Nora K

Režisér David Lowery už definitivně patří k mým oblíbencům. Jeho filmy s napětím očekávám a zašla bych si na ně do kina, i kdybych nechodila na vše, co v kinech vyjde. The Old Man and the Gun (2018) je jeho nejnovější snímek, který stejně jako jeho předchozí filmy působí komorně, intimně, bez důrazu na akci, ale s o to větším zaměřením na leckdy minimalistické, ale velmi působivé herecké výkony.

Mandy (2018), nový hororový snímek režiséra Panose Cosmatose (Za černou duhou), rozhodně není snímek pro každého. Je plný násilí, je velmi pomalý (než se pořádně rozjede, trvá to hodinu). Je nabitý podivnými, primárně asociačními, ale přitom skoro nic nevysvětlujícími dialogy jak od Lynche, výraznými barevnými efekty, vysokou zrnitostí snímku a jistou umělou zpomaleností všech pronášených slov.

Jak někteří z vás již vědí, natáčím v České republice internetový seriál. A hned první den čekalo jednu z mých hereček na place něco velmi složitého; účinkovala naprosto nahá. A ještě se u toho část scény měla tvářit, jakože je úplně v "pohodě". Teď, když máme natáčení úvodních dílů za sebou, napadlo mě Aničku vyzpovídat a zjistit, jak to vlastně sama prožívala.

Film “Izzy Gets the F*ck Across Town” režírovaný Christianem Papierniakem je nezávislým snímkem o tak trochu punk dívce, která se snaží včas “k*rva dostat na druhou stranu města", aby si mohla promluvit se svým ex předtím, než ten se jí ožení s někým jiným. A jedná se o jeden z těch neobvykle svěžích a punkem zavánějících počinů, jejichž sledování si velmi užívám a které jsou na plátnech kin čím dál tím vzácněji k vidění.

Plutonium. Přelidněná planeta. Maskování se za jiné osoby. Padouch, kterého už známe. Nekalé plány. Někdo to musí odnést. Nejlépe masově. Pokud tomu ovšem nezabrání Ethan Hunt se svým týmem. Na tohle všechno plus fanstatické kaskadérské kousky a bombastické akční záběry nás láká nová Mission: Impossible - Fallout (2018).

Absurdní komedie Sorry To Bother You (2018) není film pro každého. Je to totiž velmi svérázně natočené dílo. Satira zaměřující se na slovní i fyzický humor týkající se rasismu, konzumního způsobu života, technologického pokroku i lidských vztahů samotných je natočena tak, že jí budete buď milovat, nebo z kina odejdete s pocitem, že režisér byl asi na drogách, když to psal a natáčel. A ano, drogy se ve filmu také objeví.

Děsivé dědictví (2018) je nový horor a je to opravdu děsuplný snímek, který vytváří velmi zajímavým způsobem zvláštní atmosféru napětí a strachu. Až na pár scén totiž naprosto upouští od jakýchkoliv typizovaných lekaček a momentů jinak standardních u tradičních hororů a radši dává přednost pomalému budování dost tísnivé a dost psycho atmosféry.

Film Black Water (2018) je hrozně špatný. A po skoro všech stránkách nepovedený. Stupidní neoriginální scénář (film začíná trochu jako Saw a pokračuje jako Plán útěku, jen aby končil jako Miami Vice zkřížené s Mlčením jehňátek), pekelně natočené akční scény, kdy lze člověka střelit z několika metrů samopalem do břicha, aniž by ho to jakkoliv oslabilo v následujícím boji, a pochybné herecké výkony. Ale přesto vám ho doporučím. Je totiž dost zábavný.

Nevím přesně kdy jsem si ve filmech a seriálech začala poprvé izolovaně všímat výtvarného umění, jakožto řemesla, které má ohromný podíl na kvalitě výsledného díla. Ale rozhodně se o to poslední dobou zajímám dost intenzivně.

Pamatujete si na casting, který jsme vyhlašovali přes Kinobox? Jak to vlastně dopadlo? Díky naší výzvě se nakonec postupně obsadily všechny role. Seznamte se tedy s hlavními představiteli nově vznikajícího českého internetového seriálu.

Film Máš ji! (2018) je především lehká zábava na jeden večer. A jako takový by se měl i ten snímek brát. Natočil ho všestranný tvůrce Jeff Tomsic jako svůj celovečerní debut. A podle mě tahle komedie o partě mužů ve středním věku, kteří si již po několik dekád zpříjemňují život a prohlubují své přátelství tím, že jeden měsíc v roce hrají hru "na babu", funguje tak, jak má.

Film Jsem božská (2018) je vlastně docela zábavný snímek, který ale jako takový je pouze pro relativně úzkou skupinu diváků. Tedy spíše divaček. Je to totiž silně romantická komedie o tom, jak nedokonale se cítí jedna průměrně vypadající a duševně křehká žena, která by si moc přála, aby vypadala jinak (lépe).

Občasná přispěvatelka Nora K. tentokrát pojala hodnocení filmu jinak. Nejnovější "nerecenzi" snímku Solo: Star Wars Story (2018) napsala formou japonského básnického útvaru haiku. Přesvědčte se jak do přísně dodržované formy napasovala co si myslí o nejnovějším Star Wars filmu.

Novinka Wima Wenderse (Paříž, Texas; Nebe nad Berlínem, Pina) je snímkem, který má na jednu stranu velké plusy: za kamerou oceňovaný zkušený režisér a před kamerou velmi charismatický hlavní herec, James McAvoy. Ale na druhou stranu má i spoustu slabin: podivný scénář od Erin Dignam, příliš snahy o hlubinné filosofování a Alicii Vikander v roli sebevědomé, až nepříjemně macho profesorky "matematické biologie", která jí prostě nesedí.

Za tři roky, co píšu o filmech, je Psí ostrov (2018) pouze druhý film, kterému udílím maximální počet bodů. Tím prvním bylo Místo u moře (2016). A proč jsem jim dala plné skóre? Ani u jednoho z nich jsem nedokázala přijít na nic, co by mi na nich vadilo, nebo mi připadalo špatně udělané či nedotažené. Oba snímky se mi zdály vysoce originální, bavily mne po celou dobu své stopáže a ve svém žánru byly příkladně úspěšným úkazem.