Ida Galli

Ida Galli, narozená 8. října 1939 v Sestole v italském regionu Emilia-Romagna, je italská filmová herečka známá především svými rolemi ve spaghetti westernech a giallo filmech 60. a 70. let 20. století. Počátky kariéry Po dokončení vzdělání se Ida Galli přestěhovala do Říma s původním snem stát se učitelkou. Její cesta k filmu začala v roce 1959, kdy náhodné setkání s hercem Gérardem Landrym vedlo k její první filmové roli v hudební komedii Nel blu, dipinto di blu režiséra Piera Telliniho. V tomto filmu vystupovala pod pseudonymem Arianna. Její debut upoutal pozornost legendárního režiséra Federica Felliniho, který ji obsadil do menší, ale zapamatovatelné role ve svém slavném filmu La Dolce Vita (1960), což odstartovalo její plodnou kariéru trvající více než tři desetiletí. Spolupráce s významnými režiséry Jednou z jejích nejvýznamnějších rolí byla postava Caroliny v adaptaci románu Il Gattopardo (The Leopard) režiséra Luchina Viscontiho z roku 1963. Visconti si ji vybral okamžitě, když uviděl její fotografii, a pro roli jí nechal obarvit její přirozeně blonďaté vlasy na tmavé, aby lépe odpovídala sicilskému prostředí filmu. Jejich pracovní vztah byl natolik výjimečný, že ji Visconti později chtěl obsadit i do svého filmu Death in Venice (1971), ale kvůli časovému konfliktu s natáčením filmu The Weekend Murders (1970) musela tuto roli odmítnout. Éra spaghetti westernů V polovině 60. let se Ida Galli začala objevovat v žánru spaghetti western. Její první role v tomto žánru přišly v roce 1965 ve filmech Un dollaro bucato (Blood for a Silver Dollar), Adiós gringo a Perché uccidi ancora. Ve filmu Blood for a Silver Dollar, režírovaném Giorgiem Ferronim, ztvárnila Judy O'Haru, manželku hlavního hrdiny v podání Giuliana Gemmy. Film byl natočen s nízkým rozpočtem, ale zaznamenal velký úspěch. S Gemmou se znovu setkala ve filmu Adiós gringo, který byl natočen ve stejném roce. Jejich spolupráce začala již během natáčení filmu The Leopard, kde Gemma hrál partyzána, který zpíval, zatímco ona hrála na klavír. Pseudonymy a giallo filmy Ačkoli její rané role byly obvykle uváděny pod jejím skutečným jménem, Galli nejčastěji používala pseudonym Evelyn Stewart. V Mario Bavově filmu La frusta e il corpo z roku 1963 byla však uvedena jako Isli Oberon. Přijetí pseudonymu Evelyn Stewart v 60. letech zesílilo její úspěch v žánrových filmech, i když kritici poznamenali, že její dramatické role nejlépe ukazovaly její hereckou hloubku. Úspěchy v giallo filmech Galli se také objevila v několika giallo filmech, včetně Lucio Fulciho Sette note in nero (The Psychic, 1977), Umberto Lenziho Il coltello di ghiaccio (Knife of Ice) a Sergio Martinova La coda dello scorpione (The Case of the Scorpion's Tail). Ve filmu The Psychic ztvárnila sestru hlavního hrdiny v napínavém příběhu o ženě s jasnovideckými schopnostmi, která odhaluje vraždu. Tento film je považován za jeden z nejlepších giallo filmů a později inspiroval i Quentina Tarantina, který použil část hudby z tohoto filmu ve svém Kill Bill Volume 1 (2003). Osobní život a pozdější kariéra Ida Galli je matkou příležitostného dětského herce Alessandra Cocca, který se objevil ve filmu Il giustiziere sfida la città (Syndicate Sadists) s Tomasem Milianem. Po narození syna Alexandra se na čas stáhla z filmového průmyslu, ale později se vrátila k natáčení, přičemž začala westernem. Její filmová kariéra trvala přibližně 30 let, přičemž její poslední filmovou rolí byla účast ve snímku Con i piedi per aria režiséra Vincenza Verdecchiho z roku 1990. Odkaz Během své kariéry se Ida Galli objevila ve více než 45 filmech a prokázala svou všestrannost v různých žánrech, od dramatických rolí v prestižních filmech jako La Dolce Vita a The Leopard až po žánrové filmy jako spaghetti westerny a giallo thrillery. Enrico Lancia, autor série Dizionario del cinema italiano, popisuje Galli jako herečku, která byla nejlepší v dramatických rolích, ale poznamenává, že její největší úspěch přišel díky přijetí pseudonymu Evelyn Stewart a zaměření se na role v žánrových filmech.