feelingem, díky němuž má divák většinu času úsměv od ucha k uchu a Paddingtonovy pády a skopičiny ho neomrzí, i když tuší, co bude zhruba následovat. Na druhou stranu, King přeci jen nabízel po stránce vizuálu i kadence nápadů ještě trochu vybroušenější řemeslo a místy je opravdu znát, že snímku chybí kouzlo a drajv minulých dílů. Rodinka Brownových už je tu pak z větší části spíše lidskou kulisou, která se nijak nevyvíjí a jen sem tam pronese nějakou vděčnou hlášku.

I tak tu ale rodiny s dětmi rozhodně mají kde brát. Vtipných situací a úsměvných nápadů je pořád víc než dost. V závěrečné třetině se navíc znovu sází na dojemný konec, u něhož budou možná vaše děti potřebovat kapesníčky, a kromě neselhávajícího hnědého hrdiny snímek táhne vpřed také ze řetězu utržený Banderas, jenž si svého rozpolceného záporáka vcelku užívá. Emily Mortimer pak do role pečující maminky zaplula bez sebemenších problémů.

Ve výsledku je tedy třetí Paddington stále nadprůměrnou podívanou a rodinnou sázkou na jistotu. Wilson sice nemá řemeslo ještě tak pečlivě v malíku jako jeho předchůdce a triky by v akčních sekvencích potřebovaly trochu doladit, i přes pár slabších pasážích se tu ale znovu servíruje poctivá porce rodinné zábavy, v níž si milovníka Londýna a marmelády nejde nezamilovat. A i když to odsýpá o malinko hůře než posledně, pořád se jedná o titul, co nemůže jen tak někoho urazit.

Podívejte se na žebříček nejlepších rodinných filmů podle databáze Kinoboxu.