Problém tří těles (2024)
7
1 234
Uživatel o sobě nic nenapsal.
Uživatel nevyplnil svou lokalitu.Hodnocení 1 180
Komentáře 10
Suzume (2022)
7
Jedná se opět o velmi nádherný vizuální počin od talentovaného Makoty Šinkaie. Animace je klasicky na špičkové úrovni s podmanivou paletou barev. Tento road trip příběh po nádherném letním Japonsku obohaceném fantaskními prvky se povedl na výbornou. Skladby, jenž ve filmu zazní, jsou jako vždy bravurní a dokážou velice dobře podtrhnout danou atmosféru jednotlivých scén. Co se týče kouzelné atmosféry snímku a strhující gradaci příběhu nemám co vytknout. Problém podle mě nastává v ústřední romanci hlavních protagonistů, jenž nefunguje tak dobře a oraganicky, jak by měla a celkově mi připadá až moc podobná romanci postav jako v jeho předešlých snímků. Ústřední mytologie tohoto fantasy světa mi příjde mnohem zajímavější a trošku lépe zpracovaná než v předešlém díle Tenki no ko, ale musím podotknout že občas působí dosti zmateně. Celkově se jedná o nádherný snímek s překrásnou letní atmosférou, která dokáže dojmout a zároveň přinášet vizuálně epické momenty.
Mezi živly (2023)
7
Studio Pixar nám naděluje poctivě udělaný snímek, jenž opět dokazuje, že animované filmy nejsou jenom pro mladší publikum, ale dokážou pobavit i dojmout mnohem starší obecenstvo. Stylizace animace je velice povedená a pomyslně lehce posouvá samotnou animaci o krok dále. Svět, ve kterém se příběh odehrává, je zajímavý a tvůrci si dokázali s daným konceptem s nadmírou dobře vyhrát. Jednotlivé elementy a jejich interakce se povedlo zajímavě vystihnout. Ústřední pár má mezi sebou skvělou chemii. Jejich vztah roste velmi organicky a je srdcem celého snímku. Tempo filmu je velice svižné a plné kreativních nápadů. Klíčová témata jsou velice zajímavá a dobře zpracovaná. Příběh je takový jednodušší a předvídatelný, ale díky krátké stopáži to vůbec nevadí. Problém tohoto díla je, že Pixar utvořil za ty léta tolik fenomenálních filmů, že se tento může mezi nimi snadno ztratit. Celkově se jedná o velice povedený animák, který vyloženě nedělá nic špatně, ale zároveň nepřináší nic nového a svěžího.
Indiana Jones a nástroj osudu (2023)
7
Je mi nesmírnou ctí vidět poslední díl slavného Indiana Jonese poprvé a naposledy na velkém plátně. James Mangold nám servíruje, co se týče filmařské stránky skvostné dílo. Práce s kompozicí a osvětlení jednotlivých záběrů je velice na skvělé úrovni. Harrison Ford i v tak vysokém věku hraje tohoto světoznámého archeologa s nehynoucím šarmem naprosto s přehledem a je bez jakýkoliv debat srdcem celého filmu. Největší problém snímku je nestabilní tempo, které negativně podrývá celkový zážitek. Nejlepší akční sekvenci s velice dobrou gradací dostaneme hned v úvodu při velkolepé vlakové sekvenci. Musím zmínit, že omlazeni Harrisona Forda dopadlo na výbornou. Pozdější akční části mají problém v jejich délce, kde trvají příliš dlouho a nenabízejí příliš mnoho kreativně zajímavých nápadů. Jürgen Voller (Mads Mikkelsen) jako záporák působí jako vždy naprosto výborně a jeho scény s komediálními pomocníky mě upřímně bavili. Chemie Indiana Jonese s Helen (Phoebe Waller-Bridge) nepůsobí na první pohled vůbec špatně, ale s porovnáním s charaktery z minulých dílu působí rozhodně nejhůře. Budování jejich vztahu nepůsobí vůbec organicky. Artefakt mi velice sednul a perfektně zapadá do tohoto filmového světa. Na hudbu nelze, co říct John Williams je špičkový hudební mág a jeho fantastický výkon pozvedává celý snímek na vyšší úroveň. Samotná finálová sekvence působí rozpačitě a nefunguje tak dobře, jak by měla z důvodů, že nemá dostatečnou výstavbu. Celkové zakončení tohoto hrdiny a jeho příběhového oblouku nepůsobí tak dobře, jak by si tento velikán zasloužil. Upřímně jsem očekával, že od James Mangold ukáže trošku více odvahy a prozkoumá tolik milovanou postavu z jiného úhlu a více do hloubky. Vlastně jsme dostali všechno, co milujeme na této sérii zabalenou ve skvělém filmovém kabátě, ale zároveň nic nového a odvážného.
Transformers: Probuzení monster (2023)
5
Bohužel se nejedná o žádný zázrak a podstatně dostáváme opět to samé jenom převlečené v jiném kabátě. Nová posila do tohoto světa v podobě Maximals působí strašně zmateně a neprokresleně. Dohromady z této frakce jsou pořádně představeni sotva dva členové. Struktura filmu je hodně podobná jako u prvního dílu od Michaela Baye, ale bohužel tady se capleovi nedaří prodat tak dobře živelnost a dravost. Hlavní lidské postavy nejsou příliš sympatičtí a chemie mezi nimi nefunguje. Lokace, ve kterých se děj odehrává, působí vizuálně nudně a nejsou kreativně využité. Digitální efekty byly vždy u této značky excelentní, ale bohužel tento snímek nedosahuje preciznosti efektů, které měli prvotní díly série. V mnohých scénách nejde ani poznat, že kolem lidských hrdinů chodí několika tunový vesmírní roboti. Samotní transformeři zde mají konečně po tolika letech aspoň menší charakterové oblouky, jenž rozhodně zpříjemní sledování. Hlavní záporák vypadá naprosto epicky a přináší do příběhu pořádnou hrozbu a strach. Poslední bitva je obrovský digitální bordel, kde chybí pořádné sázky jak na straně hrdinů, tak i na straně antagonistů. Celkově se jedná o pohodový akční film s krkolomnými dialogy a přímočarým dějem, který je mířený hlavně na menší publikum. Myslím si, že transformeří značka má mnohem větší potenciál, jenž ještě nebyl zdaleka využit.
Spider-Man: Napříč paralelními světy (2023)
9
Je to až neskutečné, ale tvůrci překonali sami sebe a předvedli nám naprostý animační klenot, který posouvá animační žánr na úplně jinou úroveň. Úvodní sekvence je nabitá kulervoucí akcí spojenou se skvostnou hudbou. Snímek obsahuje šílené množství kreativních variací světů s různorodými postavami, kde každá z nich má úplně jiný animační styl a nejzajímavější je, že tohle všechno funguje dohromady báječně, aniž by se rozpadal. Příběh je ve všech směrech naprosto epochální, ale stále si ve svém zběsilém tempu najde čas zpomalit a pořádně prokreslit jednotlivé charaktery a jejich motivace. Hodně velký důraz je zde kladen na rodinné vztahy, které fungují na výbornou. Film nezapomněl taktéž na dlouhodobé fanoušky pavoučího muže a nabízí hromadu pomrknutí. Jediný problém tohoto snímku je tempo, jenž ke konci strašně zpomaluje a působí spíše jako takový menší úvod pro nadcházející kapitolu. Proto snímek nepůsobí tak uceleně jako první díl. Phil Lord a Chris Miller dokazují tímto dílem svou neskutečnou lásku k animaci spider-manovi a hlavně ke komiksovému žánru.
