Rampo Edogawa: Nejlepší filmy a seriály

5.8

Rampo Edogawa: Filmy a seriály

  • Kurotokage
    Kurotokage (1968)
    Film
    70%
    1
  • Slepá bestie
    Slepá bestie (1969)
    Film
    Slepý sochař unese uměleckou modelku a uvězní ji ve svém ateliéru ve skladišti – v říši stínů zvrácených monumentů ženské formy. Zde se odehrává vyšinutá vášnivá hra smyslné a sexuální posedlosti ve světě, kde zrak nahrazuje hmat.
    Žánry:DramaHororErotický
    68%
    Slepý sochař unese uměleckou modelku a uvězní ji ve svém ateliéru ve skladišti – v říši stínů zvrácených monumentů ženské formy. Zde se odehrává vyšinutá vášnivá hra smyslné a sexuální posedlosti ve světě, kde zrak nahrazuje hmat.
    Žánry:DramaHororErotický
    2
  • D-Zaka no satsujin jiken
    D-Zaka no satsujin jiken (1998)
    Film
    68%
    3
  • Kurotokage
    Kurotokage (1962)
    Film
    67%
    4
  • Yaneura no sanposha
    Yaneura no sanposha (1994)
    Film
    V roce 1923, v laciném tokijském činžovním domě, se znuděný mladík jménem Goda cítil znuděný svým životem. Jednoho dne, když si hrál s ženskou parukou a rtěnkou, omylem uvolnil stropní desku ve své skříni. Vyšplhal nahoru a objevil slabě osvětlenou chodbu pod střechou vedoucí do ostatních pokojů nájemníků. Brzy už pobíhal jako ninja, dělal dírky a posouval stropní desky, aby měl lepší výhled. To, co vidí, jsou intimní akty – sadistické, kriminální nebo jen tak trochu šílené – které odhalují o jeho spolubydlících nekonečně víc, než různé masky, které nosí před světem.
    Žánry:Mysteriozní
    65%
    V roce 1923, v laciném tokijském činžovním domě, se znuděný mladík jménem Goda cítil znuděný svým životem. Jednoho dne, když si hrál s ženskou parukou a rtěnkou, omylem uvolnil stropní desku ve své skříni. Vyšplhal nahoru a objevil slabě osvětlenou chodbu pod střechou vedoucí do ostatních pokojů nájemníků. Brzy už pobíhal jako ninja, dělal dírky a posouval stropní desky, aby měl lepší výhled. To, co vidí, jsou intimní akty – sadistické, kriminální nebo jen tak trochu šílené – které odhalují o jeho spolubydlících nekonečně víc, než různé masky, které nosí před světem.
    Žánry:Mysteriozní
    5
  • Blíženci
    Blíženci (1999)
    Film
    Autorský snímek mezinárodně proslulého japonského režiséra Shinyi Tsukamota vznikl podle populárního mysteriózního románu Edogawy Rampa, jehož jméno (pseudonym) je v japonštině slovní hříčkou a vyslovuje se podobně jako jméno Edgara Allana Poea. Tsukamoto, který se doma i v zahraničí prosadil kultovními nezávislými technothrillery, natočil film jako svou první produkci pro velké studio. Kromě režie na filmu pracoval i jako scenárista, kameraman a střihač. Příběh dvou bratrů - dvojčat, kteří byli v dětství odděleni a z nichž jeden je úspěšný lékař a druhý přichází jako tajemný přízrak z nedaleké chudinské čtvrti, se odehrává v Tokiu v roce 1910. Jukio Dajtokudži žije v domě s rodiči a s partnerkou Rin, která trpí amnézií a neví nic o své minulosti. Zvrat do poklidného rodinného života přinese záhadný muž Sutekiči, jenž se v domě tajně objevuje již delší dobu. Ten přivodí nejprve smrt rodičů a posléze odstraní Jukia a zaujme jeho místo v práci i v rodině. Jak se ukáže, nešťastná Rin neutrpěla ztrátu paměti, před svým mužem jen skrývala velké tajemství. Námět, sám o sobě poněkud pokleslý, posloužil Shinyu Tsukamotovi k originální filmové hádance, v níž se minulost postav i pravý stav věcí vynořují postupně z přízračné atmosféry. Snímek začíná jako tradiční japonský duchařský příběh, avšak ani následné racionální, realistické vyústění okolností nepřináší úplné vysvětlení: ve hře je ještě podivné chování zúčastněných (Sutekiči stále vystupuje jako Jukio i před Rin, která dávno odhalila záměnu, v Jukiovi zůstává po jeho vítězství duše jeho zločineckého bratra). Tsukamoto pracuje s expresivními výrazovými prostředky, mezi něž patří mj. silná divadelní stylizace kostýmů, retrospektivní struktura vyprávění či výrazná dramatická role hudby, jež ve vypjatých scénách často nahrazuje ruchy.
    64%
    Autorský snímek mezinárodně proslulého japonského režiséra Shinyi Tsukamota vznikl podle populárního mysteriózního románu Edogawy Rampa, jehož jméno (pseudonym) je v japonštině slovní hříčkou a vyslovuje se podobně jako jméno Edgara Allana Poea. Tsukamoto, který se doma i v zahraničí prosadil kultovními nezávislými technothrillery, natočil film jako svou první produkci pro velké studio. Kromě režie na filmu pracoval i jako scenárista, kameraman a střihač. Příběh dvou bratrů - dvojčat, kteří byli v dětství odděleni a z nichž jeden je úspěšný lékař a druhý přichází jako tajemný přízrak z nedaleké chudinské čtvrti, se odehrává v Tokiu v roce 1910. Jukio Dajtokudži žije v domě s rodiči a s partnerkou Rin, která trpí amnézií a neví nic o své minulosti. Zvrat do poklidného rodinného života přinese záhadný muž Sutekiči, jenž se v domě tajně objevuje již delší dobu. Ten přivodí nejprve smrt rodičů a posléze odstraní Jukia a zaujme jeho místo v práci i v rodině. Jak se ukáže, nešťastná Rin neutrpěla ztrátu paměti, před svým mužem jen skrývala velké tajemství. Námět, sám o sobě poněkud pokleslý, posloužil Shinyu Tsukamotovi k originální filmové hádance, v níž se minulost postav i pravý stav věcí vynořují postupně z přízračné atmosféry. Snímek začíná jako tradiční japonský duchařský příběh, avšak ani následné racionální, realistické vyústění okolností nepřináší úplné vysvětlení: ve hře je ještě podivné chování zúčastněných (Sutekiči stále vystupuje jako Jukio i před Rin, která dávno odhalila záměnu, v Jukiovi zůstává po jeho vítězství duše jeho zločineckého bratra). Tsukamoto pracuje s expresivními výrazovými prostředky, mezi něž patří mj. silná divadelní stylizace kostýmů, retrospektivní struktura vyprávění či výrazná dramatická role hudby, jež ve vypjatých scénách často nahrazuje ruchy.
    6
  • Rampo
    Rampo (1995)
    Film
    Edogawa Rampo je spisovatel, jehož nejnovější dílo bylo cenzurováno vládou, protože ho shledala příliš znepokojivým a škodlivým pro veřejnost, než aby mohlo být publikováno. Poté, co spálí své návrhy, mu jeho vydavatel ukáže noviny s popisem událostí, které se nápadně podobají jeho zakázanému příběhu. S tím, jak film postupuje, se prolíná fantazie s realitou v příběhu, který silně čerpá z vlivů Poea a Stokerova Drákuly. Expresionistická režie filmu dovedně kombinuje různé média (animace, počítačově generované obrazy, zrnitý černobílý film, barevné negativy) pro dosažení uměleckého efektu.
    Žánry:Drama
    64%
    Edogawa Rampo je spisovatel, jehož nejnovější dílo bylo cenzurováno vládou, protože ho shledala příliš znepokojivým a škodlivým pro veřejnost, než aby mohlo být publikováno. Poté, co spálí své návrhy, mu jeho vydavatel ukáže noviny s popisem událostí, které se nápadně podobají jeho zakázanému příběhu. S tím, jak film postupuje, se prolíná fantazie s realitou v příběhu, který silně čerpá z vlivů Poea a Stokerova Drákuly. Expresionistická režie filmu dovedně kombinuje různé média (animace, počítačově generované obrazy, zrnitý černobílý film, barevné negativy) pro dosažení uměleckého efektu.
    Žánry:Drama
    7
  • Edogawa ranpo taizen: Kyofu kikei ningen
    Edogawa ranpo taizen: Kyofu kikei ningen (1969)
    Film
    63%
    8
  • Rampo jigoku
    Rampo jigoku (2005)
    Film
    59%
    9
  • Edogawa Rampo ryoki-kan: Yaneura no sanpo sha
    Edogawa Rampo ryoki-kan: Yaneura no sanpo sha (1976)
    Film
    Sousloví Edogawa Ranpo v původním názvu tohoto snímku slibuje vyšinutou a perverzní podívanou, zatímco jméno režiséra současně předznamenává vytříbenou erotiku. Pod pseudonymem, který je variací na japonskou výslovnost „Edgar Allan Poe“ a ve znakovém zápisu doslovně znamená „Chaos procházející se u řeky Edo“, publikoval svá díla jeden z ustanovujících autorů japonské fantastiky Taró Hirai. Vedle detektivních románů, které v Japonsku patří do povinné školní četby, napsal také řadu hororově laděných děl, která oplývají morbiditou, groteskností a perverzemi všeho druhu. Edogawa Ranpo náleží k uměleckému směru ero guro nansensu (erotický groteskní nonsens), jenž představuje japonský ekvivalent k evropské avantgardě 20. let minulého století a zaměřuje se na dekadentní zobrazování světa jako chaotického i absurdního prostoru a člověka coby bytosti zmítané temnými vášněmi. Scénář adaptující motivy ze dvou ranpoových románů si vzal do parády režisér Noboru Tanaka. Většina jeho filmografie, včetně Šmíráka v podkroví, sice spadá pod erotický label Romanporuno studia Nikkatsu, ale kritika ho bez předsudků velebila za jeho vytříbené obrazové kompozice a delikátní budování rajcovní atmosféry. Tanaka svou stylizací dodal ranpoovskému světu pokřivených tužeb a sadistické erotiky auru nadreálné příznačnosti. Jeho voyeuristické nahlédnutí za zdi činžovního domu v období Taišó (1912 – 1925) odhaluje groteskní fetiše místních nájemců a roztáčí spirálu slasti, která vede až k oproštění se od veškerých zábran a morálky.(Festival otrlého diváka)
    57%
    Sousloví Edogawa Ranpo v původním názvu tohoto snímku slibuje vyšinutou a perverzní podívanou, zatímco jméno režiséra současně předznamenává vytříbenou erotiku. Pod pseudonymem, který je variací na japonskou výslovnost „Edgar Allan Poe“ a ve znakovém zápisu doslovně znamená „Chaos procházející se u řeky Edo“, publikoval svá díla jeden z ustanovujících autorů japonské fantastiky Taró Hirai. Vedle detektivních románů, které v Japonsku patří do povinné školní četby, napsal také řadu hororově laděných děl, která oplývají morbiditou, groteskností a perverzemi všeho druhu. Edogawa Ranpo náleží k uměleckému směru ero guro nansensu (erotický groteskní nonsens), jenž představuje japonský ekvivalent k evropské avantgardě 20. let minulého století a zaměřuje se na dekadentní zobrazování světa jako chaotického i absurdního prostoru a člověka coby bytosti zmítané temnými vášněmi. Scénář adaptující motivy ze dvou ranpoových románů si vzal do parády režisér Noboru Tanaka. Většina jeho filmografie, včetně Šmíráka v podkroví, sice spadá pod erotický label Romanporuno studia Nikkatsu, ale kritika ho bez předsudků velebila za jeho vytříbené obrazové kompozice a delikátní budování rajcovní atmosféry. Tanaka svou stylizací dodal ranpoovskému světu pokřivených tužeb a sadistické erotiky auru nadreálné příznačnosti. Jeho voyeuristické nahlédnutí za zdi činžovního domu v období Taišó (1912 – 1925) odhaluje groteskní fetiše místních nájemců a roztáčí spirálu slasti, která vede až k oproštění se od veškerých zábran a morálky.(Festival otrlého diváka)
    10
  • Inju, bestie ve stínu
    Inju, bestie ve stínu (2008)
    Film
    • Rakuten

    Podle románu japonského autora Ranpoa Edogawy natočil Schroeder v Japonsku svůj další francouzský film. Na prostoru mysteriózního thrilleru s prvky filmu noir rozvíjí příběh francouzského spisovatele, který přijíždí do japonského Kjóta představit svůj nový románový bestseller. Snímkem odehrávajícím se na pomezí reality a fikce režisér vzdává poctu žánrovým filmům, ale také propojování prvků evropské a asijské kultury. Schroeder ve stylovém zpracování filmu hledá společné výrazové prostředky mezi japonskou a francouzskou kinematografií. Podobně jako ve svých předchozích filmech i zde autor vytváří osobitý obraz násilí a sexuality jako tematických i formálních prvků moderního pojetí filmových žánrů.

    50%

    Podle románu japonského autora Ranpoa Edogawy natočil Schroeder v Japonsku svůj další francouzský film. Na prostoru mysteriózního thrilleru s prvky filmu noir rozvíjí příběh francouzského spisovatele, který přijíždí do japonského Kjóta představit svůj nový románový bestseller. Snímkem odehrávajícím se na pomezí reality a fikce režisér vzdává poctu žánrovým filmům, ale také propojování prvků evropské a asijské kultury. Schroeder ve stylovém zpracování filmu hledá společné výrazové prostředky mezi japonskou a francouzskou kinematografií. Podobně jako ve svých předchozích filmech i zde autor vytváří osobitý obraz násilí a sexuality jako tematických i formálních prvků moderního pojetí filmových žánrů.

    11
  • Môjuu tai Issunbôshi
    Môjuu tai Issunbôshi (2001)
    Film
    34%
    12

Našli jste chybu nebo něco chybí? Napište nám.