Jimmy il Fenomeno

Luigi Origene Soffrano, známý pod uměleckým jménem Jimmy il Fenomeno, se narodil 22. dubna 1932 v Luceře v provincii Foggia v Itálii. Byl italským hercem, který se proslavil především jako charakterní herec v italské kinematografii, kde ztvárnil více než 150 filmových rolí. Počátky kariéry Jimmy il Fenomeno zahájil svou hereckou kariéru v roce 1957, kdy získal roli ve filmu Gambe d'oro (Zlaté nohy) s legendárním Totò v hlavní roli. Film byl uveden do kin o rok později. Tuto příležitost získal po úspěšném konkurzu u filmové produkční společnosti Titanus. V roce 1961 přijal na doporučení producentky Vanii Protti umělecké jméno Jimmy il Fenomeno během natáčení muzikálu Io bacio... tu baci. V 60. letech se objevil v řadě filmů jako La cuccagna, L'ultimo gladiatore, Totò ye ye a Vedo nudo, kde se již projevil jeho komediální talent a schopnost ztvárnit výrazné charakterní role. Vrchol kariéry v italské komedii Během své téměř padesátileté kariéry se Jimmy il Fenomeno stal neodmyslitelnou součástí italské kinematografie, zejména žánru commedia sexy all'italiana. Jeho typickým poznávacím znamením byl šilhavý pohled, výrazná mimika obličeje, dialektální mluva a nezaměnitelný smích, což významně přispívalo k jeho komediálním rolím. Přestože většinou hrál menší nebo vedlejší role, jeho přítomnost ve filmu byla vždy nepřehlédnutelná. V 70. a 80. letech, kdy italská komedie zažívala svůj zlatý věk, se Jimmy il Fenomeno objevil v desítkách filmů. Spolupracoval s významnými italskými režiséry jako byli Steno, Luciano Salce, Dino Risi, Pier Paolo Pasolini a Sergio Corbucci. Mezi jeho významnější filmy z tohoto období patří parodie Ultimo tango a Zagaro (inspirovaná slavným filmem Poslední tango v Paříži) a L'esorciccio (komická verze Exorcisty). Spolupráce s hvězdami italského filmu V roce 1980 Jimmy il Fenomeno účinkoval v komedii Il bisbetico domato (The Taming of the Scoundrel) s Adrianem Celentanem a Ornellou Muti v hlavních rolích. Ve stejném roce se objevil také ve filmu La settimana bianca režiséra Mariana Laurentiho a v komedii Fico d'India režiséra Stena. V roce 1981 spolupracoval s Carlem Vanzinou na filmu I fichissimi. Během 80. let se objevil v mnoha dalších komediích, včetně Pierino il fichissimo, Segni particolari: bellissimo (kde hrál s Adrianem Celentanem) a Delitto in Formula Uno s Tomasem Milianem. Hrál také v erotických komediích jako L'insegnante va in collegio a La liceale nella classe dei ripetenti, které byly v té době velmi populární. Televizní kariéra a pozdější léta V 80. letech Jimmy il Fenomeno rozšířil svou kariéru i do televize, kde se objevil v úspěšném italském televizním pořadu Drive In režisérů Giancarlo Nicotra a Beppe Ricchia, kde působil jako partner Ezia Greggia. V roce 1993 ho režisér Neri Parenti obsadil do filmu Fantozzi in paradiso (Fantozzi v ráji), osmého dílu slavné série o nešťastném úředníkovi Ugovi Fantozzim, kterého ztvárnil Paolo Villaggio. V tomto filmu si zahrál roli příbuzného na pohřbu. V polovině 90. let byl Jimmy il Fenomeno kvůli zdravotním problémům nucen používat invalidní vozík, ale i přesto pokračoval ve své herecké kariéře. Jeho posledním filmem byl Jolly Blu z roku 1998. Luigi Origene Soffrano, známý jako Jimmy il Fenomeno, zemřel 6. srpna 2018 ve věku 86 let v pečovatelském domě v Miláně. Odkaz Jimmy il Fenomeno zůstává jednou z nejcharakterističtějších tváří italské komedie. Přestože nikdy neztvárnil hlavní role, jeho nezaměnitelný výraz, mimika a smích z něj učinily ikonu italské kinematografie. V průběhu své kariéry se objevil ve více než 150 filmech a spolupracoval s mnoha významnými italskými režiséry a herci. V italských filmových kruzích byl považován za maskota a nositel štěstí. Jeho přínos italské kinematografii spočívá především v jeho schopnosti vytvořit nezapomenutelné komické momenty i v těch nejkratších scénách.