Ernst-Georg Schwill

Ernst-Georg Schwill (30. března 1939, Berlín, Německo – 9. dubna 2020, Berlín, Německo) byl německý herec, který se proslavil především svými rolemi ve východoněmeckých filmech a později v populárním kriminálním seriálu Tatort. Dětství a začátky kariéry Narodil se v Berlíně jako válečné dítě. Jeho otec, který pracoval jako pomocník hrnčíře, byl povolán do Wehrmachtu a v roce 1945 padl na frontě. Po smrti matky v roce 1946 vyrůstal Ernst-Georg se svými čtyřmi sourozenci u tety a později v dětském domově Pestalozzi v Berlíně-Mitte. Jeho nelehké dětství zahrnovalo i pobyt v nápravném zařízení pro problémové děti v berlínské čtvrti Königsheide. Filmová kariéra v NDR Schwillova filmová kariéra začala již ve čtrnácti letech, kdy ho objevil režisér Gerhard Klein a obsadil ho do kriminálního dramatu Alarm im Zirkus (1954). Původně se chtěl stát automechanikem, ale nakonec se rozhodl pro filmovou dráhu. Nejprve absolvoval vzdělání jako filmový fotograf, aby se mohl stát kameramanem, ale následně v letech 1957-1960 vystudoval herectví na Německé vysoké škole filmového umění v Postupimi-Babelsbergu. Již během studií získával role v různých produkcích studia DEFA. Průlomovou se pro něj stala role mladého výtržníka Kohleho ve filmu Berlin – Ecke Schönhauser (Berlin, Schoenhauser Corner) z roku 1957, který režíroval Gerhard Klein. Film zachycoval život mladých lidí ve východním Berlíně a stal se jedním z nejvýznamnějších děl východoněmecké kinematografie. Další významnou rolí byla titulní postava ve filmu Sie nannten ihn Amigo (1959) režiséra Heinera Carowa. V tomto antifašistickém snímku ztvárnil třináctiletého berlínského chlapce, který pomáhá uprchlíkovi z koncentračního tábora. Ve filmu Fünf Patronenhülsen (1960) režiséra Franka Beyera hrál Williho, jediného Němce v pětičlenném týmu dobrovolníků mezinárodních brigád během španělské občanské války. Divadelní a televizní kariéra V letech 1961-1963 působil v divadelních souborech Berliner Ensemble a Deutsches Theater, poté se rozhodl pro svobodné povolání. V roce 1970 přijal nabídku stát se stálým členem souboru Deutscher Fernsehfunk (DFF), kde zůstal až do jeho rozpuštění v letech 1990/91. Od počátku 60. let se objevoval v nesčetných televizních produkcích a stal se stálicí na obrazovkách NDR. Kariéra po sjednocení Německa Po pádu Berlínské zdi a sjednocení Německa si Schwill, podobně jako mnozí jeho východoněmečtí kolegové, musel znovu vybudovat pozici v celoněmecké filmové a televizní tvorbě. Objevoval se v seriálech jako Für alle Fälle Stefanie a Mama ist unmöglich. Skutečně populárním se stal díky roli kriminálního technika Lutze Webera v berlínské verzi kriminálního seriálu Tatort, kde od roku 1999 do roku 2013 účinkoval ve 32 epizodách. Jeho postava s typickým berlínským dialektem a kostkovanou čepicí se stala neodmyslitelnou součástí vyšetřovacího týmu 5. oddělení vražd berlínské kriminální policie, kde asistoval hlavním vyšetřovatelům Tillu Ritterovi a Felixi Starkovi. V roce 2003 se objevil ve filmu Good Bye Lenin! režiséra Wolfganga Beckera, kde ztvárnil roli taxikáře. Tento mezinárodně úspěšný film se stal jedním z nejvýznamnějších německých snímků počátku 21. století. Osobní život a odkaz Ernst-Georg Schwill byl také politicky aktivní. Na počátku 60. let se stal kandidátem v Ústřední radě Svobodné německé mládeže (FDJ). V roce 2008 vydal své paměti pod názvem Is doch keene Frage nich (To přece není otázka) a v roce 2012 publikoval knihu Icke, meine und andere Tatorte (Já, moje a jiná místa činu). Schwill byl známý svým typickým berlínským dialektem a autentickým ztvárněním postav z dělnického prostředí. Během své více než šedesátileté kariéry účinkoval ve více než 200 filmech a televizních seriálech. Přestože často hrál vedlejší role, dokázal jim dát nezaměnitelný charakter a přirozenost. Ernst-Georg Schwill zemřel 9. dubna 2020 ve věku 81 let v berlínské nemocnici na následky infarktu. Žil se svou manželkou Jette, která byla po více než čtyřicet let jeho životní partnerkou, v Zernsdorfu nedaleko svého rodného Berlína.