László Márkus

László Márkus (10. června 1927, Budapešť, Maďarsko – 30. prosince 1985, Budapešť, Maďarsko) byl významný maďarský herec, který se během své bohaté kariéry prosadil jak ve filmu a televizi, tak i na divadelních prknech. Počátky kariéry László Márkus absolvoval Akademii dramatických umění a filmu v Budapešti, kde získal potřebné herecké vzdělání. Jeho profesionální kariéra začala v 50. letech 20. století, kdy se začal objevovat v maďarských filmech a televizních produkcích. Postupně se vypracoval mezi přední maďarské herce své generace. Filmová kariéra Během své kariéry se László Márkus objevil ve více než 90 filmech a televizních pořadech. Mezi jeho nejvýznamnější filmové role patří účinkování ve snímku A pénzcsináló (1964), kde ztvárnil postavu Nemere Ubula v této černobílé komedii režiséra Frigyese Bána. Film se odehrává na přelomu století a vypráví příběh chudého úředníka, který se stane falšovatelem peněz. Dalším významným filmem v jeho kariéře byl Az ötödik pecsét (The Fifth Seal) z roku 1976, režírovaný Zoltánem Fábrim. V tomto oceňovaném válečném dramatu ztvárnil Márkus postavu Királye, snobského knihkupce. Děj se odehrává v Budapešti během teroru fašistické Strany Šípových křížů, kdy skupina přátel diskutuje o morálních dilematech, aby následně čelila skutečné etické zkoušce: podvolit se, nebo vzdorovat autoritám. V témže roce (1976) si zahrál významnou roli v dobrodružném filmu Kísértet Lublón (Přízrak z Lublówa), adaptaci stejnojmenné novely Kálmána Mikszátha. Film režíroval Bán Róbert a Márkus v něm ztvárnil postavu hraběte Lubomirského Tivadara, správce polského královského majetku. Do příběhu se zaplete i polský král August II. (v podání Ference Kállaie). Tento barevný maďarský dobrodružný film vypráví o záhadném obchodníkovi s vínem, který se po své smrti vrací jako přízrak a terorizuje město Lubló. V roce 1982 se László Márkus objevil v televizním filmu Pygmalion, adaptaci slavné divadelní hry George Bernarda Shawa. Film režíroval Ottó Ádám a Márkus v něm ztvárnil roli plukovníka Pickeringa po boku Pétera Husztiho, který hrál profesora Higginse, a Mári Kiss v roli Lízy. Jeho posledním filmem byl Első kétszáz évem (Mých prvních dvě stě let) z roku 1985, který byl uveden na 36. Mezinárodním filmovém festivalu v Berlíně. Film režíroval Gyula Maár a vypráví příběh spisovatele, který se vrací do Maďarska po deseti letech strávených v Americe, právě když Hitler vstupuje do Rakouska. Spisovatel se rozhodne vrátit zpět a zamíří do Anglie, kde najde práci ve filmovém průmyslu a zamiluje se do porodní asistentky. Když vyjde najevo nevěrná povaha této ženy, spisovatel se v zármutku vrací domů, kde je poslán do pracovního tábora, kde mu jeho smysl pro humor pomáhá přežít. Televizní a dabingová práce Kromě filmů se László Márkus významně uplatnil i v televizní tvorbě. Propůjčil svůj hlas postavě v populárním animovaném seriálu, kde spolupracoval s dalšími významnými herci jako byli Gyula Horváth, Balázs Szuhay a Irén Psota. Byl také známý svou dabingovou prací, například namluvil Rudolfa Hrušínského v maďarské verzi filmu Dobrý voják Švejk (1957) . Divadelní kariéra Ačkoli je László Márkus známý především díky své filmové a televizní práci, významnou část jeho uměleckého života tvořilo i divadlo. Působil v předních maďarských divadelních souborech a ztvárnil řadu klasických i moderních rolí, které potvrdily jeho všestranný herecký talent. Odkaz László Márkus patří mezi významné osobnosti maďarské kinematografie druhé poloviny 20. století. Během své kariéry, která trvala od roku 1952 až do jeho smrti v roce 1985, se objevil ve více než 90 filmech a televizních pořadech. Jeho herecký projev se vyznačoval přirozeností, všestranností a schopností přesvědčivě ztvárnit širokou škálu charakterů. Zemřel 30. prosince 1985 v Budapešti ve věku 58 let, zanechávaje za sebou bohaté umělecké dědictví, které dodnes zůstává důležitou součástí maďarské filmové historie.