Theodore von Eltz

Theodore von Eltz, narozen 5. listopadu 1893 v New Haven, Connecticut, zemřel 6. října 1964, byl americký filmový herec, který se objevil ve více než 200 filmech mezi lety 1915 a 1957. Rané období a vzdělání Theodore von Eltz se narodil jako syn profesora Yaleské univerzity, barona Louise von Eltze, který pocházel z rakouské šlechtické rodiny. Vzdělání získal na prestižní Hill School v Pottstownu v Pensylvánii, kde byl původně připravován na kariéru lékaře. Místo medicíny se však rozhodl pro herectví a ve svých 19 letech debutoval v New Yorku. Během první světové války sloužil osm měsíců ve Francii, po návratu krátce podnikal v ropném průmyslu v Texasu, než se definitivně vydal na hereckou dráhu. Kariéra v němém filmu Von Eltz začal svou filmovou kariéru v roce 1915 a brzy se vypracoval na pozici elegantního a pohledného představitele hlavních rolí v němých filmech. Jeho tmavý vzhled, upravený knír a elegantní vystupování z něj učinily ideálního partnera pro mnohé hvězdy němé éry. Mezi jeho významné němé filmy patří The Speed Girl (1921) s Bebe Daniels, Fourteenth Lover (1922) s Violou Dana a Tiger Rose (1923). Postupně se přesunul k rolím nespolehlivých druhých hlavních postav a vedlejším rolím ve filmech jako The Sporting Chance (1925), The Red Kimono (1926) a The Sea Wolf (1926). V některých filmech, jako White Fang (1925) a No Man's Law (1927), dokonce ustoupil do pozadí ve prospěch zvířecích hrdinů. Přechod ke zvukovému filmu S příchodem zvukového filmu se von Eltz pevně usadil v charakterních rolích. Často byl obsazován jako záporná postava, kde mohl uplatnit svůj talent pro ztvárnění zlověstných a podlých charakterů. Mezi jeho nejvýznamnější role z tohoto období patří role podvodníka ve filmu The Arizona Kid (1930) a zejména gangster Trent Travers ve filmu Red-Haired Alibi (1932), kde hrál vedle Merny Kennedy. V tomto filmu ztvárnil elegantního zločince, který najme mladou ženu jako svou společnici a alibi pro své kriminální aktivity. Kritici oceňovali jeho výkon jako "téměř dokonalý" v roli transparentně nemorálního antihrdiny. Spolupráce se Shirley Temple Jednou z jeho nejznámějších rolí byla postava J. Wellingtona Smythe ve filmu Bright Eyes (1934) s tehdy šestiletou Shirley Temple. Von Eltz zde ztvárnil otravného a nepříjemného otce Jane Withers, který tvoří kontrast k roztomilé hlavní hrdince. Tento film patří mezi jeho nejznámější díla a pomohl upevnit jeho pozici jako spolehlivého charakterního herce. Pozdější kariéra Ve filmu Topper (1937), populární komedii s Cary Grantem a Constance Bennett, se objevil v menší, ale zapamatovatelné roli. Významná byla také jeho role v klasickém filmu noir The Big Sleep (1946), kde ztvárnil vydírajícího pornografa A. G. Geigera, jehož činy odstartují děj celého filmu. Přestože od konce 30. let jeho postavení ve filmovém průmyslu postupně klesalo a často byl uváděn bez uvedení v titulcích, pokračoval v hraní až do 50. let. Kromě záporných postav dokázal přesvědčivě ztvárnit i dobrosrdečné doktory, právníky a sluhy. Rozhlasová a televizní práce Von Eltz byl také úspěšným rozhlasovým hercem. V letech 1948-1949 propůjčil svůj hlas postavě Papa Barbour v populárním rozhlasovém programu "One Man's Family", než byl později nahrazen. Objevoval se také v televizních pořadech v 50. letech. Zajímavostí je, že propůjčil svůj hlas i animované postavě Woody Woodpecker ve filmu Sally in Hollywoodland a působil jako vypravěč v Woodpecker in the Rough. Osobní život Theodore von Eltz byl dvakrát ženatý. Jeho první manželkou byla Peggy Prior, scenáristka pro Pathe Studios, se kterou měl dvě děti - syna Teddyho a dceru Lori, která se později stala herečkou v mýdlových operách pod jménem Lori March. Po rozvodu a hořkém sporu o péči o děti (který prohrál) se v roce 1932 oženil s Elizabeth Lorimar, se kterou zůstal až do své smrti. Zemřel po dlouhé nemoci v Motion Picture Country Home a byl pohřben na hřbitově Forest Lawn Memorial Park v Los Angeles.