Tom.kom

Komentáře 27

Od nejnovějších
  1. Furiosa: Sága Šíleného Maxe
    Furiosa: Sága Šíleného Maxe (2024)
    6
    Nový přírůstek do světa šíleného Maxe rozhodně není nová Fury road a ani se jí nesnaží být. Furiosa je více příběhovější, avšak stále epická a DNA téhle série si s důstojností zachovává. Akce je pořád strhující a famózně natočená. Furiosa je tedy velkolepý blockbuster, ale jak už jsem říkal, George Miller se vydává krapet jiným směrem než naposled. Bohužel však v těchto aspektech film jednoduše selhává. Místy je opravdu zdlouhavý a nebál bych se jej klidně o půl hodiny zkrátit. Dále se snímek snaží rozšiřovat samotný svět, jenže i tohle se mu nedaří. Ocitli jsme se v nových lokacích, ale takřka nic jsme se o nich nedozvěděli. Dementus jakožto hlavní záporák se v polovině filmu vypařil a jelikož mezi ním a Furiosou v tu chvíli uběhlo spoustu let, chybí mezi nimi správná či vlastně jakákoli dynamika. Největší problém mám ovšem se samotnou Furiosou. Její postava je naprosto stejná jako na začátku snímku. V dětství je zkrátka drsňačka a stejně tak i na konci, což je problém, když kvůli její minulosti a postavě vznikl celý tenhle prequel. Zároveň jsme neviděli ani jednu montáž, ve které bychom nahlédli do jejího přerodu ve skvělou bojovnici. A já měl tak celkově problém u filmu cokoli cítit a myslím, že kdybych jej neviděl o nic ať už v rámci hlavní postavy či světa bych nepřišel. 6/10
  2. Království Planeta opic
    Království Planeta opic (2024)
    8
    Rozhodně se netajím tím, že novodobou trilogii naprosto zbožňuji. A na Caesarovu cestu plnou hlubokých myšlenek bylo zajisté těžké obstojně navázat, ale Království Planeta opic to dokázalo a byť není úplně bezchybné, a tak kvalitní jako předešlé díly, stále se jedná o skvělý film a především velkolepý blockbuster. Samotný začátek vás nádherně vtáhne do děje a obeznámí s postavami. Hlavní hrdina Noa sice není žádný nový Caesar, ale stále si jej oblíbíte. A po jedné velké a skvěle natočené potyčce, při níž dojde i na hodně ztrát, se musí náš nový opičí hrdina vydat na nelehkou cestu. A tím se dostáváme do prostřední části filmu, která je rozhodně nejlepší. Putování krajinou, ve které si za dvě stě let příroda vzala zpět lidmi vybudovaný svět je úžasné a neskutečně pohlcující. Dozvídáme se spoustu nových informací a bylo nanejvýš zajímavé sledovat, jak se vše z předchozích filmů jeví jenom jako pouhé legendy. Dále se setkáváme s opičákem Rakou, který je jednoznačně nejlepší postava celého filmu a narazíme i na skvěle ztvárněnou lidskou hrdinkou Mae. Postupně se dostáváme do závěrečného aktu, kde se nám představí hlavní záporák Proximus, jenž byl naprosto skvělý a především ve scéně v jídelně si dokázal získat obrovský respekt. Avšak ke konci začne vše jaksi pokulhávat. Spousta linek je bohužel uspěchaných, některé věci jsou nelogické, tvoří se další zbytečné příběhové oblouky a rozpracovaná témata se vytrácí. I přesto si však novou Planetu opic zajisté užijete a byť sama o sobě není úplně dokonalá, pořád má spoustu výrazných momentů. Ať už si vzpomenu na první epickou konfrontaci, chvíli, kdy Mae poprvé promluví, již zmíněnou večeři, přílet orla na Noaovu ruku či souboj s gorilou v zaplavující se místnosti s temným a nečekaným koncem. Zkrátka není to dokonalé, ale přesto zatraceně dobré. 8/10
  3. Rivalové
    Rivalové (2024)
    8
    Režisér filmu Dej mi své jméno nám letos servíruje velmi energický snímek pojednávající o tenisu. Už jen díky sportovnímu prostředí, které já osobně tolik neznám se pro mě film jevil vskutku zajímavě. Kromě samotného sportu se ovšem jedná o drama mezi dvěma přáteli, do jejichž životů vstoupí dívka, což jejich přátelství značně ublíží. Bylo neskutečně poutavé sledovat dynamiku mezi hlavními třemi postavami, což obohacovalo i samotné vyprávění, ve kterém se hodně skáče v čase a zaráz se rozbíhají tři dějové linky. Vše ovšem směřuje k hlavnímu zápasu a vy jako divák se postupně dozvídáte, co vedlo postavy do situace, ve které nyní jsou. Spoustu scén pak krásně oživuje energická hudba, která dává daným scénám naprosto jiný rozměr. A rozhodně se nesmí opomenout ani na skvostnou kameru, jenž vás především u tenisových zápasů naprosto vtáhne a pohltí velmi kreativními záběry. V celku se tak jedná o skvělou podívanou. 8,5/10
  4. Kaskadér
    Kaskadér (2024)
    8
    David Leitch nám přinesl první skvělou akční vlaštovku vítaje letní blockbustery. Film je krásná pocta všem kaskadérům, plná všemožných vtípků, narážek a úžasné akce, která ukazuje, jak by správné akční řemeslo ve filmech mělo vypadat. To podtrhují i úžasné titulky, u kterých se usmíváte od ucha k uchu nad tím, jakou péči a lásku do filmu režisér a všichni ostatní vložili. A ze samotného prostředí natáčení jsem hltal každý záběr plnými doušky a jsem rád, že se od něj hned po začátku neupustilo. Ryan Gosling si svou roli neuvěřitelně užívá a jeho romance s Emily Blunt je jednoznačně parádní. K tomu všemu nechybí ani parádní hudba a srdíčko, které film zajisté má. 8,5/10
  5. Opičí muž
    Opičí muž (2024)
    8
    Je naprosto neuvěřitelné, že se režijní debut Deva Patela tak skvěle vydařil. Především mám na mysli onu režijní a vizuální stránku, jelikož kamera, práce se světly a choreografie akčních scén je zcela úžasná. Ve výsledku ale nečekejte tolik akce, jak se zprvu mohlo zdát. Jakmile však na ni dojde naprosto si ji užíváte a mnohdy jste překvapení, jak moc umí být brutální. Naštěstí se v celku nejedná jen o hezky vypadající a zábavný akčňák. A byť na druhou stranu příběh zde není nějak převratný a zkrátka se jedná o vesměs přímočarou stezku pomsty, která v sobě ovšem ukrývá nějaké ty hlubší myšlenky. Věřím tedy, že si Monkey mana užijete a rozhodně byste mu měli dát šanci. 8/10
  6. Dokonalé dny
    Dokonalé dny (2023)
    8
    Perfect days je krásný film pojednávající o nahlédnutí do života jednoho skromného muže radujíc se z maličkostí všedního dne. Jeho práce je umývání záchodů, nemá moc peněz a žije v prostém bytě, ale přesto v životě dokáže nacházet radost a potěšení, jenž ho činí šťastným. Snímek slovy řekne jen opravdu málo, ale přesto toho vypovídá hrozně moc. Je plný úžasných detailů a při sledování vám září úsměv na rtech. A po odchodu z kina vám film doslova změní pohled na svět. 8/10
  7. Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    10
    Když jsem vyšel z kina měl jsem pocit jako bych byl součástí kinematografické události, která se s jistotou zapíše do historie. Naprosto skvostný vizuál. Úžasná kamera Greiga Frasera plná kompozičních hrátek, nasvícením atd. Denis Villeneuve je dle mě jeden z nejlepších režisérů dnešní doby. Dunu zpracoval snad jak nejlépe mohl. Ano možná to není, co se týče knižní předlohy úplně přesné, ale především jde o samotné vyznění a já měl pocit jako bych sledoval tu stejnou Dunu, jen ve filmovém formátu. Samozřejmě se nesmí opomenout ani na skvostné herecké výkony a naprosto famózní hudbu Hanse Zimmera, která umí být mýtická, epická, až mrazivá a zkrátka nádherně podkresluje jednotlivé momenty. Ale pořád to není jen obyčejný a přímočarý blockbuster. Duna oplývá tolika hlubokými tématy k zamyšlení a filozofickým přesahem. A tak skvěle vystavěný přerod postavy Paula v až chirurgicky přesného intrikujícího antihrdinu, který už nádherně jistými pohnutky rozpracoval Frank Herbert ve své knize jsme doposud neviděl. A stejně jako první film mě podlomily kolena úderné dialogy a nyní v mnohem větším měřítku opulentní akce. Ale pořád to působí jako jeden celek. V prvním díle si tvůrci náramně rozpracovali šachovnici, aby nyní vše zakončili monumentálním šachmatem. Zkrátka filmová Duna se po boku Star Wars zapíše do historie jako kinematografický vrchol a definice žánru Sci-fi.
  8. Kung Fu Panda 4
    Kung Fu Panda 4 (2024)
    5
    Čtvrtý Kung fu panda je jeden obří nenaplněný potenciál. Po všech aspektech, díky kterým byly předchozí díly tak skvělé nové pokračování absolutně selhává a já se u toho ani nedokázal bavit. Humor zde takřka nefunguje a u jen jediné scény jsem se dokázal doopravdy zasmát. Z úhlavního záporáka v podobě Chameleonky nejde žádný strach a samotná její schopnost byla až do finále naprosto nevyužitá. Navrátivší záporáci z předešlých dílů jsou zde jen ploché figurky pro nalákání diváků do kin. (Kai s Shenem zde snad nemají ani jednu větu!) Animace byla místy až levná, spousty dějových linek zbytečně uspěchaných a choreografie akčních scén tu šlapala tak z půli co v původní trilogii. Ale nejhorší na tom všem je, že zde není, byť jeden zapamatovatelný moment a z nejnovějšího pokračování se tak stává jen prázdný střípek oproti předchozím dílům.
  9. Železní bratři
    Železní bratři (2023)
    9
    Neskutečně krásný a zároveň temný snímek pojednávající o rozpadu z počátku dokonalé rodiny. První polovinu filmu jsem si instantně zamiloval především díky úžasné bratrské chemii, dialogům, ve kterých jsou informace předávány hrozně přirozeně a hudbě, jejíž jedna určitá skladba dokáže být radostná a v jiných chvílích zase emočně zdrcující. A celkově ten 80kový vibe sál ze všech stran. Wrestling a zkoumání jeho zákoutí mě neskutečně bavilo, stejně tak sledovat, jak se ze samotných postav do jejich zápasů přelévají osobnější emoce, čímž se dostáváme ke druhé polovině filmu, která se přehoupla do velmi silného drama. Možná to mohlo působit, že těch věcí, co se podělalo bylo až příliš, ale opravňuje je inspirace podle skutečného příběhu a byť se to nemusí jevit i v druhé polovině filmu je spousta pěkných momentů, které vás jako diváka nenechávají jen utápět v depresi. Ale skutečný důvod, proč ve mně snímek stále rezonuje a proč jsem si jej zamiloval na tak vysoké úrovni je díky emocím, ať už těm radostným či především smutným. A když film skončil měl jsme oči zalité slzami, ale zároveň úsměv na tváři z v podstatě krásného konce.
  10. Saltburn
    Saltburn (2023)
    9
    Snímek, který vás od začátku spíše tahá za nos a tvůrci až postupem času šikovně poodhalují další a další střípky z velmi komplexní skládanky, která se pomalu přetavuje v až něco velmi temného a děsivého. Konec kdy dopadne poslední dílek a vám s hrůzou v očích dojde že přesně sem to od začátku směřovalo a postupně do sebe jen vše zapadalo je k nezaplacení.
  11. Všechno, všude, najednou
    Všechno, všude, najednou (2022)
    9
    Přesně takhle měl vypadat druhý Doctor Strange. Multiverse je tu využité na maximum se spousty šílenými scény a jeho postupné poodhalování přetékalo napětím. Akční scény a jejich choreografie plná nápadů je skvělá a snad nejlepší za celý letošní rok. Ale především se jedná o film, který pojednává o jedné nefunkční rodině. O rozbitých vazbách jejich členů a o nápravě mezi nimi. Nechybí tomu plno emocí, ale nejkrásnější a nejdojemnější byl až samotný konec ve kterém postavy konečně nalezli ty správná slova a vzájemně pochopili jeden druhého. Neskutečně památný a plnohodnotný zážitek.
  12. Napoleon
    Napoleon (2023)
    6
    Monumentální akční scény byly úchvatné a tento rok jsem snad neviděl lepší. Třeba taková bitva v zasněžené krajině byla nesmírně atmosférická a pro mě ze všech nejlepší. Ale tím nějaká větší pozitiva končí. Samotná postava Napoleona nemá skoro vůbec charakter. Na začátku jen zachmuřeně chodí a stejně tak na konci. Joaquin Phoenix tak ani nemá co pořádně hrát. Film dále jen skáče z jedné důležité události k další a postavám tak vůbec nedává prostor a celkově jdou znát velké prostřihy z původních čtyř hodin napříč celým filmem. Napoleon by se tak dal jednoduše popsat jako bonbón s krásným lesklým obalem, avšak uvnitř naprosto prázdný a bez chuti.
  13. Logan: Wolverine
    Logan: Wolverine (2017)
    10
    Konečně dostal náš rosomák plnohodnotný a především erkový film, který se nebojí spousty krve a hrubého jazyka. Vychválit se tu dá tolik věcí od skvělé akce, úderných dialogů až po neskutečně silnou emociální stránku. Hugh Jackman tu hraje skvěle. Bylo krásné sledovat, jak si vzájemně k sobě s mladou x-men dívkou nacházejí cestu. A sakra, tolik emocí, tolik slz, že takto mě dlouho žádný film nesejmul. Jen škoda téměř totožného záporáka jako samotného Wolverina. Ale jinak nemám co vytknout a takhle se dělá parádní rozlučka.
  14. Pět nocí u Freddyho
    Pět nocí u Freddyho (2023)
    3
    Upřímně čekal jsem průměrnou podívanou, ale dostavilo se mi něco mnohem horšího. Strach z animatroniků se tu po stavění domečku rázem vytratil. Jediné postavy, které zde zemřou jsou ty představené z předešlé scény. Záporák se objeví na začátku a na konci, aby udeřil naprosto nečekaným zvratem. Hlavní postava jakoby tu ani nechtěla být. U toho blbého kompu polovinu času prospí a místo toho, aby tu rozkrývala lore daného světa tu máme jinou postavu (ta policistka), která slouží jen k vysvětlení děje, ale sama žádný charakter nemá. A ano nečekal jsem plnohodnotný horor, ale alespoň tu mrazivou atmosféru. Té se ovšem taky nedostavilo. Příběh pak extrémně předpovídaný. A já osobně býti fanouškem jsem ještě více naštvaný, protože ani jediná scéna pracující s klaustrofobii z oné místnosti s počítači a blížícími se animatroniky tu není a místo toho tu sledujeme hloupé honičky, které následně protne střih a postavy jsou zachráněny. Jediné co se zde dá pochválit je vizuál, ale tím to končí.
  15. Oppenheimer
    Oppenheimer (2023)
    9
    Oppenheimera jsem viděl v kině dvakrát a podruhé byl zážitek snad ještě lepší. Herecké výkony tu jsou naprosto skvělé a to i u herců, kteří neměly tak velký prostor jako jiní. Technicky je film naprosto úžasný, od zvuku po vizuál. Ale nejvíce mě zaujalo samotné vyprávění, každý jiný režisér by tenhle životopisný snímek pojal z bodu A do bodu B a zakončil jej výbuchem, tady však krásně vidíme celý dopad daného vynálezu a to nejen z pohledu světa, ale i samotného vynálezce. Posledních 45 minut možná bylo až příliš dlouhých, ale při druhé projekci mi to vůbec nepřišlo. A zakončit film ledovým pohledem vědce, který vynalezl nejničivější zbraň historie ve mně i podruhé dlouze rezonovalo.
  16. Mission: Impossible Odplata – první část
    Mission: Impossible Odplata – první část (2023)
    8
    Nové Mission Impossible je neskutečný akční nářez. Při každé akční sekvenci jsem nehybně seděl zařezaný v kino sedačce a ani nedýchal. I když tu v rámci série, co se týče akčních scén nemáme vesměs nic nového, pořád je akce něčím novým obohacená a nápaditá. A přesto, že film trvá skoro tři hodiny, tempo je našlapané a stopáž uteče jako voda. Jen dialogy byly místy možná až příliš dlouhé, ale to je jen maličkost. Parádní je i chemie Cruise s Grace. A byť je snímek součástí dvoudílného finále, pořád funguje jako jeden celek.
  17. Rychle a zběsile 9
    Rychle a zběsile 9 (2021)
    4
    Tady už na mě těch keců o rodině a vážných Dieslových pohledů bylo příliš. Nejen že nový díl Rychle a zběsile postrádá jakékoli nápady a zapamatovatelné momenty v rámci akce (až teda na ty magnety, tím to však končí), ale Domic Toretto tu mlátí každého a ani si u toho nezašpiní to své bílé tílko. A zkrátka už se to bere moc vážně a ne, jen jako odlehčená podívaná, u které člověk vypne mozek a auta budou létat do vesmíru.
  18. Top Gun: Maverick
    Top Gun: Maverick (2022)
    10
    Opulentní kino zážitek se skvělou akcí, která bere dech, úžasným vizuálem, který vás ať už přes monotónní řev stíhaček či skvělé záběry absolutně pohltí a nenechá vydechnout. Je až nepochopitelné, že se starou klasiku povedlo až s takovým přesahem předčit. Jistě dost možná je to pro mnohé pořád velké klišé, ale já odhazuji všechny mouchy stranou a jen vzpomínám, jak silný kino zážitek to pro mě byl. U tohohle filmu jsem pocítil tolik emocí, ať už ty radostné s úsměvem na tváři, či chvíle kdy jsem ani nedutal a vřel napětím a strachem o hlavní postavy, ale všechny zmíněné přesahují ty smutné, dojaté se spoustou slz stékajících po tváři. Dlouho už jsem nezažil tak silný kino zážitek, který by mě zároveň podlomil kolena z úžasných akčních sekvencí a donutil k tolika slzám.
  19. Jurský svět: Nadvláda (6)
    Jurský svět: Nadvláda (6) (2022)
    4
    Největší problém u nových jurských světů mám ten, že samotný strach a respekt z dinosaurů se jednoduše vytrácí. Tam kde u prvního Jurského parku Spielberg napínal a postupně gradoval příchod T-rexe se dnes před hlavní postavy postaví tucty dinosaurů a já jen bez jakéhokoli strachu a obav o dané charaktery sleduji tu prázdnou podívanou. Předešlé Jurské světy alespoň ty hlavní záporné dinosaury, ze kterých šel strach měli, ale tady, tady už si ani nevzpomínám. Návraty starých postav pak také nefungují. Lidský záporák taktéž a vytyčit jako hlavní hrozbu kobylky se mi zdá až směšné. A nejnovější Jurský svět tak nezvládá ani základy toho co by měl.
  20. Coco
    Coco (2017)
    10
    Coco je pro mě naprostá láska a jeden z nejlepších ne-li vůbec nejlepší pixarovský počin. Skvělý příběh se spousty silnými zvraty, skvěle prokreslenými postavy, zajímavým prostředím a tolika hlubokými myšlenkami. Emociálně mě film naprosto uhranul a slz bylo mnohem víc, než by kdo čekal. Děti si v tom najdou své, dospělí též a mnohem víc. A pixar tak opět dokazuje, že je stále na vrcholu a dokáže tvořit silné příběhy se silnými tématy a myšlenkami. Coco je tak pro mě instantní láska a film, který budu navždy milovat.
  21. Avatar: The Way of Water
    Avatar: The Way of Water (2022)
    8
    Úžasný kino zážitek s dech beroucím CGI. Je skvělé že po lesích nám byly představeny nové naprosto úchvatné lokace a každá vodní sekvence byla absolutně skvělá. Ze začátku tu dostáváme nostalgický návrat na Pandoru, v další hodince je nám představen nový vodní klan a sním spojené prostranství a závěrečná hodina je pak ukázka správného blockbusteru. A opět jsem vřel napětím a strachy o postavy a celé tři hodiny jsem ani nepomyslel kolik tak už asi uplynulo času. Je to zkrátka neskutečná jízda i s trochou těch hlubších témat, co se týče životního prostředí.
  22. Indiana Jones a nástroj osudu
    Indiana Jones a nástroj osudu (2023)
    5
    Ach jo. Rozhodně se netajím tím, že Indiho filmy miluji. Především tedy první tři filmy a byť čtverka měla své problémy, stále jsem si ji užil, ale Nástroj osudu je pro mě jednoduše obří zklamání. Prvních dvacet minut možná zavání tou správnou Jonessovskou atmosférou, ale potom už jen sledujeme starého, znuděného a znaveného muže, který mi mého milovaného hrdinu ani v nejmenším nepřipomínal. Chemie s kmotřenkou absolutně nefunguje, záporák je děsivý jedině v jedné scéně v hotelu a tím to končí. Okolo samotného artefaktu se pak nedaří vytvořit žádnou atmosféru a to je přesně to o čem mluvím. Já u nového Indiho totiž nic necítil a ten film mě nechával zkrátka chladným. Žádné napětí z místy až unylých akčních scén, žádný strach o postavy či žádná radostná atmosféra, kterou kdysi ještě Indi oplýval. Jako letní blockbuster docela fajn, ale jako rozlučka s Indim rozhodně ne.
  23. The Batman
    The Batman (2022)
    9
    Konečně nám byl Batman představen jako detektiv. Zbytečně neplýtvá slovy, pohyby a jen tiše vyčkává ve stínech až se objeví další zlo. Už Jeho první příchod na scénu byl neskutečný a Robert Pattinson Batmana ztvárnil skvěle. Samotný film je pak naprosto skvostně natočený, zrežírovaný a doplněný o skvělou hudbu, která mě ke konci emočně rozdrtila. Tří hodinová stopáž mi pak ani při nejmenším nevadila a spíš se ke konci až moc spěchalo. Riddler jakožto záporák byl skvělý a vždy šponoval napětí podstrkováním dalších hádanek. A já se nemůžu dočkat dalšího návratu do Reevesova Gothamu.
  24. Spider-Man: Paralelní světy
    Spider-Man: Paralelní světy (2018)
    10
    V roce 2018 přišlo zjevení v podobě prvního spider-verse s naprosto úchvatnou a revoluční animací, skvělým příběhem, u kterého nechybí silné zvraty a ještě silnější dialogy, při kterých emoce přetékají. Dále se nesmí opomenout na úžasnou akci se skvělou režií a vroucím napětím, výraznou hudbu, která krásně podkresluje jednotlivé scény. Ale největším esem filmu jsou především postavy. Každá z nich má nezaměnitelný charakter. Miles jakožto hlavní postava si zde prochází krásným a vesměs typickým super hrdinským vývojem. Záporák má skvěle prokreslenou motivaci. A takhle bych mohl mluvit o takřka každé jednotlivé postavě. A samozřejmě jakožto animák má film spousty vtípků, ale i silných momentů, které se v kontrastu s vtipy nádherně prolínají. Ten film je po všech stránkách zkrátka úplně jinde než mnoho jiných snímků a já tomu jednoduše nemám co vytknout a každým dalším shlédnutím mi připadá lepší a lepší.
  25. Strážci Galaxie: Volume 3
    Strážci Galaxie: Volume 3 (2023)
    8
    Nejnovější Strážci rozhodně nejsou dokonalý po všech stránkách. Humor už pro mě není to, co býval a místy se film zastaví u zbytečných scén. Ale jinak se jedná o úžasnou rozlučku s našimi milovanými postavy. Každá z nich tu dojde do zdárného konce a uzavření svého příběhu. Především jsem ale nesmírně rád, že prostor dostává právě Rocket. Tragická a mnou vždy milovaná postava s ještě tragičtější minulostí. A už první scéna mluví za vše. Gunn jakožto režisér se též posouvá a filmu chvílemi dodává až hororový nádech. A znovu zde dokazuje, že jako tvůrce se svou osobitou vizí je úplně někde jinde. Miluje své postavy a ani jedna z nich zde nemusela zemřít a přitom mi tekly slzy proudem.
  26. Ant-Man a Wasp: Quantumania
    Ant-Man a Wasp: Quantumania (2023)
    4
    Ach jo. Jediná pozitivní věc na novém Ant-manovi je snad jen Kang. Samotná postava a charakteristika Ant-mana, jakožto chytrého zloděje se úplně vytratila. A celá zápletka se staví na tom, že Scottva dcera v garáži sestaví jakýsi úžasný přístroj. To ty postavy mezi sebou ani nemluví a nikdo ji neřekne, že to co dělá je nebezpečné? Celý film je pak absolutně bez nápadů. Ant-man se ve finále prostě zvětší a jako idiot se rozběhne vstříc Kangovi, kterého následně takřka přemohou díky tomu, že na něj prostě nahrnou mraky mravenců. Absolutně prázdný film.
  27. Thor: Láska jako hrom
    Thor: Láska jako hrom (2022)
    5
    Humor mi až tak nevadil, spíše to jak nakládal se samotnou postavou Thora z kterého udělal doslova šaška. Hlavním tématem filmu je pak rakovina a místo toho, aby postavy zvážněly a promluvili si o tom, začnou se bavit o hovně?! A když Sif skoro umírá samozřejmě se nesmí opomenout další hloupý vtip, aby se celé kino náhodou nezapomnělo zasmát. Jedině Christian Bale jakožto Gorr celý film zahraňuje, protože tak děsivý a skvěle prokreslený záporák tu v rámci MCU dlouho nebyl.