Tom.kom

580

Uživatel o sobě nic nenapsal.

Uživatel nevyplnil svou lokalitu.



    Dokonalé dny
    Dokonalé dny (2023)
    8
    Perfect days je krásný film pojednávající o nahlédnutí do života jednoho skromného muže radujíc se z maličkostí všedního dne. Jeho práce je umývání záchodů, nemá moc peněz a žije v prostém bytě, ale přesto v životě dokáže nacházet radost a potěšení, jenž ho činí šťastným. Snímek slovy řekne jen opravdu málo, ale přesto toho vypovídá hrozně moc. Je plný úžasných detailů a při sledování vám září úsměv na rtech. A po odchodu z kina vám film doslova změní pohled na svět. 8/10
    Duna: Část druhá
    Duna: Část druhá (2024)
    10
    Když jsem vyšel z kina měl jsem pocit jako bych byl součástí kinematografické události, která se s jistotou zapíše do historie. Naprosto skvostný vizuál. Úžasná kamera Greiga Frasera plná kompozičních hrátek, nasvícením atd. Denis Villeneuve je dle mě jeden z nejlepších režisérů dnešní doby. Dunu zpracoval snad jak nejlépe mohl. Ano možná to není, co se týče knižní předlohy úplně přesné, ale především jde o samotné vyznění a já měl pocit jako bych sledoval tu stejnou Dunu, jen ve filmovém formátu. Samozřejmě se nesmí opomenout ani na skvostné herecké výkony a naprosto famózní hudbu Hanse Zimmera, která umí být mýtická, epická, až mrazivá a zkrátka nádherně podkresluje jednotlivé momenty. Ale pořád to není jen obyčejný a přímočarý blockbuster. Duna oplývá tolika hlubokými tématy k zamyšlení a filozofickým přesahem. A tak skvěle vystavěný přerod postavy Paula v až chirurgicky přesného intrikujícího antihrdinu, který už nádherně jistými pohnutky rozpracoval Frank Herbert ve své knize jsme doposud neviděl. A stejně jako první film mě podlomily kolena úderné dialogy a nyní v mnohem větším měřítku opulentní akce. Ale pořád to působí jako jeden celek. V prvním díle si tvůrci náramně rozpracovali šachovnici, aby nyní vše zakončili monumentálním šachmatem. Zkrátka filmová Duna se po boku Star Wars zapíše do historie jako kinematografický vrchol a definice žánru Sci-fi.
    Kung Fu Panda 4
    Kung Fu Panda 4 (2024)
    5
    Čtvrtý Kung fu panda je jeden obří nenaplněný potenciál. Po všech aspektech, díky kterým byly předchozí díly tak skvělé nové pokračování absolutně selhává a já se u toho ani nedokázal bavit. Humor zde takřka nefunguje a u jen jediné scény jsem se dokázal doopravdy zasmát. Z úhlavního záporáka v podobě Chameleonky nejde žádný strach a samotná její schopnost byla až do finále naprosto nevyužitá. Navrátivší záporáci z předešlých dílů jsou zde jen ploché figurky pro nalákání diváků do kin. (Kai s Shenem zde snad nemají ani jednu větu!) Animace byla místy až levná, spousty dějových linek zbytečně uspěchaných a choreografie akčních scén tu šlapala tak z půli co v původní trilogii. Ale nejhorší na tom všem je, že zde není, byť jeden zapamatovatelný moment a z nejnovějšího pokračování se tak stává jen prázdný střípek oproti předchozím dílům.
    Železní bratři
    Železní bratři (2023)
    9
    Neskutečně krásný a zároveň temný snímek pojednávající o rozpadu z počátku dokonalé rodiny. První polovinu filmu jsem si instantně zamiloval především díky úžasné bratrské chemii, dialogům, ve kterých jsou informace předávány hrozně přirozeně a hudbě, jejíž jedna určitá skladba dokáže být radostná a v jiných chvílích zase emočně zdrcující. A celkově ten 80kový vibe sál ze všech stran. Wrestling a zkoumání jeho zákoutí mě neskutečně bavilo, stejně tak sledovat, jak se ze samotných postav do jejich zápasů přelévají osobnější emoce, čímž se dostáváme ke druhé polovině filmu, která se přehoupla do velmi silného drama. Možná to mohlo působit, že těch věcí, co se podělalo bylo až příliš, ale opravňuje je inspirace podle skutečného příběhu a byť se to nemusí jevit i v druhé polovině filmu je spousta pěkných momentů, které vás jako diváka nenechávají jen utápět v depresi. Ale skutečný důvod, proč ve mně snímek stále rezonuje a proč jsem si jej zamiloval na tak vysoké úrovni je díky emocím, ať už těm radostným či především smutným. A když film skončil měl jsme oči zalité slzami, ale zároveň úsměv na tváři z v podstatě krásného konce.
    Saltburn
    Saltburn (2023)
    9
    Snímek, který vás od začátku spíše tahá za nos a tvůrci až postupem času šikovně poodhalují další a další střípky z velmi komplexní skládanky, která se pomalu přetavuje v až něco velmi temného a děsivého. Konec kdy dopadne poslední dílek a vám s hrůzou v očích dojde že přesně sem to od začátku směřovalo a postupně do sebe jen vše zapadalo je k nezaplacení.

    Oblíbená díla

    • Plakát 1
    • Plakát 2
    • Plakát 3
    • Plakát 4
    • Plakát 5+3

    Oblíbení tvůrci

    • Plakát 1
    • Plakát 2
    • Plakát 3
    • Plakát 4
    • Plakát 5+21