Nový Frankenstein je podle reakcí hostinou pro oči. Mistr hororu servíruje svůj vizuální triumf

Shelley vymyslela vlastní hororovou zápletku na popud literárně nadaných přátel včetně Lorda Byrona, s nimiž si ve švýcarské chatě večer vyprávěla strašidelné příběhy. Zlý sen jí posléze vnukl myšlenku o geniálním vědci, jehož zázračné stvoření se záhy obrátí proti němu, a z tohoto Moderního Promethea se stal etalon varovných příběhů o nebezpečí narcistního stvořitelského syndromu a hry na boha.

Del Toro, oscarový tvůrce Tváře vody či noirové detektivky Ulička přízraků, přitom na benátské tiskovce ubezpečoval, že nadčasové téma nezneužil pro výstrahu před vyloženě moderními lidskými konstrukty včetně umělé inteligence. „Není to míněno jako metafora pro AI. Žijeme bezpochyby v době teroru a zastrašování. A není naléhavějšího úkolu než zůstat sami sebou v čase, kdy je všechno tlačeno k bipolárnímu chápání lidskosti. Film se snaží ukázat nedokonalé postavy a právo, které máme – zůstat nedokonalí, a právo chápat se navzájem i v těch nejvíce utlačujících podmínkách.“

Snímek se dočká limitované distribuce v kinech a poputuje na Netflix, který se režisérovu opulentní vizi nebál zafinancovat. Předtím se ale představil na probíhajícím benátském festivalu a přítomné publikum mu po premiérové projekci za účasti tvůrců tleskalo dlouhých patnáct minut. Tím v dojatém režisérovi možná vyvolalo vzpomínky na Faunův labyrint, který s dvaadvaceti minutami dodnes drží rekord na jiném a ještě slavnějším festivalu v Cannes.

Jak na takto vřelé prvotní přijetí nahlížejí zahraniční kritici? Do Benátské laguny jich dorazily desítky a dvacet osm z nich zatím vložilo své recenze na Rotten Tomatoes. Průměr pozitivních kritik činí 79 % a konsenzus praví, že del Toro natočil vizuálně ohromující adaptaci, která se však v melodramatických gestech může trochu ztrácet. Jednoznačně dobrou zprávou přitom je, že osobitý režisér se podle všeho vyhnul „opakování již prozkoumaného“ a pořídil film, který je „operní jak stylem, tak rozsahem“ – to alespoň tvrdí spokojená Hannah Strong z Little White Lies.

Pro Davida Rooneyho z The Hollywood Reporter je to dokonce „jeden z nejlepších del Torových filmů“ a chválí také Bilge Ebiri z New York Magazine, podle níž režisér „naplnil Frankensteina zdánlivě vším, co miluje,“ a vznikl film, který je v dobrém slova smyslu „dílem skutečného šílence.“ Mexický filmař od devadesátých let piloval formu bizarní a hororové fantastiky a vždy zacházel se zdánlivě tabuizovanými motivy, ať už hovoříme o nepřístojném traumatizování dětského publika prostřednictvím bledého muže nebo o romantickém vztahu ženy s rybím mutantem, což mu ale i díky vizuální symbolice a mytologickým konceptům hladce prochází.

Toto dílo je dle Jamese Mottrama z Radio Times vyústěním tří a půl desetiletí filmařských zkušeností. „Možná je krvavé a ponuré, ale jde o tragický příběh vyprávěný poutavým způsobem.“ Zvrácenost k Frankensteinovi z podstaty námětu patří a del Toro ji uchopil po svém, s čímž ale řada kritiků nesouzní a vyjadřuje minimálně zmatenost. „Není v tom žádný horor ani napětí, jen kouzelné rozřezávání těl ve zlatavých odstínech a s třpytícími se harfami v doprovodném soundtracku. Je to celé tak trochu zvrácené a nejsem si jistý, jestli to pan del Toro skutečně takhle zamýšlel,“ odfrknul si Martin Tsai z Critic’s Notebook.

Kýženého hororového melodramatu se přes vycentrovanou formu nemusíme osobně zúčastnit, což kritizuje hlavně Peter Debruge z Variety. „Ačkoli je to nádherné, celý film působí, jako bychom se na něj dívali kukátkem. Zvláštním způsobem Laustsenovy širokoúhlé objektivy dělají z Frankensteina menší film, ačkoli záměrem zřejmě bylo dostat do každého záběru více obrazu.“ Tyto obrazy mají být každopádně oslnivé, což příznačně shrnuje Tim Grierson ze Screen International: „Jak to u del Torových filmů často bývá, Frankenstein je spíše triumfem vizuální podívané nad jemností — velkolepých gest nad přesnými vhledy do postav.“

Frankenstein, v němž si Viktora zahrál Oscar Isaac a jeho monstrum Jacob Elordi, nás tedy brzy osloví minimálně špičkovými technickými parametry, hereckými výkony (Christoph Waltz jako doktor Pretorius a Mia Goth coby Elizabeth) a snad i optimismem, který má probouzet režisérovo zaměření na motiv odpuštění. Skloubení hororu a love story už del Torovi jednou vyneslo Oscara a ještě není vyloučeno, že i tentokrát nějaká ta nominace vyjde. Šance jsou větší než v případě tematicky spřízněného projektu Nevěsta, kterým Maggie Gyllenhaal podává emancipovanější verzi příběhu a jehož testovací projekce údajně nedopadly dobře.

Podívejte se na žebříček nejočekávanějších filmů zbytku roku.

Zdroje: Movieweb, Rotten Tomatoes