Tonda a Slávka oslavují jinakost a přátelství. Mají strhující imaginaci i výtvarno

Tuzemská celovečerní tvorba pro děti a mládež i letos značně strádá a trpí nedostatkem pozornosti. Pokud se ohlédneme za letošní nabídkou, zůstaneme s rodinnou sportovní retro podívanou Děti Nagana a nezvládnutým patvarem tematizujícím svět sociálních sítí a talentových soutěží Cool Girl! Jistě, máme spoustu kvalitní televizní tvorby s edukativním rozměrem z produkce České televize či krátkometrážních studentských titulů, jež však široké veřejnosti unikají kvůli nedostatku platforem. Velká plátna u nás dlouhodobě žadoní o hodnotnou tvorbu pro nejmladší publikum, obzvlášť letos.

Tonda, Slávka a kouzelné světlo tak působí jako anomálie, k čemuž přispívá i fakt, že jde o loutkovou stop motion animaci, jejíž tradice u nás po revoluci vymizela. Jakkoli se tedy jedná o solitéra, dosahuje světových parametrů a ve své kategorii jde o jedno z nejpodnětnějších tuzemských děl vůbec (nutno podotknout, že v koprodukci se Slovenskem a Maďarskem). To podtrhuje i cena poroty z největšího festivalu animovaného filmu na světě v Annecy. Tuzemskou distribuci tak konečně rozzáří hodnotný snímek pro nejmenší, jenž obvyklá a každodenní témata předkládá výtvarně strhujícím způsobem.

Režisér a výtvarník snímku Filip Pošivač se ve své tvorbě věnuje různorodým typům ruční animace, ilustruje také knížky pro nejmenší. Byl výtvarníkem oceňovaného pásma Mlsné medvědí příběhy a úspěchy sbíral i s krátkometrážním převyprávěním příběhu Noeho archy Přes palubu! Zručnost s loutkami pak předvedl především v krátkometrážní pohádce Až po uši v mechu, kde stejně jako v jeho nejnovějším počinu předkládá imaginativní příběh perspektivou dětského protagonisty a protagonistky, kde mísí pravidla dětského světa s tím dospělým. 

Jeho celovečerní debut pak volně vychází z jeho studentského projektu O Tondovi, který svítil. Ten je však vytvořený pomocí ploškové animace s kreslenými vizuály. Má groteskní prvky, nezúčastněného vypravěče a odlišnou zápletku, uzpůsobenou krátkému formátu. Protagonista, jemuž svítí tělo a hlavička, a jeho kamarádka s kouzelnou baterkou zůstali hlavními postavami příběhu, který autor vypráví.

Tonda, Slávka a kouzelné světlo tedy předkládá příběh jejich kamarádství, dobrodružné i nebezpečné cesty a spory s dospělými. Tondovi rodiče jsou příliš starostliví a schovávají Tondu pro jeho jinakost a křehkost v bytě, kde ho i vyučují. Při cestě na dvorek či do útrob velkého domu mezi sousedy je vždy jištěný provázkem na opasku. Slávka vyrůstá s maminkou, kterou rozesmutňuje konec její baletní kariéry. Společně objevují podivné a tajuplné síly rozlehlého domu a rozmanitých sousedů a sousedek, především pak starého domovníka.

Snímek dominuje psychologickou drobnokresbou, vztahovou dynamikou, kontrasty i tím, jak přistupuje k tématu jinakosti. Fyzická odlišnost není v tvorbě pro děti ničím novým. Z letošních velkých produkcí můžeme zmínit například Krakenteenu Ruby, kdy se náctiletá dívka při kontaktu s vodou mění v krakenku a také se setkává s přehnanou opatrností rodičů. Tonda se však od vrstevníků a vrstevnic nesetkává s výsměchem, jak je tomu většinou zvykem, nýbrž s úžasem. Jeho svítivost Slávka shledává cool a jedinečnou. Jediný, kdo si to musí uvědomit, je on a jeho rodiče.

Tonda se Slávkou však nejsou idealizovými dětmi. Oba umí být sobečtí a náladoví, zároveň však empatičtí a obětaví. Jejich provázanost a síla přátelství stvrzuje Slávčina baterka, díky které si lépe představuje fantaskní věci zasazené v reálném světě. Jediný, kdo její představy vidí, je právě Tonda. Oba pak odhalí záhadnou temnou sílu, pramenící z lidského zla, kterým je svět prostoupený. To představuje podmanivý podklad pro širokou paletu imaginace a zpřítomnění dětských představ.

Veškerá dobrodružství, která zažívají, se odehrávají v útrobách a okolí obývaného domu. Ačkoli je z jeho stěn vysátý život a disponuje temně barevnou paletou, děti si z něj díky své fantazii vytvoří rozmanité hrací pole. Imaginativní svět pak reflektuje jejich náladu, úzkost i odvahu. Dětská představivost ohýbá realitu a každodenní život a strasti mění v dobrodružství. Ať už se jedná o hrdinskou cestu napříč přeplněným skleníkem či sbližující pouť obřím bunkrem z polštářů, kdy se snímek přepne do širokoúhlého formátu.

Barevná paleta a výprava pak dokreslují i vlastnosti a atmosféru jednotlivých rodin. Byt Tondových rodičů má dožluta laděné stěny a je přeplněný věcmi, které demonstrují určitou spořádanost, zároveň však i jistou strnulost. Slávčina maminka je obklopená bílou barvou v abstraktním prostředí, reflektujícím její izolovanost a pomyslné vnímání světa bez barev. Na kontrast života dětí a dospělých je stylisticky i tematicky obecně kladený velký důraz.

Snímek dává prostor k interpretaci hned několika témat, ať už jde o úzkosti, dětská přátelství, formu seberealizace i rodičovství, jež je explicitně exponované. Rozpor mezi Tondou, toužícím po svobodě a „normálním“ životě, a přehnaně protektivními rodiči se nesnaží moralizovat. Nachází pochopení a empatii u rodičů, kteří jsou zaslepení starostí a láskou a zapomínají na to nejdůležitější – nechat dítě vyšlapat si vlastní cestu. 

Ani Tonda se k rodičům vždy nechová férově. V případě Slávky a její maminky vidíme odlišný a chladný přístup k výchově, kdy pečovatelskou roli přebírá spíše dcera. Vykreslení hlubokého rodinného vztahu je autentické, ztotožnitelné a i díky ostatním zmíněným tématům nabízí hlubší zážitek i dospělému publiku. Neexistuje nic jako dokonalé rodičovství a film si to moc dobře uvědomuje. Jde o porozumění, vzájemný respekt, lásku a hledání balancu i hranic.

O uhrančivých výtvarných kvalitách skutečně nelze pochybovat. Z každého záběru je cítit precizní příprava a neuvěřitelné konceptuální uvažování. Aź už se jedná o mistrně nasvícené scény, vždy ve prospěch aktuální atmosféry a uvažování postav, zmíněnou pestrobarevnou paletu, jasně odlišené pomyslné subsvěty a nespočet obrazových nápadů, jak pomocí animace zprostředkovat nejhlubší pocity. Tvůrci v mnohých scénách využívají dynamickou kameru, která pohybově čerpá z tradic hraného filmu.

Zpracování loutek pak na první pohled jasně odráží vlastnosti postav. Ihned víme, co od nich čekat, a díky tomu se pak film může soustředit na psychologizaci, variaci a odchylky od předpokládaných charakteristik. Tvůrci zároveň předkládají i poetický symbolismus, kdy je umírání domovníka vyobrazeno pomocí kvetoucích rostlin z jeho těla, které strukturou připomíná starý strom.

Předkládané výtvarno otevírá prostor pro dětskou imaginaci, která je v dětské tvorbě tak moc zapotřebí, bohužel se jí však většinou nedočkáme. Publiku se tak dostane stejně kouzelného a fantaskního zážitku jako ústřední filmové dvojici. Dětská představivost nezná mezí a i cesta na dvorek může být neobyčejným zážitkem. Film Tonda, Slávka a kouzelné světlo tyto neuchopitelné zážitky dokonale zpodobňuje. A dospělým oživí vybledlé vzpomínky na dětské hry a unikátní konstruované světy, na které již dávno zapomněli.

Semknutý a přímočaře vyprávěný titul je syntézou ztotožnitelného dětského dobrodružství a omamného výtvarna, jež je i přes stylizovanou loutkovou animaci mnohem autentičtější a uvěřitelnější než kdekterá hraná produkce. Nejen v tuzemském kontextu se jedná o výjimečné dílo, zprostředkovávající neuvěřitelnou sílu vnitřního světla, o které je třeba se dělit. Oslavuje přátelství a především lidskost. Za necelých 90 minut zaútočí na nejhlubší lidské emoce a ukazuje, že v inovativně zpracované jednoduchosti je největší krása.

Podívejte se na žebříček nejlepších animovaných filmů a pohádek podle hodnocení uživatelek a uživatelů Kinoboxu.