Řež o svobodu a sluníčkové diktátorství. Tohle je pět nejvelkolepějších filmových proslovů

Řež o svobodu a sluníčkové diktátorství. Tohle je pět nejvelkolepějších filmových proslovů
Diktátor | United Artists
Upozorňuji, že zde budou zmíněny opravdu jen ty velkolepé proslovy k většímu počtu lidí, tudíž určité skromnější monology budou vynechány.

William Wallace – Statečné Srdce (1995)

Obecně považován za pravděpodobně nejslavnější velkolepý proslov (i když osobně si to nemyslím), ve kterém skotská legenda William Wallace svým udatným rekům připomíná hodnotu nezávislosti a svobody, přičemž cesta za jejím dosažením spočívá v odvaze a chopení se šance za ni bojovat.

Aragorn – Pán prstenů: Návrat krále (2003)

Theoden měl svou řeč na Pelenorských polích taky parádní, ale je to ta Aragornova, ze které běhá uspokojivý mráz po zádech. Je to především díky situaci, ve které se naši hrdinové nacházejí – Frodo je asi mrtvý a nepřítel má pravděpodobně opět prsten. Naděje je ztracena. Ale pokud mají dnes všichni zemřít, tak jedině v urputném a zběsilém boji, kde nikdo neučiní krok zpět. A Isildurův dědic “muže západu“ takto inspiroval opravdu mistrovsky.

Král Jindřich – Jindřich V. (1989)

Proslov, který přivodí úsměv na tváři. Možná to je díky Brannaghovu úžasnému podání, možná díky optimistické líbivé hudbě, možná díky obecnému shakespearovskému kouzlu. A nebo možná díky všemu dohromady. Určitě se ale dá říct, že řeč, jenž pronáší anglický král Jindřich V. těsně před bitvou s francouzi, kteří mají přesilu jedna ku pěti, je jedna z nejpůsobivějších a nejkrásnějších z celé světové kinematografie. 

Prezident Whitmore – Den nezávislosti (1996)

Ano, Den nezávislosti určitě není žádný Bergman nebo Kubrick, je to jednoduchá zábavná popcornovka a moc dobře si to uvědomuje. Ovšem proslov, který pronáší jeden z nejlepších fiktivních prezidentů Spojených států amerických, je vcelku srdceryvný. Jistě, onen patos a míru patriotismu z něho jde cítit na míle daleko, nicméně je to proslov mířený nejen na Američany, ale na všechny lidské bytosti, které spojuje mimozemská hrozba genocidy. Už jen kvůli tomu.

Židovský holič – Diktátor (1940)

Proslov z Chaplinova snímku Diktátor, který by v dnešní době určití lidé označili za „příliš sluníčkový“, spočívá v blahořečení demokracie a apelování na lidskou laskavost a pomoc druhým bez ohledu na barvu pleti či náboženské vyznání. Na rok 1940, tedy ještě k tomu v době 2. světové války, je to poněkud nadčasová scéna, která člověku dokáže, že Chaplin neumí jenom dělat šašky, ale taktéž lidem seriózním a možná i dojemným způsobem představí ideální vizi světa.
Jak již bylo řečeno, skvělých velkých proslovů má filmový svět tuny, přičemž by se určitě dala vyhrabat ještě spousta dalších (Králova řeč, V jako Vendeta, Gladiátor). Tohle byla jen menší ukázka těch, které, alespoň pro mne, vyčnívají nejvíce. A jaké proslovy se líbí vám? Pište do diskuse.