Paul Whitsun-Jones

Paul Whitsun-Jones (25. dubna 1923 – 14. ledna 1974) byl velšský charakterní herec. Narodil se v Newportu v Monmouthshire a vzdělání získal na Merchant Taylors' School v Northwoodu v Middlesexu. Počátky herecké kariéry Svou hereckou dráhu zahájil v roce 1948 dvouletým angažmá v York Repertory Theatre. Brzy se prosadil i v londýnském West Endu, kde účinkoval v inscenaci The Moonraker v Saville Theatre (1952) a Dangerous Curves v Garrick Theatre (1953). Významným milníkem v jeho divadelní kariéře bylo dvouleté angažmá v roli Wazira v muzikálu Kismet v Stoll Theatre (1955-1957). Jeho raná televizní tvorba zahrnovala účinkování v pořadech jako Street Scene, The Last Tycoon, Love from Italy, Berkeley Square a Swedish Match King. Divadelní úspěchy V roce 1960 ztvárnil roli pana Bumblea v původní londýnské inscenaci slavného muzikálu Oliver! podle románu Charlese Dickense. Tato role patřila k jeho nejvýznamnějším divadelním počinům. Později, v roce 1967, účinkoval také v londýnské produkci muzikálu Fiddler on the Roof (Šumař na střeše) s Topolem v hlavní roli Tevyeho. Filmová kariéra Jednou z jeho raných významných televizních rolí byla účast v průlomovém seriálu The Quatermass Experiment (1953), prvním dobrodružství vědce Quatermasse, který po řízení vesmírné mise musí zasáhnout, když se jeden z astronautů dostane pod kontrolu mimozemské, mutující bytosti. V tomto seriálu ztvárnil roli chytrého novinového reportéra Jamese Fullalova a jeho výkon patřil k nejlepším z celého obsazení. K jeho nejvýznamnějším filmovým rolím patřila postava majora "Dustyho" Millera ve filmu Tunes of Glory (1960), britském psychologickém dramatu režiséra Ronalda Neama v hlavních rolích s Alecem Guinnessem a Johnem Millsem. Film se odehrává v zimním skotském kasárenském prostředí v období bezprostředně po druhé světové válce a zaměřuje se na konflikt mezi dvěma důstojníky s odlišnými přístupy k velení. V jedné z klíčových scén filmu, při prvním setkání podplukovníka Barrowa (John Mills) s důstojníky pluku, si lze všimnout Millsova rychlého nesouhlasného pohledu na Millerovu korpulentní postavu, což ilustruje napětí mezi postavami. V roce 1964 se objevil v hororu The Masque of the Red Death (Maska červené smrti) režiséra Rogera Cormana s Vincentem Pricem v hlavní roli. Tento film, založený na povídce Edgara Allana Poea, sleduje příběh prince, který terorizuje rolníky sužované morem, zatímco se svými znuděnými dvořany pořádá veselice v osamělém hradu. Whitsun-Jones zde ztvárnil postavu Scarlattiho. V roce 1971 si zahrál roli policejního seržanta v zajímavém, ale poněkud zklamávajícím filmu Dr Jekyll & Sister Hyde (Dr. Jekyll a sestra Hydeová), který natočil režisér Roy Ward Baker pro studio Hammer Film Productions. Tento snímek, který napsal Brian Clemens, je pozoruhodný tím, že ukazuje Jekylla transformujícího se v ženskou Hydeovou a také do zápletky začleňuje aspekty historických případů Jacka Rozparovače a hrobařů Burka a Harea. Televizní tvorba Whitsun-Jones se objevil ve dvou příbězích kultovního britského sci-fi seriálu Doctor Who: jako statkář Edwards v The Smugglers (1966) a jako maršál Solosu v The Mutants (1972). The Smugglers byl předposlední příběh viditelně churavějícího (a upřímně řečeno, majícího problémy s textem) Williama Hartnella; později, v "The Mutants" (1972) s Jonem Pertweem, byla Whitsun-Jonesova postava maršála, který špatně zachází s obyvateli pozemské kolonie, zamýšlena scenáristy Bobem Bakerem a Davem Martinem jako kritika britského imperialismu, ačkoli se to poněkud ztratilo v obvyklém dětinském zmatku. Whitsun-Jones měl také řadu dalších britských televizních rolí, včetně účinkování v seriálech jako The Avengers (Mstitelé). Objevil se také v komediálním seriálu Up Pompeii! (1970), s Frankie Howerdem v roli otroka Lurcia. V epizodě "Exodus", která byla ve skutečnosti poslední epizodou série, byl Whitsun-Jones jedním z dražitelů, když byl Lurcio nabídnut v aukci. Zůstal v komediálním žánru a účinkoval v rané epizodě dalšího úspěšného seriálu 70. let, The Goodies, "Give Police A Chance" (BBC, 1970), kde v nespoutaném výkonu jako komisař Butcher hodně křičel a vyhrožoval trojici hlavních postav. Osobní život a odkaz Paul Whitsun-Jones měl dvě děti se svou první manželkou Joyce Winifred Rankine, se kterou se oženil v roce 1949 a později se rozvedl, a dvě děti se svou druhou manželkou Sylvií E. Horswell, včetně herečky Henrietty Whitsun-Jones. Zemřel tragicky mladý, na začátku roku 1974, přičemž malý nekrolog se objevil v The Times 18. ledna téhož roku. Whitsun-Jones byl korpulentní postavy s hustými černými vlasy a často byl obsazován do rolí solidních autorit, ať už komicky pompézních nebo hrozivých olejovitým způsobem. Jeho vzhled připomínal mohutnější a poněkud nevrlou verzi Petera Bowlese. Jeho vystoupení v seriálu Mstitelé jsou docela reprezentativní pro jeho práci, kde ztvárnil vládního úředníka, tlustého padoucha a excentrického nevinného přihlížejícího. Vzhledem k robustnímu, velmi staromódnímu image, který často projektoval, je poněkud překvapivé zjistit, že se ve skutečnosti narodil ve Walesu, v roce 1923, i když méně překvapivě to bylo v Monmouthshire, blízko hranice s Anglií.