Nora K

Ve vší počestnosti přiznávám, že jsem fanouškem původního filmu Hráči se smrtí z roku 1990 od režiséra Joela Schumachera. Zároveň nemám nic proti remakům. Dokonce si vybavuji několik předělávek, které mi připadaly srovnatelně dobré, nebo i něčím lepší než originály.

Film Geostorm: Globální nebezpečí (2017) se hrozně nepovedl. Není dobře zahraný, ani zrežírovaný, nemá skvělé triky nebo atmosféru, natož aby ho aspoň k průměru posunul scénář. Co hůř, není to ani tak zábavná blbost, jako bylo třeba pokračování Dne nezávislosti (a jak nyní vychází najevo, oba filmy psal převážně jejich režisér Roland Emmerich, nikoliv režisér a scenárista Geostormu, debutující Dean Devlin). Je to nezajímavá nuda, která v příběhu o záchraně země před pomstou počasí obsahuje ty nejvíc omílané kýče ze žánru "disaster-drama".

Do kina vás na film Brigsby Bear (2017) poslat asi nemůžu, neboť to nevypadá, že by šel v dohledné době do české distribuce. Ale určitě se objeví na nějakých nosičích a kdo se na něj následně podívá, ten neprohloupí.

Po tom jak moc se mi líbila bizarní temná komedie Humr (2015) jsem se na Zabití posvátného jelena (2017), nový film od řeckého režiséra Yorgose Lanthimose, těšila velmi. Mé nadšení ještě zvýšil pořadatel, který v Lucerně minulý týden v rámci projektu Be2Can tento film uváděl. Film totiž nejprve několikrát z pódia označil za nesmírně drsný, temný, možná použil i slovo zvrácený, a varoval diváky, že to je jen pro otrlé a že jim možná z toho bude zle a po promítání mu mohou jít říct, jak moc se jim film kvůli tomu nelíbil, ale on že si za ním i tak bude stát.

Hodnotit film Blader Runner 2049 (2017) je pro mne velmi těžké. Hlavně proto, že původní film (prakticky ve všech jeho verzích, včetně té kino verze s voice-overem) patří mezi těch pár filmů, které mne nejen bavily od začátku do konce, a emočně oslovily, ale které mi daly spoustu podnětů k dalšímu přemýšlení, vyhledávání podobných děl a nakonec i k vlastní tvorbě a zkoumání konceptu, který Ridley Scott ve svém filmu na motivy povídky Philipa K. Dicka předestřel v původním filmu/ech.

Amityville: Probuzení (2017), nový film z řady snímků o zlém domě v Amityville, má několik potenciálních es v rukávě. V jedné z hlavních rolí je Jennifer Jason Leigh, v jejímž podání je hysterická psycho matka skutečně odpudivou postavou.

Wind River (2017), příběh o vyšetřování neobvyklé smrti a vraždy v netradičně drsném prostředí zasněžené indiánské rezervace ve Wyomingu, se zařadil vedle filmů Logan: Wolverine (2017) a Uteč (2017) do zatím mnou nejlépe hodnocených filmů roku 2017. Dávám mu 86 %, více to není jen díky těmto dvěma nedostatkům:

Snímek A Ghost Story mne lákal jak svým obsazením (plakát sliboval Rooney Mara a Caseyho Afflecka), tak režisérem Davidem Lowerym (který mne po Aint Them Bodies Saints zaujal i kvalitní pohádkou Můj kamarád drak) a i tématikou (ať žijí duchové!).

Girls Trip (2017) je další z filmů, které na určité úrovni diváka, co není černoch a/nebo žena, možná podvědomě posouvají směrem k rasismu a misogynii. Protože tak tupé postavy, dementní zápletky a silně nesympatické jednání všech zúčastněných, aby jen tak pohledal.

Detroit (2017) je nejnovější počin režísérky Kathryn Bigelow. Ta má na kontě velmi kvalitní snímky jako 30 minut po půlnoci (2012) nebo Smrt čeká všude (2008), za který dostala dva Oscary. Ale nesmíme zapomenout ani na její neméně (byť jiným způsobem) povedený Bod zlomu (1991), kde se ve své první akční roli představil Keanu Reeves.

The Little Hours (2017) je nový film scénáristy a režiséra Jeffa Baeny, který se "proslavil" sympatickou obskurností Mám rád Huckabees (2004), jež napsal, pak celovečerním režisérským debutem Life After Beth (již méně sympatická, ale stále obskurnost) a poté filmem Joshy.

Nový film režiséra Michaela Apteda (Agáta, Park Gorkého, Enigma, Masters of Sex) V utajení (2017) je akční špionážní thriller nabitý estrogenem. A potenciálem. Ten ale zůstává víceméně neproměněn.

Párkrát ročně se hlásím do soutěže s nějakým svým výtvorem. Můj stand-up se dostal do Top 20 komiků na rádiu WMGK v USA, ale s něčím, co jsem natočila, se mi ještě obdobně uspět nepodařilo. Nevzdávám se.

Jako komik a scenárista se dost zajímám o to, co dělají špičky mého oboru. Pravidelně chodím na vystoupení kolegů, ať už to jsou komici, co mají teprve pár let zkušeností jako já, nebo ostřílení matadoři, kteří mají za sebou dekády vystupování v nejlepších newyorských klubech a ti nejúspěšnější z nich i vlastní pořady v televizi. Třeba různé "comedy specials" nebo "late night talk show".

Jako již několik let, i letos jsem tipovala jak nominace na Oscary, tak vítěze této soutěže. Před zveřejněním nominací většinou hojně zapojuji Excel a počítám šance různých osob pomocí simulace relativně komplikovaného systému, kterým akademie při udělování nominací postupuje. Před vyhlášením samotných vítězů spíš sleduji jiné prekurzory, zejména již sesbírané ceny z ostatních soutěží a tzv. "oscar buzz".