Alessandra Panaro

Alessandra Panaro (14. prosince 1939, Řím, Itálie – 1. května 2019, Ženeva, Švýcarsko) byla italská filmová herečka, která se proslavila především v 50. a 60. letech 20. století. Narodila se v Římě do zámožné rodiny a herecké vzdělání získala pod vedením Teresy Franchini. Počátky kariéry a průlom Svou filmovou kariéru zahájila v pouhých 16 letech, kdy debutovala ve snímku Il barcaiole di Amalfi (1954) režiséra Mina Roliho. Brzy poté se objevila v dramatu Gli innamorati (1955) režiséra Maura Bologniniho. Skutečný průlom v její kariéře však přišel v roce 1956 díky komedii Poveri ma belli (Poor But Beautiful) režiséra Dina Risiho, kde ztvárnila postavu Annamarie. Film zaznamenal velký úspěch a Alessandra se díky němu specializovala na romantické komedie, které se staly jejím typickým žánrem. Úspěšná léta v italské kinematografii Po úspěchu filmu Poveri ma belli následovaly jeho dva sequely – Belle ma povere (Pretty But Poor, 1957) a Poveri milionari (Poor Millionaires, 1959), kde si Alessandra zopakovala svou roli. V letech 1957-1958 společně s kolegyní Lorellou De Luca, se kterou hrála ve filmu Poveri ma belli, asistovala Mariu Rivovi v populární televizní soutěži Il Musichiere na stanici RAI. V roce 1957 ztvárnila hlavní roli ve filmu Lazzarella režiséra Carla Ludovica Bragaglii, který byl založen na populární písni Domenica Modugna a Riccarda Pazzaglii. Téhož roku se objevila také ve filmu La trovatella di Pompei. V roce 1958 si zahrála dceru slavného komika Totò v satirické komedii Totò, Peppino e le fanatiche (Totò, Peppino and the Fanatics) režiséra Maria Mattoliho. O rok později ztvárnila Noru, přítelkyni Bruna (Mario Girotti – později známý jako Terence Hill) ve filmu Cerasella (1959) režiséra Raffaella Matarazza. Vrchol kariéry a žánrová rozmanitost Za její nejvýznamnější film je považováno drama Rocco e i suoi fratelli (Rocco and His Brothers, 1960) režiséra Luchina Viscontiho, kde ztvárnila roli Francy, snoubenky Cira. Tento film je považován za mistrovské dílo italské kinematografie a Alessandra v něm měla možnost spolupracovat s hvězdami jako Alain Delon, Renato Salvatori a Annie Girardot. V 60. letech se Alessandra Panaro objevovala v různých filmových žánrech. Často používala americky znějící pseudonym Topsy Collins. Zahrála si v několika peplum filmech (italské dobrodružné filmy s mytologickou tematikou), jako byly Le Baccanti (The Bacchantes, 1960) s Pierrem Bricem a Ulisse contro Ercole (Ulysses Against Hercules, 1962) s Georgesem Marchalem. Významnou roli ztvárnila ve filmu Ercole contro Moloch (Hercules vs. Moloch nebo Conquest of Mycene, 1963), kde hrála princeznu Medeu po boku Gordona Scotta. Mezi její další známé filmy patří Treasure of the Aztecs (1965). Osobní život a závěr kariéry V osobním životě byla Alessandra Panaro nejprve provdána za italsko-egyptského bankéře Jeana-Pierra Sabeta. Po jeho smrti se v roce 1992 provdala za herce Giancarlo Sbragiu. Svou filmovou kariéru ukončila v polovině 60. let. Zemřela 1. května 2019 ve svém domě v Ženevě ve věku 79 let. Alessandra Panaro zůstává v paměti filmových fanoušků jako jedna z půvabných tváří italské kinematografie 50. a 60. let, která se dokázala prosadit v různých filmových žánrech – od romantických komedií přes dramata až po dobrodružné filmy.