Články

Občas filmaři udělají všechno správně, ale stejně to nestačí. Vymyslí chytlavý příběh, pomocí schopných herců a hereček ho dokážou stylově a poutavě natočit, kritická obec je nadšena… ale publikum to stejně nezajímá. Mezi takové filmy patří třeba neo-noirovka Přátelé Eddieho Coylea (The Friends of Eddie Coyle) z roku 1973, kterou mnozí odborníci řadí mezi nejzdařilejší kriminálky 70. let. Z běžných filmových diváků a divaček však snímek zná jen málokdo – i když měl přesah do běžného života mnohem větší, než by si tvůrci přáli.

Někdy se stane, že se herec či herečka narodí pro jednu specifickou roli. Jejich vzezření, manýrismus a celková atmosféra, která je obklopuje, se dokonale manifestuje v jeden specifický okamžik. Může to být trochu nefér k ostatním výkonům, během nichž odvedli čistě technicky stejně dobrou, nebo i lepší práci, ale v umění jsou hodnoty mezi nebem a zemi, které není možné vyplnit pílí a vědomými rozhodnutími. V případě britského herce Hugh Laurieho se jedná jednoznačně o roli ztrápeného geniálního narcise Dr. Gregoryho House. Přes jeho dlouhou a bohatou kariéru plnou dobrých zářezů je naprosto jasné, že Laurie dosáhl maxima svého potenciálu právě tehdy. I proto se ostatně stal nejlépe placeným a nejsledovanějším televizním hercem své éry. Dnes slaví 65. narozeniny.

Bohatství a sláva prostě nejsou všechno. Čtyřiačtyřicetiletá kanadská herečka Evangeline Lilly měla obojí už jako dvacátnice, kdy se po několika nekreditovaných úlohách stala jednou z hlavních tváří seriálového fenoménu Ztraceni (Lost). Už roku 2006 přitom nahrála video, v němž se zavazovala, že do deseti let hodlá showbyznys opustit a prezentovat se humanitárními skutky. Po takřka dvou dekádách vlastní slib dodržuje a na dobu neurčitou se od Hollywoodu odvrací, přestože jen málo kolegyň si na blockbusterové úrovni proklestilo tak působivou stezku.

Novozélandský filmař Andrew Niccol začínal svou kariéru ještě před tím, než v souostrovním státě vybudoval Peter Jackson pořádnou filmovou infrastrukturu. Nezbývalo mu tedy než v jednadvaceti opustit svou zemi a začít si v Londýně budovat kariéru režiséra reklam a videoklipů. Nicméně u toho nemělo skončit, časem z nej vyrostl i výrazný scenárista, režisér a producent známý především svými sci-fi alegoriemi s výraznými náměty. Připomeňme si dnes, v den jeho 60. narozenin, pět jeho nejdůležitějších projektů.

Ani tento týden se v televizi samozřejmě neobejdeme bez záplavy bohaté filmové nabídky, mezi níž najdeme spoustu klasik, moderních hitů či neprávem přehlížených kousků. A jelikož se má během týdne malinko ochladit a úplně letní počasí nás zřejmě nečeká, neuškodí si zpříjemnit večer právě u televize. Obzvláště když většinu z následující pětice skvělých filmů budete nyní na streamovacích službách hledat marně.

U některých filmových rolí si zkrátka dokážeme představit pouze jediného hereckého představitele. Čaroděj Gandalf z Tolkienovy Středozemě se podle všeho objeví v připravovaném filmu ze série Pán prstenů s podtitulem Hunt for Gollum, který zřejmě vyplní mnohaletou elipsu v příběhu Společenstva prstenu. Pětaosmdesátiletý herec Ian McKellen, jenž mocného vousáče se špičatým kloboukem ztvárnil v šesti předchozích dílech Petera Jacksona, situaci po očku sleduje. Pokud dostane do rukou scénář ještě za svého života, účasti by se nebránil, stejně jako pětašedesátiletý Viggo Mortensen v případě Aragorna.

Sen mnoha milovníků analogové filmařiny se snad konečně stává skutečností. Prezidentka americké filmové Akademie Janet Yang spouští proces, na jehož konci by mohlo být ustanovení nové oscarové kategorie určené pro kaskadérské kousky. I když ještě není vyhráno, je to zdaleka nejblíž, co se úmorná snaha mnoha lidí z průmyslu blíží k zdárnému konci.

6. června si celý svět připomněl jeden z nejdůležitějších dnů 20. století – vylodění spojeneckých sil v Normandii, k němuž došlo před 80 lety, tedy v roce 1944. Událost, která byla zásadním zlomem ve směřování druhé světové války a vedla k postupné porážce Německa, si samozřejmě zaslouží připomenout i z filmového hlediska. Všichni se zřejmě shodneme na tom, že vzpomínat na historické události a neveselé kapitoly dějin je z hlediska vzdělání a poučení do budoucna důležité.

Datový analytik Stephen Follows pravidelně přichází s podnětnými pohledy na filmový průmysl a tentokrát se hned dvakrát zabýval sexualitou. Jednak zkoumal, zdali jsou pravdivé zvěsti ohledně úbytku sexuálního obsahu v mainstreamových filmech, o čemž jsme v minulosti také psali. Zároveň se podíval i na to, jak jednotlivé země k choulostivým scénám přistupují z hlediska věkových doporučení. Pojďme si Followsova zjištění projít podrobněji.

Pokud byste měli jmenovat dvě nejvýraznější tváře amerických westernů, dost možná by padla jména Johna Waynea a Clinta Eastwooda. Oba ztělesňovali archetypy drsných kovbojů, kteří na nebezpečném Divokém západě zjednávali pořádek – i když každý trochu jinak. Ačkoli se oba ve své době stali vzorem pro mnoho zámořských mužů a vytvořili určitý maskulinní ideál, jejich přístup se výrazně lišil.

Řeší se to téměř u každého hollywoodského blockbusteru. Ještě před premiérou druhé Duny či Furiosy jsme slýchali zvěsti o tom, že na kasovních výsledcích závisí, zdali se fanoušci dočkají i dalšího pokračování. Zatímco v případě Duny se to zřejmě povedlo a Denis Villeneuve už trojku s dosavadním názvem Spasitel Duny (snad) píše, pouštní dobrodružství George Millera doplatilo na aktuální vyprahlost kinosálů a další adrenalinovou jízdu ze světa Šíleného Maxe jen tak někdo neodklepne.

Uplynulo dvacet let od premiéry Českého snu, dokumentárního dobrodružství Víta Klusáka a Filipa Remundy, jímž se tito filmaři nejprve jako duo, nakonec i samostatně, postavili do čela české dokumentaristiky, kde v mnoha ohledech zůstávají dodnes. Jak obstojí kontroverzní snímek po dvou dekádách – předběhl dobu, nebo už jeho hrany obrousil čas?

„Když máte nadváhu, můžete o tom dělat vtipy. Ale pokud ji nemáte, tak nemůžete. Takhle nějak to momentálně vypadá. Těžko říct, jestli je to pro komedii dobře. Míří to stejným směrem, jako kdybyste řekli, že pouze heterosexuální herci mohou hrát heterosexuální role a gay herci jen gay role, což považuji za úplný nesmysl,“ myslí si herečka a komička Rebel Wilson a zase jednou trochu píchá do vosího hnízda. Měli by gay postavy hrát pouze gay herci a herečky?

Ani tento týden jednotlivé stanice nepředstaví výrazné novinky na poli seriálů či originálních pořadů, na nedostatek filmové produkce si ovšem rozhodně stěžovat nemůžeme. Právě naopak, v televizních vodách vás čekají klasiky napříč žánry. A jak už bývá v naší sekci TV tipů takřka pravidlem, na streamovacích službách tyto kousky aktuálně nenajdete. O to větší je důvod si tyto pecky, které rozhodně nestárnou, znovu připomenout.

Akční komedie patří už dekády mezi nejoblíbenější a velmi vyhledávané žánry. Dokážou totiž uspokojit prakticky každou cílovku. Zatímco ryzí akčňáky jsou na některé diváky moc krvavé či vážné, komediální složka se sympatickým hláškujícím hrdinou dává látce patřičný nadhled, díky čemuž může být film divácky daleko přístupnější. Kombinace akce a humoru je zkrátka vděčná, navíc si často umí z drsných hrdinů udělat legraci. Jaké snímky patří v tomto žánru mezi nejlepší a nejprověřenější?