Axel Triebel

Axel Max Triebel, narozen 13. prosince 1899 v Berlíně, zemřel 10. února 1976 tamtéž, byl německý herec. Svou hereckou kariéru zahájil v roce 1916 na berlínské Volksbühne, kde získal první divadelní zkušenosti. V následujících letech absolvoval četná hostování v Německu i v zahraničí, včetně vystoupení v Krakově, Lodži a Paříži. Během své kariéry se také projevil jako schopný organizátor, když působil jako vedoucí kabaretů a ředitel hostujících divadelních společností. Divadelní kariéra Významný zlom v jeho profesním životě nastal v roce 1950, kdy přešel do východoberlínského Berliner Ensemble. Zde měl příležitost pracovat pod vedením slavného dramatika a režiséra Bertolta Brechta. V tomto prestižním divadle ztvárnil role v několika Brechtových stěžejních dílech, včetně her Matka Kuráž a její děti, Kavkazský křídový kruh a Pan Puntila a jeho sluha Matti. Kromě Brechtových her se představil také v inscenaci Gorkého hry Matka. Jeho divadelní působení zahrnovalo i účast v rozhlasových hrách, například v roce 1959 v inscenaci Die Dienstreise, kde ztvárnil roli průvodčího, nebo v roce 1971 v Brechtově hře Die Tage der Commune, kde hrál starostu. Filmová kariéra Axel Triebel vstoupil do filmového světa v roce 1947, kdy začal účinkovat v menších rolích v produkcích východoněmecké filmové společnosti DEFA. Jeho filmový debut přišel ve snímku Straßenbekanntschaft (1948), kde ztvárnil postavu starého majora. Tento film, který se zabýval poválečnými společenskými problémy, patřil k nejúspěšnějším snímkům DEFA s více než pěti miliony diváků. V následujících letech se Triebel objevil v řadě významných východoněmeckých filmů. V historickém snímku Die blauen Schwerter (1949) ztvárnil postavu plukovníka Klesche. Film vyprávěl biografii Johanna Friedricha Böttgera, vynálezce prvního bílého porcelánu v Evropě. V roce 1951 se objevil ve filmu Der Untertan v roli majora Kunzeho, který byl adaptací stejnojmenného románu Heinricha Manna. Během 50. a 60. let pokračoval v budování své filmografie rolemi v různorodých filmech jako Die Unbesiegbaren (1953), Hexen (1954), Pole Poppenspäler (1954), Genesung (1956) a Lissy (1957). V roce 1965 se objevil v populárním pohádkovém filmu König Drosselbart, kde ztvárnil postavu měšťana Spieglera. Tento film, režírovaný Walterem Beckem, patřil k divácky nejúspěšnějším DEFA filmům roku 1965 a dodnes je pravidelně vysílán v německé televizi. Pozdější kariéra V pozdějších letech své kariéry se Triebel objevil také v televizních produkcích východoněmecké televize DFF, včetně seriálu Dolles Familienalbum (1968). Mezi jeho další významné filmy patří Seine Hoheit – Genosse Prinz (1969), Husaren in Berlin (1971) a Die gestohlene Schlacht (1972). Jeho poslední filmovou rolí byla účast ve snímku Das Licht auf dem Galgen (1976). Umělecký přínos Axel Triebel byl známý svým výrazným fyzickým zjevem – byl plešatý, což se stalo jeho poznávacím znamením. Odborníci ho považovali za "brilantního komika a mistra burlesky, který dokázal naplnit životem každou epizodní postavu". Přestože většinou hrál menší role, jeho výkony byly vždy zapamatovatelné a přispívaly k celkové kvalitě filmů. Během své dlouhé kariéry účinkoval ve více než 50 filmech, což z něj činí jednu z nejplodnějších hereckých osobností východoněmecké kinematografie. Odkaz Axel Triebel patří k významným představitelům německého divadla a filmu 20. století. Jeho spolupráce s Bertoltem Brechtem a účast v mnoha důležitých DEFA produkcích z něj činí důležitou postavu kulturní historie bývalé NDR. Zemřel 10. února 1976 v Berlíně ve věku 76 let, zanechávaje za sebou bohaté umělecké dědictví, které dodnes připomíná zlatou éru východoněmecké kinematografie.