Chôko Iida

Chôko Iida (飯田 蝶子, 15. dubna 1897, Asakusa, Tokio – 26. prosince 1972) byla významná japonská herečka, která se během své dlouhé kariéry objevila ve více než 300 filmech a stala se jednou z nejvýraznějších charakterních hereček japonské kinematografie. Počátky kariéry Chôko Iida, jejíž rodné jméno bylo Shigehara Tefu, se narodila v roce 1897 ve staré čtvrti Tokia zvané Asakusa. Po ukončení střední školy pracovala jako úřednice v obchodním domě Matsuzakaya. V roce 1919 začala psát pro zábavní novinovou společnost v Nihonbashi a téhož roku se připojila k divadelní společnosti Nakamura Matsugoro. Její divadelní kariéra však byla zpočátku omezena pouze na role služebných a po rozpadu divadla v roce 1920 se pokusila prosadit ve filmových studiích. Vstup do filmového průmyslu V roce 1922 Iida vstoupila do společnosti Shochiku Kamata Productions, kde byl její herecký talent brzy rozpoznán. Debutovala ve filmu Shinyuku Tsuma (The Dying Wife) a následně se objevila v dalších snímcích jako Gamaguchi (A Purse) a Goikenmuyo (Useless Opinions). Po sňatku s kameramanem Hideaki Moharou (uváděn také jako Hideo Shigehara) ztvárnila hlavní role v několika filmech režiséra Godokoro Hiranosuke, včetně snímků Okame (The Turtle), Ukiyoeburo (The Bath of the Floating World) a Onna to Umaretakaranya (Because I Was Born to Be a Woman). Spolupráce s Jasudžiró Ozu Zásadní zlom v kariéře Chôko Iida přišel díky spolupráci s legendárním režisérem Jasudžiró Ozu. Společně s hercem Takeshi Sakamoto vytvořila nezapomenutelné postavy v Ozuových filmech jako Dekigokoro (Acting on Impulse), Ukigusa Monogatari (A Story of Floating Weeds) a Tokyo no yado (A Japanese Inn in Tokyo). Její výkon ve filmu A Story of Floating Weeds z roku 1934 je považován za jeden z jejích nejvýraznějších. V tomto němém filmu ztvárnila bývalou milenku stárnoucího herce kočovné divadelní společnosti, který se vrací do malého města, kde žije jeho nemanželský syn. První zvukový film Jasudžiró Ozu V roce 1936 se Chôko Iida objevila v hlavní roli ve filmu The Only Son, který byl prvním zvukovým filmem Jasudžiró Ozu. V tomto emotivním dramatu ztvárnila ovdovělou matku Tsune Nonomiya, která tvrdě pracuje v továrně na hedvábí, aby umožnila svému jedinému synovi studovat. Příběh sleduje její oběť a následné zklamání, když po letech zjistí, že její syn nevede úspěšný život, jaký si pro něj představovala. Její výkon v tomto filmu je považován za jeden z nejpůsobivějších v její kariéře. Poválečná tvorba Po druhé světové válce se Chôko Iida objevila v Ozuově filmu Record of a Tenement Gentleman (1947), kde ztvárnila hlavní roli O-Tane, mrzuté starší ženy, která se neochotně ujme opuštěného chlapce. Její výkon v tomto filmu, který byl Ozuovým prvním poválečným dílem, jí přinesl uznání kritiky. Film zachycuje poválečné Japonsko a postupné sbližování mezi O-Tane a chlapcem, kterého se ujala. Spolupráce s Akirou Kurosawou Chôko Iida spolupracovala také s dalším významným japonským režisérem Akirou Kurosawou. Objevila se v jeho filmech Drunken Angel (1948) a Stray Dog (1949), které jsou považovány za první významné filmy Kurosawovy kariéry. V Drunken Angel ztvárnila roli staré služky, zatímco ve filmu Stray Dog se objevila jako majitelka hotelu Kogetsu. Tyto filmy, ve kterých hlavní role ztvárnili Toshiro Mifune a Takashi Shimura, představují důležitou kapitolu japonské poválečné kinematografie. Pozdější kariéra a odkaz Během své dlouhé kariéry Chôko Iida ztvárnila především role pracujících žen a babiček. V roce 1963 byla oceněna Medailí cti a v roce 1967 Řádem posvátného pokladu za svůj přínos japonské kinematografii. Kromě filmů se objevovala také v mnoha televizních dramatech. Její poslední natáčení proběhlo v červenci 1972, kdy se její zdravotní stav náhle zhoršil. Zemřela 26. prosince 1972 ve věku 75 let. Chôko Iida je dnes považována za jednu z nejvýznamnějších charakterních hereček japonské kinematografie, jejíž výkony v klasických filmech Jasudžiró Ozu a Akiry Kurosawy zůstávají trvalou součástí filmového dědictví Japonska.