Antti Litja

Antti Vilho Olavi Litja (21. února 1938, Antrea, Finsko – 13. července 2022, Helsinky, Finsko) byl významný finský herec, který se nesmazatelně zapsal do historie finské kinematografie svými nezapomenutelnými rolemi v desítkách filmů a televizních produkcí. Počátky kariéry Litja se v mládí živil různými profesemi – pracoval jako automechanik, elektrikář a dokonce i v továrně na vysavače. Divadelní zájem v něm probudilo působení v helsinském mládežnickém divadle Kiltsu, kde při přijímacích zkouškách imitoval svého idola Jamese Deana. V roce 1958 absolvoval vojenskou službu v Kontiolahti, a když poté nemohl najít práci, rozhodl se přihlásit na divadelní školu. V letech 1960-1963 úspěšně vystudoval herectví na Divadelní akademii v Helsinkách, což odstartovalo jeho profesionální hereckou dráhu. Filmová kariéra Antti Litja se během své kariéry objevil ve více než 60 filmech a televizních produkcích. Jeho filmová kariéra začala již v roce 1959, ale skutečný průlom přišel v polovině 70. let, kdy navázal úspěšnou spolupráci s režisérem Risto Jarvou. Jejich první společný film The Man Who Couldn't Say No (Mies, joka ei osannut sanoa EI) z roku 1975 se stal okamžitým úspěchem. V tomto snímku Litja ztvárnil roli mladého kněze Aima Niemiho, který se vrací z Ameriky do idylické helsinské čtvrti s dřevěnými domy, kde je pověřen manželským poradenstvím, ale brzy je zahlcen romantickým zájmem místních žen. Za tento výkon získal svou první cenu Jussi. Jednou z jeho nejvýznamnějších rolí byla hlavní postava Kaarlo Vatanena ve filmu The Year of the Hare (Jäniksen vuosi) z roku 1977, opět pod režijním vedením Risto Jarvy. V tomto kultovním finském snímku ztvárnil reklamního manažera, který náhle opouští svou práci a život v Helsinkách, aby našel nový život ve finské divočině, přičemž jeho společníkem se stává zajíc, kterého srazil autem. Film je považován za jedno z klíčových děl finské kinematografie a Litjův výkon v něm byl kritiky vysoce ceněn. Pozdější kariéra a úspěchy V 70. a 80. letech patřil Litja k nejvýraznějším postavám finského filmu. Od poloviny 90. let se však objevoval především v televizních produkcích. Jeho poslední velký filmový úspěch přišel v roce 2014, kdy ztvárnil hlavní roli ve filmu The Grump (Mielensäpahoittaja) režiséra Dome Karukoskiho. V tomto snímku hrál tvrdohlavého osmdesátiletého farmáře s prehistorickými společenskými postoji, který je nucen přestěhovat se ke svému synovi a snaše do města. Za tuto roli získal v roce 2015 cenu Jussi za nejlepší mužský herecký výkon v hlavní roli. Ocenění a odkaz Během své dlouhé kariéry získal Antti Litja řadu ocenění. V roce 2002 mu byl udělen Řád finského lva Pro Finlandia. V roce 2015 obdržel prestižní cenu Betoni-Jussi (Betonový Jussi) za celoživotní přínos finské kinematografii, což je nejvyšší ocenění, které může finský filmový umělec získat. Tuto cenu za něj převzal jeho vnuk Leo Litja, neboť sám Antti Litja se po mozkové mrtvici v roce 2014 stáhl z veřejného života a přestal hrát. Osobní život Antti Litja měl tři děti se třemi různými ženami. Byl ženatý s Leilou Litjovou. Otevřeně hovořil o svých problémech s alkoholem a emocionálních potížích. Jeho herecký styl byl charakteristický svou přirozeností a schopností vyjádřit širokou škálu emocí s minimem gest, což z něj učinilo jednoho z nejrespektovanějších finských herců své generace. Antti Litja zemřel 13. července 2022 v Helsinkách ve věku 84 let, zanechávaje za sebou bohaté filmové dědictví, které významně přispělo k rozvoji finské kinematografie.