Josef Štefl

Josef Štefl, narozen 17. listopadu 1923 v Brně, zemřel 14. března 2002 v Brně, byl český divadelní a filmový herec, pedagog a rozhlasový umělec. Počátky kariéry a vzdělání Josef Štefl pocházel z prostých poměrů, vyučil se fotografem a v tomto oboru pracoval až do konce druhé světové války. Již od mládí se však aktivně věnoval ochotnickému divadlu a soukromě se vzdělával ve zpěvu a herectví. Po osvobození vystudoval herectví na dramatickém oddělení Státní konzervatoře v Brně, kterou absolvoval v roce 1949. Ještě během studií začal účinkovat na jevišti Svobodného divadla, kde po absolutoriu získal i stálé angažmá. Jako student rovněž navázal spolupráci s brněnským studiem Československého rozhlasu. Jeho následný vstup do světa filmu byl kromě odborné průpravy podmíněn životními zkušenostmi z doby války a také sympatickou vizáží, která byla vhodná pro filmové tituly budovatelského zaměření vznikající po roce 1948. Filmová kariéra Šteflův filmový debut přišel v roce 1949, kdy ztvárnil postavu zámečníka Tondy Buráně v dramatu Velká příležitost. Jednalo se o optimistické kolektivní drama ze života svazáků na stavbě Trati mládeže, kde hrál amnestovaného vězně, který chce poctivou údernickou prací odčinit své provinění a odhalí záškodníka chystajícího se otrávit cisternu s pitnou vodou. V následujících letech ztvárnil typově podobné role ve filmech Zvony z rákosu (1950) a Usměvavá zem (1952). Ve Zvonech z rákosu hrál dělníka a muzikanta Josku Potměšila, zatímco v Usměvavé zemi ztvárnil roli rolníka. Přestože jsou dnes k uměleckým hodnotám těchto filmů z doby budování socialismu oprávněné výtky, realistické herecké výkony Josefa Štefla zůstávají nepopiratelné. V době svých filmových začátků byl Josef Štefl vojákem základní služby. Přestože dostal nabídky ke vstupu do Divadla ABC nebo Vinohradského divadla (tehdy Ústřední divadlo československé armády), rozhodl se vrátit do Brna. Zde působil tři roky (1950-1953) v zájezdovém souboru Krajského oblastního divadla, které vzniklo transformací Svobodného divadla. V roce 1953 získal angažmá ve Státním divadle (později Národním divadle) v Brně, kde v činoherním souboru setrval až do svého odchodu do penze počátkem osmdesátých let. Kromě divadla navázal Štefl poměrně úzkou spolupráci s televizními tvůrci a účinkoval v řadě inscenací, které vznikly v brněnském televizním studiu. K nejvýznamnějším patří Gazdina roba (1962), Jediná noc (1963), Tím hůř, když padnou (1972) a Rezident s flétnou (1985). Příležitostně byl znovu osloven pro práci před filmovou kamerou - jako komunista Komárek se objevil v historické kronice Dvacátý devátý (1974), jako doktor Herrmann ve filmu Pěsti ve tmě (1986) a točil také na Slovensku ve filmu Úhol pohľadu (1984), kde ztvárnil lékaře Baláže. Jeho posledním vystoupením před kamerou byla nevelká role v koprodukčním filmu Kaspar Hauser (1993). Pedagogická a další činnost Své působení rozšířil Josef Štefl počátkem šedesátých let také o pedagogickou činnost a v letech 1960-1975 vyučoval na brněnské JAMU. Psal také pohádky a verše pro děti, svůj kultivovaný hlasový projev uplatnil též v uměleckém přednesu a recitaci. Josef Štefl zemřel v Brně 14. března 2002 ve věku 78 let.