Georgiy Vitsin

Georgiy Michajlovič Vitsin (rusky: Георгий Михайлович Вицин; 18. dubna 1917, Zelenogorsk, Petrohrad – 22. října 2001, Moskva) byl sovětský a ruský divadelní a filmový herec, nositel titulu Národní umělec SSSR (1990). Dětství a vzdělání Vitsin se narodil v Zelenogorsku (tehdejší Petrohrad). Jeho rodiče pocházeli z ruských regionů – matka Maria Matvějevna z Penzy a otec Michail Jegorovič z Vladimirské oblasti. Když bylo Georgiyovi osm měsíců, rodina se přestěhovala do Moskvy, kde jeho matka pracovala jako pokladní v Domě odborů. Od dvanácti let začal vystupovat na školní scéně, obvykle v rolích záporných postav. V letech 1926-1933 studoval na moskevské sedmileté škole č. 26. V letech 1933-1934 nastoupil do Divadelní školy Malého divadla (nyní Vyšší divadelní škola Ščepkina), odkud byl však vyloučen s odůvodněním "za nedbalý přístup ke vzdělávacímu procesu". Následně složil zkoušky hned do tří studií – Alexeje Dikého, Divadla revoluce a Moskevského uměleckého divadla-2, a byl přijat do všech tří. V roce 1934 vstoupil do Divadelní školy při Vachtangovově divadle (nyní Divadelní institut Borise Ščukina). V roce 1935 přešel do studia Moskevského uměleckého divadla-2, kde studoval pod vedením S. G. Birmanové, A. I. Blagonravova a V. N. Tatarinova. Divadelní kariéra V letech 1936-1969 působil jako herec v Divadelním studiu pod vedením N. P. Chmeleva (od roku 1937 divadlo M. N. Jermolovové). Během posledních sedmi let svého života již nehrál ve filmech a objevoval se pouze v humoristických koncertech Divadla filmového herce. Filmová kariéra Vitsinův filmový debut se odehrál v epizodní roli opričnika ve filmu Ivana Hrozného režiséra Ejzenštejna (1944). Jeho první významnou rolí byl N. V. Gogol ve filmu Kozinceva Bělinskij (1947). Sláva přišla po filmu The Reserve Player, kde ztvárnil roli Vasji Vesnuškina. Celosovětskou popularitu získal v 60. letech díky sérii komedií režiséra Leonida Gajdaje. Hrál roli Zbabělce (Trus) v legendárním komediálním triu "Zbabělec, Hlupák a Mazák" spolu s Jurijem Nikulinem (Hlupák) a Jevgenijem Morgunovem (Mazák). Toto trio se poprvé objevilo v krátkém filmu Pes Barbos a neobvyklý kříž (1961) a následně v dalších Gajdajových filmech jako Samohonkáři (1962), Operation Y and Other Shurik's Adventures (1965) a Kidnapping, Caucasian Style (1967). Poslední dva filmy překonaly sovětské rekordy v návštěvnosti kin. Mezi jeho další významné filmy patří Gentlemen of Fortune (1971), kde ztvárnil roli Gavrily Petroviče "Smutného pytle" Šeremetěva, a The Twelve Chairs. Výraznou roli si zahrál také v historické komedii Balzaminov's Marriage (1964), kde ztvárnil hlavní postavu Michaila Balzaminova, drobného úředníka, který sní o bohaté nevěstě. Umělecký styl a osobnost Vitsin byl známý svými skromnými a sympatickými postavami, které u diváků vyvolávaly laskavé pocity. Hrál v detektivních, historických i lyrických filmech. Jeho partneři Nikulin a Morgunov o něm řekli: "Vitsin je strašně nadaný a oba dohromady nestojíme za jeho malíček." Podle filmového režiséra Nikity Michalkova byl Vitsin "jedním z těch vzácných lidí a herců, při setkání s nimiž okamžitě cítíte, jako by o vás věděli stejně tolik, kolik vy víte o nich." Michalkov také poznamenal, že Vitsin byl výjimečný v tom, že jeho popularita neovlivnila jeho osobnost. Kromě herectví byl Vitsin také umělcem – kreslil karikatury herců a věnoval se sochařství, kresbě a malbě. Ocenění a uznání Během své kariéry získal řadu významných ocenění: - Zasloužilý umělec RSFSR (1959) - Národní umělec RSFSR (1977) - Národní umělec SSSR (1990) Osobní život a poslední roky V 90. letech začal Vitsin spolu s dalšími účastníky slavného tria hodně cestovat po zemi. Až do posledních dnů hrál v Divadle herce. Poslední roky žil velmi skromně. Poté, co daroval svůj velký byt v centru Moskvy dceři Natalii, přestěhoval se do "chruščovky" ve Starokoňušenném uličce. Extrémně omezil komunikaci s vnějším světem, vyhýbal se setkáním s novináři. V bytě trávil téměř veškerý čas, vycházel jen krmit holuby. Georgij Vitsin zemřel 22. října 2001 v jedné z moskevských nemocnic ve věku 84 let. Příčinou smrti byly chronické nemoci jater a srdce. Byl pohřben na Vagaňkovském hřbitově v Moskvě. V roce 2008 byl v Zelenogorsku odhalen památník Georgije Vitsina u příležitosti 460. výročí města a 90. výročí hercova narození.