Ján Kadár
Režisér, Scenárista
Tvůrci filmu byli Ján Kadár a Elmar Klos, kteří se poprvé setkali v roce 1952, kdy společně natočili ideologicky poplatné drama Únos. Společná práce se osvědčila, postupně natočili civilní snímek Tam na konečné, moderní pohádku Tři přání a hudební komedii Hudba z Marsu. Oba tvůrci snadno naskočili na novou vlnu let šedesátých. Uvolněná atmosféra té doby umožnila filmařům formální i stylistické experimenty, nové vyprávěcí postupy a zcela odlišnou práci s hrdiny.
Zatímco československé filmy 50. let oslovovaly či rovnou komentovaly celou společnost skrze jasně definované hrdiny a vyprávěly příběh, v němž je jasně stanovený cíl, začátek a konec, snímky šedesátých let se vydaly opačnou cestou. Místo celé společnosti se zaměřovaly na jednotlivce a místo vzorových hrdinů užívaly protagonisty, kteří tzv. obyčejného člověka zrcadlili. A nebylo to nijak zvlášť lichotivé zrcadlo. Hrdinové filmu československé nové vlny bývají naprosto neromantičtí, bez cíle, bez odpovědi na otázku, co mají vlastně v tom životě dělat. Pokud se nějak posunou, je to spíš proto, že jsou dotlačeni. Lze se na ně napojit, lze s nimi soucítit, těžko se dají vnímat sympaticky.
Třebaže takové filmy neapelovaly na společnost, v podstatě se jim skrze portrét jednotlivce dařilo definovat dobu plnou zmatení, beznaděje a ubíjející všednosti. Výpověď o nespokojenosti s životem v socialismu vypadala jako nenápadný popis života o ničem. Druhou možností byl umělecký film, v němž se rozpor umělce s tehdejší současností objevoval pomocí alegorií a uměleckých vyjádření, skrytých v interpretační otevřenosti. Pak tu byla ještě třetí možnost, a to válečné drama.
Jedním z častých motivů 60. let byl film odehrávající se za druhé světové války. Jeho příběhy se ale neodehrávaly na bojištích, ale v okupovaném Československu, přičemž strach a nucená podřízenost hrají důležitou roli v kauzálním posunu filmu. Ať je hrdina takového filmu sebehrdinštější a sebezásadovější, zkomplikuje mu situaci postoj vedlejších postav, jež z okupační situace buď podle těží ve svůj prospěch, nebo jednají z čistého strachu. Pro paralelu s tehdejším režimem ideální námět.
Všechny zmíněné atributy filmu československé nové vlny se potkávají ve snímku Kadára a Klose Obchod na korze. Jeho hrdinou je prostý truhlář Tonko (Jozef Kroner), žijící celkem v poklidu na maloměstě roku 1942. Sám toho příliš nepotřebuje, na rozdíl od své hamižné manželky Evelíny a nepříjemného švagra Markuše, člena Hlinkovy gardy. Právě Markušovou zásluhou se ale Tonko stane arizátorem – díky arizačnímu dekretu může převzít zdánlivě prosperující obchod staré Židovky Lautmannové (Ida Kamińská). Zmatená stará žena si zprvu myslí, že Tonko je její synovec, který jí přišel do obchodu vypomáhat, a nemá vlastně ani tušení, že okolo probíhá nějaká válka, jež se dotýká Židů. Dobrácký Tonko se příliš nemá k tomu, aby milé dámě vysvětlil, o co se vlastně jedná. Mezi oběma nešťastnými figurami se utvoří zvláštní přátelství.
Tonko se ocitá v nezáviděníhodné situaci – na jednu stranu je mu proti srsti být bezohledným arizátorem do té míry, že si před uvědomělejšími zákazníky nechá starou dámou šéfovat, na druhou stranu nemá žádný prostor se vzepřít. Je mu naznačeno, že je veřejností sledován a ocitá se pod tlakem. Že tento příběh dobře neskončí, je od začátku celkem jasné. Film pracuje s černým humorem, zacíleným na primitivní maloměšťáctví, diváka baví povahou Tonkovy dryáčnické manželky, sladkou nevědomostí, v níž žije paní Lautmannová i Tonkovým lavírováním mezi posluhováním staré dámě a fazónou velkého pána, již hraje před obyvatelstvem. Humoru ale časem ubývá, jak snímek stupňuje psychologické drama a sílící fašistické tendence okolí. Jak režimu nestačí jen židovský majetek, ale požaduje rovnou jejich životy, je Tonko tlačen do stále těžších morálních rozhodnutí.
Film tematizuje osobní peklo, způsobené vlastní zbabělostí a nemožností se vzepřít, přičemž Tonko může být pro diváka stejně sympatický jako odsouzeníhodný. Jak postupuje vyprávění, sílí také atmosféra strachu a nemožnosti bojovat s tlakem okolí. Jako většina postav československé nové vlny je Tonko postavou zmítanou okolnostmi a jinými aktivními figurami, neschopným nic ovlivnit. Když už se vzepře a přistoupí k činu, má to často nepříjemné následky a je ukázána hrdinova přeměna v monstrum.
Působivé psychologické drama tak vykresluje propad poctivého hrdiny do morálních temnot, přičemž obviňuje totalitní mašinerii stejně jako lidskou slabost. Kulturně přenosné schéma dostalo Obchod na korze až na oscarové klání, kde si snímek vysloužil zlatou sošku v kategorii Nejlepší cizojazyčný film. Byl to první ze dvou československých filmů, které vyhrály Oscara, přičemž tím druhým byly Menzelovy Ostře sledované vlaky. Oba herci v hlavních rolích, Jozef Kroner a Ida Kamińská, získali Zvláštní ocenění poroty na MFF v Cannes, Kamińská byla navíc nominována na Zlatý glóbus.
Po světě film sbíral ocenění, ale byla to vlastní země, kdo vrazil filmu ostrý předmět do zad. Respektive události roku 1968, kdy Sovětský svaz podnikl invazi do Československa a přinesl mimo jiné také normalizaci. Ján Kadár se rozhodl emigrovat do USA, což byl jeden ze dvou důvodů – prvním bylo téma snímku – proč se Obchod na korze již neobjevoval ve filmové distribuci.
V březnu roku 1989 byl nicméně uvolněn pro filmové kluby, v roce 2005 se začal objevovat v edicích na DVD a v roce 2017 se dočkal restaurované verze, na níž spolupracovaly Nadace české bijáky, MFF Karlovy Vary, studia Universal Production Partners a Soundsquare, Národní filmový archiv, Státní fond kinematografie a Ministerstvo kultury České republiky. Digitálně restaurovaná kopie byla slavnostně uvedena 1. července 2017 na karlovarském festivalu. Obchod na korze si nyní můžete pustit na Netflixu, Oneplay či Dafilms.
Podívejte se také na nejlepší psychologické filmy podle Kinoboxu.
Zdroje: Lukeš, Jan: Diagnózy času - Český a slovenský poválečný film; Národní filmový archiv; Filmový přehled
