Bjørn Puggaard-Müller

Bjørn Puggaard-Müller, 13. března 1922, Jægersborg, Gentofte, Dánsko – 13. května 1989, Kodaň, Dánsko, byl významný dánský herec a divadelní ředitel. Divadelní začátky Svou hereckou dráhu zahájil jako elév v divadle Vennelyst Teater v Aarhusu, kde debutoval v roce 1940. O rok později úspěšně složil přijímací zkoušku do Dánského svazu herců (Skuespillerforbundet) v divadle Riddersalen. Od roku 1943 vystupoval v řadě lidových komedií na scéně Røde Kro Teater, kde si vybudoval pověst talentovaného komediálního herce. Jeho divadelní kariéra se rozvíjela především v revuálním žánru, což mu v letech 1947-1948 vyneslo pozici ředitele letních revue v Palmehaven v Charlottenlundu. Později působil také jako ředitel revue v Helsingøru. Filmová kariéra Bjørn Puggaard-Müller se na filmovém plátně poprvé objevil v roce 1945 ve snímku Panik i familien. Během své dlouhé kariéry účinkoval ve více než 90 filmech, přičemž poslední natočil v roce 1988, krátce před svou smrtí. Přestože hrál převážně vedlejší role, dokázal jim vtisknout osobitý charakter a nezaměnitelný rukopis. Významné filmy Mezi jeho nejznámější filmy patří komedie We Are Altogether Crazy (Vi er allesammen tossede) z roku 1959, která získala prestižní cenu Bodil za nejlepší dánský film roku 1960 a je zařazena mezi 100 nejlepších dánských filmů podle Dánského filmového institutu. V tomto snímku režiséra Svena Methlinga se objevil po boku známých dánských herců jako Kjeld Petersen, Buster Larsen a Dirch Passer. V roce 1959 si zahrál také ve filmu Soldaterkammerater rykker ud, který byl součástí populární dánské komediální série. Významnou roli ztvárnil v erotickém dramatu Relations (1969), kde hrál jednu ze svých mála hlavních rolí jako středověký muž posedlý šestnáctiletou dívkou. Film byl součástí vlny dánských erotických snímků, které se objevily koncem 60. let. Pozdější tvorba V roce 1971 se objevil v erotické komedii Bedside Dentist (Tandlæge på sengekanten), která byla součástí populární série dánských erotických komedií známých jako "Bedside-films". Jedním z jeho posledních významných filmů byl thriller The Parallel Corpse (Det parallelle lig) z roku 1982, kde ztvárnil roli zlatníka v příběhu o vraždě a vydírání. Televizní a další tvorba Kromě filmů se Puggaard-Müller prosadil i v televizi, kde hrál například roli šéfa v seriálu Een stor familie. Vystupoval také společně s Karen Lykkehus v televizních pořadech Otto Leisnera s názvem Otium. Byl uznávaným interpretem písní a šansonů, přičemž jeho interpretace písně "Det kan komme på de mærkeligste tider" se stala evergreen. Charakteristika hereckého projevu Jako herec se specializoval především na role pedantických úředníků, podrážděných státních zaměstnanců a samolibých společenských podporovatelů na nižších příčkách společenského žebříčku. Tyto vedlejší role hrál s důrazem, který čerpal z tradice lidových komedií. Přesto dokázal s diskrétními prostředky vytvořit pozoruhodné postavy, jako například věčně pesimistického prvního důstojníka ve filmu Een pige og 39 sømænd (1965) režisérky Annelise Reenbergové. Ocenění Za svůj umělecký přínos byl Bjørn Puggaard-Müller oceněn Cenou Clary Pontoppidanové v roce 1982 a Uměleckou cenou Ole Haslunda v roce 1983, což svědčí o uznání jeho talentu a přínosu dánské kultuře.