12.10.2020, 14:23

Film Chlast se nebojí ukázat světlé stránky opilosti. Psychiatra Nešpora by nepotěšil

Film Chlast se nebojí ukázat světlé stránky opilosti. Psychiatra Nešpora by nepotěšil 8 obrázků v galerii
Chlast (2020) | Foto: Nordisk Film DK
Mads Mikkelsen bude se svými kámoši pít jako Dán. Ustojí to?

Čtverice stárnoucích, unavených a lehce deprimovaných dánských středoškolských učitelů se rozhodne vyzkoušet teorii, podle níž by se lidé měli rodit s určitou dávkou alkoholu v krvi (zhruba půl promile), protože tato malá intoxikace má mít pro člověka pozitivní následky - zvětšuje jeho kreativitu, více otevírá mysl, zmenšuje vnímání problémů apod. První výsledky jejich "vědeckého" pokusu, o němž chtějí dokonce napsat studii, jsou zpočátku veskrze dobré. Kvůli tomu se parta dlouholetých přátel odhodlá ve svérázném experimentu pokračovat - a v pití alkoholu ještě přitvrdit...

Severská kinematografie je prostě jinde. Předně pak v tom, jak bravurně dokáží dánští, švédští či norští filmaři pracovat s palčivými sociálními tématy. Dvojnásob to pak platí o Thomasi Vinterbergovi, jenž od dob vynikající Rodinné oslavy patří mezi nejvýraznější a nejsledovanější skandinávské režiséry. Jeho novinka s výmluvným a těžko odolatelným názvem Chlast pak ukazuje, že Vinterberg je aktuálně ve skvělé formě.

O alkoholu a závislosti na něm za dobu existence kinematografie vznikly desítky, ne-li stovky filmů. A aniž bych viděl všechny, troufám si tvrdit, že žádný z nich nemá stejnou výchozí zápletku jako tento. Alkoholová dramata (potažmo filmy o závislostech obecně) mají obvykle velmi podobný průběh. Postava ústředního "závisláka" zpočátku svému "koníčku" holduje do té míry, že má pocit, že svůj život stále zvládá. Pak přijde zlom, kdy už i dotyčnému většinou dojde, že má velký problém. Výsledkem je pak víceméně jednorozměrná moralita o škodlivosti návykových látek. Svým způsobem jistě záslužné, ale přeci jen poněkud banální a předem očekávatelné poselství...

Chlast | Foto: Nordisk Film Distribution

Vinterbergův Chlast naštěstí nikoho poučovat nechce (alespoň ne nijak prvoplánově a lacině). Jeho snímek je navíc minimálně v první polovině až překvapivě zábavný a vtipný. Scénář, na němž Vinterberg opět spolupracoval s Tobiasem Lindholmem (Hon, Boj), mu zde umožnil na plátně rozehrát osudy několika v podstatě úplně obyčejných, ale rozhodně zajímavě a uvěřitelně napsaných a zahraných mužů, kteří se narůstající krizi středního věku rozhodnou řešit velmi netradičním způsobem. Nejvíce a nejlépe je to vidět na nudném (a znuděném) učiteli dějepisu Martinovi (tradičně fantastický a uhrančivý Mads Mikkelsen), jenž díky jednomu rannímu frťanovi začne být živelným, nápaditým a (proto) oblíbených pedagogem a i lepším (zábavnějším a aktivnějším) manželem a otcem. I jeho tři kolegové zprvu naplno pociťují, že se jejich pracovní i soukromé životy zásluhou trošky "tvrdýho" výrazně pozvedly. Tato část filmu je dynamická, energická a podaná s naprostým hereckým i řemeslným přehledem, díky čemuž bude mít hodně co nabídnout i při opakovaném zhlédnutí. Je to vyložený crowd-pleaser, jehož některé scény časem možná i zkultovní, a navíc celá ta skvěle uchopená "óda na alkohol" působí trochu jako mírně černohumorná superhrdinská komedie, v níž hlavní hrdinové postupně poznávají a učí se využívat své nově nabyté úžasné "schopnosti".

Chlast | Foto: Nordisk Film Distribution

Co se týče onoho osobitého řešení krize středního věku - nebudu první a nejspíš ani poslední, kdo v tomto ohledu Chlast s chutí připodobní ke klasikám jako je Americká krása či Klub rváčů. K oběma jmenovaným snímkům má blízko zejména motivem party přátel, kteří se "kapku" utrhnou ze řetězu a začnou si užívat života skutečně plnými doušky, bez ohledu na své "zkostnatělé" okolí...

Ve druhé polovině už ale samozřejmě dojde na určité zvážnění. Rozjaření učitelé to s pitím začnou "maličko" přehánět - v jednu chvíli se dokonce rozhodnou opít tak moc, jak to jen půjde. Opět ze studijních důvodů - tedy alespoň si to sami sobě namlouvají. Monstrózní chlastačka se jim však už trochu vymkne z rukou, stejně jako celý jejich alkoholový experiment. Negativní důsledky se tak začnou vršit jeden za druhým, přičemž některé už nepůjde nikdy napravit...

Chlast | Foto: Nordisk Film Distribution

Ovšem navzdory příklonu k temnějšímu a depresivnějšímu tónu se Chlast ve svém závěru dokáže ladně vyhnout jak nedůstojnému sentimentu, jenž se v některých pasážích vyloženě nabízí, tak okázalým protialkoholovým agitacím (ostatně Dánové jsou svou "náklonností" k alkoholu všeobecně známí). Ve svém jádru není a ani nechce být filmem, po jehož skončení budete mít nutkání navždy skoncovat s ohnivou vodou (pivsony nevyjímaje!), což velmi názorně ilustruje neuvěřitelně boží finální scéna, jež u mě okamžitě začla aspirovat na nejlepší letošní filmový konec (takového Karla Nešpora by svým vyzněním ale asi dvakrát nepotěšil).

Chlast | Foto: Nordisk Film Distribution

Mnohem pravděpodobněji budete mít na konci projekce chuť dát si někde na baru s přáteli sklenku něčeho ostřejšího (a možná si i trochu zatančit). Zároveň vám ale zůstane kdesi v hlavě vězet malý, ale nezanedbatelný vykřičník, který se bude s každým dalším vypitým panákem připomínat o to hlasitěji...

P. S. Dejte Mikkelsenovi už konečně Oscara. Ten chlap by mohl charisma i herecký um prodávat po kilech.

Hodnocení: 85%

Průměr hodnocení ze všech recenzí najdete ZDE

Ankety
Ocenili byste čtvrtý díl Návratu do budoucnosti?
Ano
Ne
Nejnovější články:
Načíst další články
TOPlist