Chlapec a volavka
70%
Přestože scénář vychází z knihy Genzaburóa Jošina, jako by si ho napsal sám Mijazaki. Ostatně naprostá většina jeho filmů je plně autorská – píše si je, režíruje a dělá i základních grafické návrhy a určuje celý styl. Chlapec a volavka působí až jako jakési kompendium Mijazakových motivů, souhrnné dílo odkazující na vše předešlé.
Původní název však znamená spíše: „Jak žijete?“ A klade se jako otázka i pro nás. Mijazaki vždy tvořil protiválečné filmy, ale nikdy realisticky nezachytil druhou světovou válku, jaký měla dopad na Japonsko. (Předchozí snímek Zvedá se vítr je sice o konstruktérovi letadla, jež našlo uplatnění ve válce, ale jde spíš o ódu na létání.)
Zde dospívající hrdina, chlapec Mahito, přichází hned v prvních minutách filmu o maminku. Zbytek vyprávění je vyrovnáváním se s traumatem, velmi symbolickou cestou hledání sebe sama a síly, jak se rozloučit. Smrt matky se podobá a přece je mnohem silnější než „smrt“ a porážka vlasti. Mahito objevuje tajuplný dům v lese, kam ho dovede volavka, která však ve svém těle skrývá zjevně i jinou bytost.
Hajao Mijazaki
Režisér, Scenárista
Mijazakiho zájem vždy směřuje od viditelných, hmatatelných věcí a dějů k něčemu metafyzickému za naší lidskou dimenzí. Hrdinové se často musí prodírat nevábnou hmotou, aby objevili nové prostory a aby jejich vědomí prožilo transformaci. V mnohovrstevnatém makrokosmu snímku Chlapec a volavka se mísí vzpomínky, sny, představy, ale zjevně i jiné bytosti a mikrosvěty, které jako by podpíraly chod našeho viditelného lidského světa.
U Mijazakiho má vše svou duši, věci a bytosti nejsou jednoduše příjemné, užitečné kladné, nebo naopak záporné a nebezpečné. Protiklady koexistují vedle sebe i v sobě. Díky tomu je sledování Mijazakiho filmů tak komplexním zážitkem. Autor nevysvětluje fungování svých fikcí do detailu, nechává mnoho nevyřčeného. V jeho dílech stále zůstává mnoho tajemství, které rozehrávají naši fantazii a touhu vidět film podruhé nebo vidět snímky o jednotlivých postavách a prostředích. Ty přitom nikdy nepřijdou, Mijazaki nedělá pokračování a jeho filmy si žijí vlastním životem v nás.
Chlapec a volavka není úplným vrcholem režisérovy tvorby a možná ani nebude posledním snímkem, jak ve svém pokročilém věku straší. Zatím je však asi nejosobnějším dílem, kde z Mahita dělá prázdný subjekt určený k identifikaci všem, a přece tu nechává nejsilnější pouto – vazbu k matce, jejíž vztah se synem je vždy něčím zvláštní. Zatímco většina Mijazakiho filmů má za hlavní hrdinku malou dívku nebo mladou ženu, takže autor jako by vyprávěl příběh hlavně pro své vnučky, zde se vrací k sobě, do svého dětství, ke svým specifickým zkušenostem a prožívání.
Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.
