KVIFF: Ewan McGregor zaučuje v Druhé šanci dceru. Bude z Clary hollywoodská star?

Otec (McGregor) a jeho dvacetiletá dcera (McGregor) jsou na cestě autem americkou pouští. Nevíme proč. Nevíme, kam jedou. Jednotlivé dílky skládačky si musíme vysloužit. Dvojice spolu nežije. Vidí se po dlouhé době. Dcera si prochází krizí. Otci nevěří a je zdrženlivá, ten se ji snaží všemožně uklidnit. Dcera má zdravotní problémy.

Dcera se předávkovala, ale popírá, že by byla závislá na drogách. Přesto vždy, když se otec podívá jinam, pátrá po prášcích a po alkoholu. Dcera přitom otce nenávidí právě za to, že během jejího dětství byl alkoholikem, nyní snad vyléčeným. Otec má novou rodinu. Dcera se chová sebedestruktivně. Věří, že otec ji veze do nového bytu blíž k sobě. Ve skutečnosti míří na odvykačku, ale otec neví, jak jí to sdělit. Jak dcera zareaguje, až dorazí na místo? Postaví se problému čelem? A odpustí někdy otci, že ji během jejího vyrůstání zklamal?

Druhá šance odhaluje své karty postupně. První minuty sledujeme syrové emoce obou postav zcela mimo kontext a po každé nově získané informaci následuje alespoň jedna scéna, jež ji zužitkuje. Každý posun má možnost dýchat, postupně tedy můžeme upravovat svůj názor na studovaný vztah a spekulovat o jeho směřování.

Seznamování se s minulostí postav nepředstavuje odhalování nějakých šokujících zjištění, nejde o zvraty. Vlastně je až depresivně smutné, jak velký smysl každé nové zjištění dává a do jak velké rokle bezvýchodnosti hrdiny svaluje. I kdyby oba sebevíc chtěli, jak by šlo tak rozbitý vztah napravit? Byť by oba našli sílu se racionálně rozhodnout nechat minulost minulostí, co všechny šrámy na duši, které otcova drogová závislost způsobila?

Režisérka Emma Westenberg a scenáristka Ruby Caster, obě víceméně začátečnice, se nakonec snaží nabídnout alespoň náznak naděje. Kde je vůle, je i šance. Snímek ani v tomto ohledu není nijak objevný stylisticky či vypravěčsky, svou pointu však sdělí jednoznačně: dřív tu pro ni nebyl, s tím už se nedá nic dělat. Teď tu nicméně je a zřejmě to myslí vážně. Zaslouží si druhou šanci nejen kvůli sobě, dcera si může sama ulevit, když mu ji dá. Na tento aspekt strhává pozornost i český titul oproti originálu You Sing Loud, I Sing Louder (Zpíváš hlasitě, já budu hlasitější), jenž se soustředí na konflikt mezi rodičem a potomkem.

Netřeba vysvětlovat, že Druhá šance stojí a padá na výkonech Ewana a především Clary McGregorových. Je víc než zjevné, že film existuje pro Claru, Ewan tu svému dítěti pomáhá do světel reflektorů. Sám filmem prochází bez problému, sebevědomě a suverénně, jak od herce jeho kalibru očekáváme. Dobrovolně však hraje druhé housle. Ani jeho jméno není jako první uvedeno v titulcích. Kvůli němu tu nejsme.

Můžeme se začít dohadovat o „nepo babies“. Privilegovaných dětech prominentních rodičů, které mají neférové výhody při zakládání kariéry. Tím spíš ve stejném oboru jako jejich předci. Ostatně kdyby Clara odvedla špatný výkon, rozcupovali bychom ji právě proto zcela bez milosti na kusy. Clara však svému otci ostudu nedělá.

Ano, její výkon je místy viditelně „snaživý“. S obočím dělá občas tolik, že i Emilia Clarke by řekla: „Brzdi!“ Vyplácí se však, že scénář, režie a střih jedou na plné obrátky, aby tenhle výkon fungoval. A on také funguje. Clara má přirozené charisma a je fotogenická. Není kráska podle mustru, ale stále příjemně vypadající mladá žena. Castingový agent by ji tedy mohl do vedlejší role vybrat i bez pomoci táty. A kdo ví, třeba by se postupně dopracovala k hlavní roli i svépomocí, nikdy se to však už nedozvíme. V naší dimenzi jí protagonistka spadla do klína díky hvězdnému rodiči a s úkolem si poradila víc než obstojně.

Jinou otázkou je, zda vzhledem k tomu, jak moc se publicita a marketing soustředí na McGregorovi, nepohltí jejich záře námět a nezabrání nám napojit se na dílo emocionálně. Můžeme vidět dva obyčejné lidi a jejich příběh? Zde pomáhá, že o soužití Ewana a Clary nic nevíme, nejde o dvojici pronásledovanou bulvárními skandály a kontroverzemi. Do děje si tedy nemůžeme vkládat informace ze soukromí hereckých představitelů. Gregorovo civilní, a přesto intenzivní herectví a Clařina osobní neokoukanost tedy vedou k tomu, že ve filmu skutečně žijí dané postavy, nikoli pouze avataři dvou star.

Druhá šance není objevné dílo, zároveň však nejde pouze o vanity projekt rozmazleného hollywoodského dítěte. Jedná se o jemný, soudržný film, který celkovou přímočarost námětu ozvláštňuje velmi uvědomělým dávkováním informací. Během celých šestadevadesáti minut je v příběhu stále co objevovat a oceňovat na obou ústředních výkonech.