Margot Robbie v čele nesmrtelné klasiky. „A co romská reprezentace?" ptají se kritici

Na Větrné hůrce, vydané poprvé roku 1847, vypráví sérii příběhů odehrávajících se na konci 18. století, rámovanou návštěvou pana Lockwooda u svého bytného Heathcliffa v jeho usedlosti na Větrné hůrce. Zde vyslechne několik historek, přičemž se vyvíjí i jeho vlastní příběh. V důsledku toho je takřka nemožné adaptovat knihu v její úplnosti a filmaři se musí rozhodovat, které části zůstanou a jaké musí z kola ven.

I proto jde o méně opotřebovaný román, než se zdá na první pohled. Emerald Fennell má příležitost soustředit se na nové aspekty příběhu. A vzhledem k tomu, že jde o provokativní feministickou režisérku, můžeme hádat, že právě tímto směrem se vydá i její interpretace. A je jistě něco krásného na představě, že v raném románu napsaném ženskou autorkou z donucení pod mužským pseudonymem se nyní zdůrazní právě ty aspekty, které musely dřív zůstávat skryty.

Mainstreamové publikum zná Větrnou hůrku hlavně jako temnou romanci mezi Heathcliffem a Catherine. Tento příběh podle všeho zůstane ve středu pozornosti i nyní. Právě tyto dvě postavy by totiž měly ztvárnit i největší hvězdy současnosti, Margot Robbie a Jacob Elordi. Jen pro připomenutí: Robbie produkovala oba předchozí filmy Fennell a Elordi se stvrdil jako superstar díky jedné z hlavních rolí v Saltburn.

Jenže tady nastává i kámen úrazu a první kontroverze. Heathcliff je totiž v předloze mužem „temné pleti“, tradičně identifikovaný jako přinejmenším zčásti romského původu. V tuto chvíli nevíme, jestli to znamená, že tuto charakteristiku Fennell opustí, nebo se ji i s Elordim pokusí zachovat. Obě varianty jsou z různého důvodu problematické.

Umělec má jistě právo rekontextualizovat a předělat jakýkoliv aspekt předlohy, u progresivní filmařky ražení Fennell bychom však čekali, že půjde ve směru trendu diverzifikace, ne proti němu. Jacob má rozhodně konstelaci na to, aby s vhodným make-upem ztvárnil polovičního Roma. Samozřejmě by šlo ale o řešení, které by vyvolalo nejednu udivenou reakci. Nabízí se vysvětlení, že filmařce není příjemné spojit agresivního a „démony provázeného“ Heathcliffa (jehož chování si mnozí vysvětlují neléčenou psychickou nemocí) s romskou identitou, protože by to mohlo podporovat stereotypy o nekontrolovatelném etniku. Otočit se ale k problému zády je poněkud zbabělým uměleckým přístupem.

Fennell vstupuje na tenký led, protože právě publikum, které si kultivovala, je na tyto aspekty tvorby nejvíce citlivé a není tedy divu, že sociální sítě jsou již nyní zaplaveny diskuzemi na tohle téma. Obecně se zdá, že dosavadní příznivci režisérky by upřednostnili, kdyby obsadila romského herce a problematickým výkladům se postavila čelem. V tuhle chvíli je ještě možné udělat jakoukoliv nutnou změnu, do rozjetí kamer (o premiéře nemluvě) ještě zbývá dost času, produkce v tuhle chvíli ještě nezveřejnila žádný specifický harmonogram.

Podívejte se na žebříček nejlepších herců podle databáze Kinoboxu.

Zdroje: Variety, Deadline