Angelica Domröse

Angelica Domröse, narozená 4. dubna 1941 v Berlíně, je německá herečka, která se stala jednou z nejvýznamnějších filmových a divadelních osobností bývalého východního Německa. Počátky kariéry Angelica Domröse se narodila v Berlíně-Weißensee během druhé světové války. Její středomořský vzhled je výsledkem toho, že jejím biologickým otcem byl francouzský válečný zajatec. Po vyučení jako stenografka pracovala ve státním podniku zahraničního obchodu v NDR. Její herecká kariéra začala v roce 1958, kdy ji objevil režisér Slatan Dudow během konkurzu na film Verwirrung der Liebe (Love's Confusion). Ačkoli původně neuspěla při přijímacích zkouškách na Filmovou a televizní akademii v Postupimi-Babelsbergu, její přirozený talent ji nakonec přivedl ke studiu herectví. Na akademii byla přijata v lednu 1959 a absolvovala ji v dubnu 1961. Divadelní úspěchy Po absolvování studia se Domröse připojila k prestižnímu souboru Berliner Ensemble, kde ztvárnila roli Betty v inscenaci Brechtovy Žebrácké opery (Die Dreigroschenoper) a také se objevila jako Babette v inscenaci Dny Komuny (Die Tage der Commune). V roce 1966 byla jmenována herečkou roku a přešla do berlínského divadla Volksbühne. Tam sklidila úspěch v inscenacích jako Caesar a Kleopatra (1967), Krásná Helena (1972) a Divoká kachna (1973). Její divadelní práce zahrnovala i mezinárodní turné s Brechtovými revue. Filmová hvězda NDR Paralelně s divadelní kariérou se Domröse pravidelně objevovala ve filmech studia DEFA. Hrála zdravotní sestru Li ve filmu Julia lebt (1963) a židovku Ruth Bodensteinovou ve filmu Chronik eines Mordes (The Story of a Murder, 1965). Její televizní práce v té době zahrnovala seriály Wege übers Land (1968) a Krupp und Krause (1969). V roce 1970 ztvárnila titulní roli v televizní adaptaci románu Theodora Fontana Effi Briest, režírované Wolfgangem Ludererem, což jí přineslo značný úspěch. V roce 1972 následovala další adaptace Fontanova díla, film Unterm Birnbaum (Under the Pear Tree), kde hrála Ursulu Hradscheckovou. Kultovní Paula Skutečnou hvězdou se Angelica Domröse stala díky roli Pauly v kultovním filmu Heiner Carowa Die Legende von Paul und Paula (The Legend of Paul and Paula) z roku 1973. Tento film, v němž ztvárnila svobodnou matku dvou dětí, která se zamiluje do ženatého muže Paula (Winfried Glatzeder), se stal jedním z nejúspěšnějších východoněmeckých filmů všech dob. Příběh vášnivé lásky, která překonává společenské konvence, rezonoval s miliony diváků v NDR. Film byl tak populární, že část nábřeží v Berlíně-Lichtenbergu, kde se natáčela scéna na lodi, byla později přejmenována na Paul-und-Paula-Ufer. Ocenění a uznání Během své kariéry v NDR byla Domröse třikrát nominována na televizní herečku roku (1971, 1973 a 1975) a v roce 1976 získala Národní cenu NDR. Stala se jednou z nejoblíbenějších hereček východního Německa a její filmy přitahovaly miliony diváků. Emigrace a nový začátek V roce 1976 se Angelica Domröse připojila k protestům proti nucenému vyhoštění disidentského východoněmeckého písničkáře Wolfa Biermanna. Tento opoziční postoj jí způsobil stále větší obtíže při získávání rolí, mnoho produkcí, v nichž účinkovala, bylo zrušeno nebo bojkotováno. V roce 1980 Domröse a její druhý manžel, herec Hilmar Thate, opustili NDR a emigrovali do Západního Německa. Kariéra v Západním Německu Po počátečních obtížích v Západním Německu dokázala Domröse pokračovat ve své herecké kariéře. Pracovala v divadlech v Hamburku, Západním Berlíně, Bochumi a Vídni s uznávanými divadelními režiséry včetně Petera Zadeka, George Taboriho a Michaela Hanekeho. Haneke ji obsadil do svého televizního filmu Fraulein: Ein deutsches Melodram (1986), příběhu o německé ženě a bývalém francouzském válečném zajatci v Západním Německu 50. let. Na televizních obrazovkách se objevila v produkci jako ironický mini-seriál Kir Royal (1986) a kriminální seriál Der Alte (The Old Fox, 1988-1990). V roce 1988 byla oceněna Medailí Josefa Kainze. Po sjednocení Německa Po sjednocení Německa v roce 1990 Domröse pokračovala v hraní na jevišti i ve filmu. V roce 1991 znovu spolupracovala s režisérem Heinerem Carowem na filmu Die Verfehlung (The Mistake), milostném příběhu odehrávajícím se mezi Východem a Západem, který obsahoval narážky na Die Legende von Paul und Paula. V pozdních 90. letech ztvárnila nekonvenční policejní komisařku v populárním televizním seriálu Polizeiruf 110 (1994-1998). V roce 2003 se objevila v dramatu Branwen Okpako Tal der Ahnungslosen (Valley of the Innocent) a téhož roku vydala autobiografii s názvem Ich fang mich selbst ein (Chytím se sama). Pozdější kariéra V roce 2012 hrála Domröse po boku Otto Sandera hlavní roli v Bernd Böhlichově filmu Bis zum Horizont, dann links!, kde ztvárnila starší ženu v domově důchodců, která plánuje dobrodružství. Kromě herectví pracovala také jako divadelní režisérka a vyučovala na Ernst Busch Schauspielschule a Universität der Künste v Berlíně. V roce 2008 byla oceněna Cenou za celoživotní dílo od nadace DEFA a v roce 2010 získala hvězdu na Bulváru hvězd v Berlíně. Angelica Domröse, s více než 80 filmovými rolemi, zůstává jednou z nejvýznamnějších německých hereček své generace, jejíž kariéra překlenula rozdělené Německo a pokračovala i po jeho sjednocení. Střídavě žije v Berlíně-Charlottenburgu a u jezera Siethener v Braniborsku.