Salvador Quiroz

Salvador Quiroz (2. listopadu 1892, Cuautla, Morelos, Mexiko – 23. listopadu 1956, Ciudad de México, Mexiko) byl významný mexický filmový herec, jehož kariéra se rozprostírala přes celou Zlatou éru mexické kinematografie. Počátky kariéry Salvador Quiroz Girela zahájil svou hereckou dráhu již v éře němého filmu, kdy se objevil v produkcích jako Alma de Sacrificio (1917) a Cuauhtémoc (1918). Jeho kariéra se významně posunula, když se podílel na filmu El águila y el nopal, který je považován za první zvukový film v mexické kinematografii, režírovaný Miguelem Contrerasem Torresem. Tento průkopnický snímek měl premiéru výhradně v Ciudad de México 31. prosince 1930, ačkoliv je v současnosti považován za ztracený. Zlatá éra mexické kinematografie Během své dlouhé kariéry se Salvador Quiroz objevil ve více než 250 filmech v období Zlaté éry mexické kinematografie, které trvalo od roku 1936 do roku 1956 a mělo zásadní význam v historii mexického filmu. Toto období bylo charakteristické mimořádně plodnou a úspěšnou érou mexického filmového průmyslu, přibližně od 30. do 50. let 20. století, kdy se Mexiko stalo vedoucím producentem filmů v Latinské Americe. Filmaři se v této době často zabývali tématy národní identity, třídního boje a sociálních změn. Quiroz byl známý především jako charakterní herec, který často ztvárňoval autoritativní postavy - úředníky, šéfy a další představitele moci. Tyto postavy byly navenek drsné, ale nakonec často projevily svou sympatickou stránku. Jeho všestrannost a profesionalita z něj učinily jednoho z nejvyhledávanějších herců vedlejších rolí své doby. Významné filmy Mezi jeho nejvýznamnější díla patří filmy jako Al son de la marimba (1941), El ángel negro (1942), María Eugenia (1943), Flor silvestre (1943), María Candelaria (1944), Me he de comer esa tuna (1945), Campeón sin corona (1946), Nosotros los pobres (1948), Los tres huastecos (1948), La mujer que yo perdí (1949), Doña Diabla (1950), La muerte enamorada (1951) a A.T.M.: ¡¡A toda máquina!! (1951). Ve filmu Flor silvestre (1943), režírovaném Emiliem Fernándezem, ztvárnil Salvador Quiroz postavu plukovníka Rubéna Peñy y Berlangy. Tento historický film, ve kterém hlavní role ztvárnili Dolores del Río a Pedro Armendáriz, byl prvním mexickým filmem Dolores del Río po její kariéře v hollywoodských filmech. Zároveň šlo o první snímek z rozsáhlé spolupráce mezi režisérem Fernándezem, herci Del Río a Armendárizem, kameramanem Gabrielem Figueroou a scenáristou Mauriciem Magdalenem. Film je považován za jeden z definujících snímků Zlaté éry mexické kinematografie. V legendárním filmu Los tres huastecos (1948), režírovaném Ismaelem Rodríguezem, ztvárnil Quiroz roli plukovníka. Tento mexicko-komediálně-dramatický film vypráví příběh tří identických trojčat, která jsou vychovávána odděleně ve třech vesnicích v regionu La Huasteca. Lorenzo z Tamaulipasu je ateistický bandita, Juan de Dios ze San Luis Potosí je pohledný kněz, zatímco Víctor z Veracruzu je armádní kapitán. Jejich velká fyzická podobnost je zdrojem konfliktu. Juan de Dios se snaží vyřešit problémy se svými dvěma bratry. Mexická superhvězda Pedro Infante zde ztvárnil tři samostatné role. V dalším významném filmu La oveja negra (1949), hrál Salvador Quiroz roli doktora. Tento film režírovaný Ismaelem Rodríguezem, ve kterém hráli Fernando Soler, Pedro Infante, Andrés Soler a Dalia Íñiguez, vypráví příběh rodiny Treviñových, která se snaží překonat nezodpovědné chování Dona Cruze, nevypočitatelného otce s mnoha nedostatky, které kontrastují s jeho synem Silvanem, mladým mužem, který není schopen soudit svého vlastního otce. V oceňovaném filmu Los olvidados (1950) režiséra Luise Buñuela ztvárnil Salvador Quiroz roli kováře Juana Ferruzcy. Tento film, známý v angličtině jako The Young and the Damned, režírovaný Luisem Buñuelem, s herci jako Estela Inda, Miguel Inclán, Alfonso Mejía a Roberto Cobo, vypráví příběh skupiny mladistvých delikventů, kteří žijí násilným a zločinem naplněným životem v chudinských čtvrtích Ciudad de México, zatímco morálka mladého Pedra je postupně narušována a ničena ostatními. Los olvidados je považován za jedno z největších děl mexické kinematografie. Film zkoumá životy chudých dětí v Ciudad de México a odhaluje drsnou realitu sociální nerovnosti. Buñuelův surrealistický styl a hluboké psychologické vhledy překonaly konvence tradičního filmového umění, získaly mezinárodní uznání a upevnily jeho status mistra režie. V dalším významném filmu Campeón sin corona (1946) ztvárnil Salvador Quiroz roli předsedy boxerské komise. Tento sociálně kritický mistrovský kus režiséra Alejandra Galinda je považován za jeden z vrcholů mexického filmového melodramatu s tónem městského rozčarování. Odkaz a význam Salvador Quiroz patří mezi nejvýznamnější charakterní herce mexické kinematografie. Jeho schopnost ztvárnit širokou škálu postav, od přísných autorit po sympatické vedlejší role, z něj učinila nepostradatelnou součást mnoha klasických mexických filmů. Přestože zřídka hrál hlavní role, jeho přítomnost ve filmu vždy dodávala příběhům autenticitu a hloubku. Zemřel 23. listopadu 1956 v Ciudad de México ve věku 64 let, zanechávaje za sebou bohaté filmové dědictví čítající téměř 250 filmů. Jeho práce zůstává důležitou součástí kulturního dědictví mexické kinematografie a připomínkou jejího zlatého věku.