Malá velká liga s vulgárním trenérem spíš razítkuje břevno, než aby se trefila přesně

Tuzemská audiovizuální tvorba s fotbalovou tematikou sice není početná, většina z ní se však, zejména v posledních letech, dočkala takřka kultovního statusu, přičemž zpravidla se jedná o komedie. Prvorepubliková kinematografie přinesla dvě adaptace populárních literárních děl. Klapzubovu XI. Ladislava Broma a Muže v offsidu Svatopluka Innemanna, která se však neodehrávala na hřišti, ale na tribuně mezi fanoušky.

Zmínit bychom mohli i sociální drama Proč? zaměřující se na extremistické fanoušky, jež je ojedinělým vážným dílem z tohoto okruhu. Karel Kachyňa pro Českou televizi natočil tragikomický portrét pralesní ligy Kožené slunce, kde zachytil náturu hráčů, kteří ačkoli se fotbalem neživí, celý život podmiňují právě jemu, na úkor rodiny a ostatních zájmů, které prakticky nemají.

V obdobném duchu pokračoval i seriál Okresní Přebor Jana Prušinovského, s uvěřitelným prostředím vesnické hospody a okresního týmu, fungující i jako satirická sociální sonda, kde byť se většinu času smějete, sledujete tragické a zaslepeně buranské postavy. Virálním hitem se stal webový seriál Vyšehrad s fotbalistou Lavim (Jakub Štáfek), jehož kariéra upadá kvůli opileckým eskapádám a nezřízenému životnímu stylu. Trefně reflektuje vrcholnou fotbalovou kulturu, je pevně provázaný s realitou a do lehce karikovaného namyšleného protagonisty projektuje snad všechny stereotypy, které o fotbalistech máme. Oba seriály se dočkaly i úspěšných filmových zpracování.

Všechna zmíněná díla pojímají fotbal jako formu obsese a jediný možný přístup k životu, ať už z pozice hráče či fanouška. Vše jde stranou a pro postavy je sport tím jediným, co znají, umí a na čem jim opravdu záleží. Přičemž nikdo nemá chuť ani potřebu něco měnit, ačkoli zjevně zanedbávají ostatní povinnosti, rodinu i sebe. Nový seriál Prima+ Malá velká liga je v tomto směru odlišný, jelikož ústředním tématem není ani tak fotbal samotný, jako spíš poznávání světa mimo něj.

Protagonista komediálního seriálu Jan Růžička (Marek Němec) je bývalý hvězdný hráč pražské Sparty, jenž se podíval i do zahraničí. Na Letné posléze pokračoval jako slibný trenér. Seriál začíná jeho potyčkou s hvězdou týmu, po které kvůli rozchodu s manželkou Sárou (Anna Fixová) a opilecké eskapádě skončí na policii. Klub jej vyhodí a v rámci veřejně prospěšných prací ho získá základní škola, aby trénoval futsalové mužstvo dětí, které ve sportu zrovna nevynikají. Růžička děti nesnáší, což bylo jedním z důvodů, proč od něj žena odešla. Musí si dát dohromady život, přišel o byt a bankovní konto zeje prázdnotou.

Právě vykreslení Růžičky je pozoruhodné. Na první pohled je jakousi variací staršího Laviho a fotbalisty s buranským vystupováním, zároveň se tyto archetypální vlastnosti značně liší. Mluví sprostě a jeho myšlení je omezené v mantinelech vnímání fotbalu. Potýká se s nedostatečnou finanční gramotností. Ačkoli utápí smutek v alkoholu, má nulovou intoleranci a dva panáky mu stačí k nezvladatelnému chování. Byť má sexistické řeči, je věrným manželem a ženy se na něj automaticky nelepí. A i když se vždy živil fotbalem, přestal ke hře cítit vášeň. Nuance v jeho chování a smýšlení o světě jsou tedy v rámci vyobrazení vrcholových fotbalistů příjemným osvěžením.

Režisér a zároveň spoluscenárista Jakub Machala loni zaujal svou narativní skládačkou Láska hory přenáší, vykazující stylistickou hravost a sebeuvědomělou hereckou stylizaci. V Malé velké lize se mu to daří tak napůl, jakkoli prokazuje zručnost a obrazovou nápaditost. I tady záměrně pracuje se značnou naivitou, nadsázkou a hereckou přehnaností. Postavám pro potřeby vyprávění spousta věcí nedochází, rozhodují se banálně, a pokud na tuto notu přistoupíte, seriál do jisté míry funguje.

Co už však stylizaci sráží na kolena, je nevyrovnanost hereckých výkonů, které u některých balancují na hraně snahy hrát realisticky a zároveň přehánět. Tato neukotvenost budí rozpaky, kdy už si nejste jistí, co je ještě tvůrčím záměrem, zvlášť když proti sobě v jedné scéně stojí umírněná Sára, pracující jako reportérka, a karikatura ambiciózní mladé ředitelky televize. Jistě, jde o navození kontrastu dvou povahově odlišných postav, jejich dynamika však působí přinejmenším rozpačitě a ve finále kontraproduktivně.

Ačkoli se tvůrci snaží o kauzální vyprávění, často to nedotáhnou nebo se jim to vůbec nepodaří. Růžička si k dětem postupně hledá cestu a epizody jsou později rámované tím, že každému ze svěřenců nějakým způsobem pomůže s jeho problémem. Jejich sbližování však odstartuje bez dostatečné příčiny a děje se, protože se prostě děje, stejně jako další události. Stejně tak se v seriálu objeví několik motivů či kořenů pro možné zápletky, ale tím to hasne.

Rozpačité je i boření čtvrté stěny, které sice podtrhává stylizovanou sebeuvědomělost, ale její využití jako by se bezmyšlenkovitě neslo na vlně trendu. Postrádá nápaditější využití a netvoří širší koncept. Postavy občas vypadnou z role a obrací se přímo na publikum. Jejich promluvy jsou jednovětné a reagují na probíhající dialog. Publiku tak sdělují věci, které poupravují či reflektují vztah ke druhé osobě. Mají vyvolat komediální efekt, ale zůstává spíš pocit samoúčelnosti.

Seriál klade velký důraz na to, aby nesklouzával k patosu a sentimentu. Jakkoli představuje zajetý model proměny muže stávajícího se morálně lepším člověkem, Růžička přesto zůstává stejně nejapnou kopačkou. Jenom se naučí porozumět ostatním a uznávat i jiné věci. Kdykoli může přijít emočně křehký moment mezi ním a dětmi, opět nahodí svou fotbalovou pózu a odkopává sentiment. To platí o velkých vítězstvích týmu, které nespočívá ve výhře, ale třeba jen ve vstřelení jednoho gólu.

V rovině boření očekávání, pohrávání si s žánrovými stereotypy a bránění patetickým rozuzlením se Malé velké lize skutečně daří a právě v těchto momentech tkví nejpovedenější jádro humoru. Ten je pak obecně založený především na úderných dialozích, těžících především z Růžičkova vyjadřování, které branku někdy trefí, jindy zase minou. Seriál se zároveň nesnaží o sociální přesah ani moralizovat, drží se v předem daných mantinelech a ve výsledku předvádí slušný výkon.

Styl snímání je dynamický, stejně jako sport. Tvůrci často volí pokřivení úhlů kamer, které dokreslují rozpadající se Růžičkův život a působí obrazově atraktivně. Bohužel opět trpí syndromem tvorby většiny režisérů, kteří pocházejí z reklamního prostředí. Technicky obraz vypadá pěkně a drží se v tuzemském seriálovém nadstandardu. Vizuální prvky však nejsou významotvorné a obraz kromě estetických kvalit nevykazuje žádnou hodnotu ke snímaným dialogům. Výtvarno je konvenční a svícením připomíná spíš zmíněné reklamy.

Velké mezery jsou pak i v inscenaci a v práci s prostorem. Spíš než na pohyb kamery a koordinaci herců a hereček spoléhá na střih. Tento proud pak naráží v momentě, kdy sledujeme samotný dětský fotbal. Jeho snímání je nepřehledné a toporné, bez snahy o složitější inscenaci. Zůstává tak stejně nemotorná jako počáteční výkony dětských hráčů.

Právě práce s dětskými postavami je podnětná tím, jak si hraje s různorodými stereotypy, které přiživuje i vyvrací. V bráně je tlustý kluk, jak je zažitým zvykem. I přes narážky, jimiž se kluci špičkují, je se svým tělem spokojený a netrpí komplexy. Vietnamec má rodiče vlastnící obchod s potravinami, zároveň však mluví plynule česky, což v tuzemské tvorbě bohužel stále není zvykem. Z výtvarně nadaného chlapce si ostatní utahují a označují jej za gaye, sám je však tvrdým bijcem a ubrání se šikanujícím agresorům.

Děti nalézají odvahu v životě, což pak můžou uplatnit i na hrací ploše. Přestože vědí, že nikdy nebudou profesionálními fotbalisty, sport je především baví, bez ohledu na jejich schopnosti. Fotbal je pro drtivou většinu populace především zábavou a seriál ukazuje, že je úplně v pohodě nevítězit. Hlavní je užívání si každé chvilky milovaného sportu, a pokud možno i života, ve kterým rovněž není důležité být tím nejlepším. I díky tomuto sice banálnímu, leč nepříliš reflektovanému sdělení se Malá velká liga přiklání spíše k té velké. Ve finále budete týmu outsiderů, mezi které patří především sám Růžička, fandit.