Robert Favart

Robert Favart (19. února 1911, Alexandrie, Egypt – 26. července 2003, Nogent-sur-Marne, Francie) byl francouzský herec a scenárista, který se během své dlouhé kariéry prosadil především ve francouzské kinematografii. Počátky kariéry Marc Robert Favart, jak znělo jeho celé jméno, zahájil svou hereckou dráhu v divadle. V roce 1941 účinkoval v inscenaci Marché noir od Steva Passeura v divadle Édouard VII. Následující rok se objevil v divadelní hře L'Étoile de Séville od Lopeho de Vegy v Comédie des Champs-Élysées. Ve stejném roce debutoval ve filmu, když získal roli ve snímku Le Destin fabuleux de Désirée Clary (známém také jako Mlle. Desiree), který režíroval Sacha Guitry. Tento historický film pojednával o životě Désirée Clary, dcery marseillského obchodníka, která se později stala švédskou královnou. Filmová kariéra Po druhé světové válce pokračoval Favart v divadelní i filmové tvorbě. V roce 1948 účinkoval v divadelní hře Interdit au public od Rogera Dornèse a Jeana Marsana v Comédie-Wagram. Jeho filmová kariéra však nabyla na významu až v 60. letech, kdy začal spolupracovat s významnými režiséry. V roce 1966 se objevil ve filmu Killer's Carnival (Carnaval des barbouzes), kde ztvárnil postavu Sergeje ve vídeňském segmentu tohoto kriminálního příběhu. Ve stejném roce si zahrál generála Dalrympla ve špionážním filmu Triple Cross režiséra Terence Younga, který vyprávěl příběh skutečného dvojitého agenta Eddieho Chapmana během druhé světové války. Spolupráce s Jean-Pierre Melvillem Nejvýznamnější kapitolou Favartovy filmové kariéry byla spolupráce s legendárním francouzským režisérem Jean-Pierre Melvillem. V roce 1967 se objevil v kultovním filmu Le Samouraï, kde hlavní roli nájemného vraha Jefa Costella ztvárnil Alain Delon. Tento minimalistický kriminální thriller je dodnes považován za jedno z mistrovských děl francouzské kinematografie a významně ovlivnil mnoho pozdějších filmařů. O tři roky později Favart opět spolupracoval s Melvillem na dalším významném filmu Le Cercle Rouge (Červený kruh). I v tomto případě šlo o propracovaný kriminální thriller s Alainem Delonem v hlavní roli, který je proslulý zejména svou téměř půlhodinovou, téměř beze slov provedenou loupeží klenotů. Pozdější kariéra V roce 1971 se Favart objevil ve filmu Max and the Junkmen (Max et les ferrailleurs) režiséra Clauda Sauteta, kde ztvárnil postavu Loisella. Tento kriminální film s Michelem Piccolim a Romy Schneiderovou v hlavních rolích vypráví příběh policejního inspektora, který se snaží vyprovokovat skupinu zlodějů k loupeži, aby je mohl zatknout. V roce 1973 se Favart vrátil k divadlu a účinkoval v televizním přenosu divadelní hry Le Bonheur des autres, kterou sám napsal. Představení režíroval Jacques Sereys a bylo uvedeno v Théâtre Marigny. Jeho poslední známou divadelní prací byla inscenace Madame... pas dame v režii Marcelle Tassencourt v Théâtre Montansier v roce 1983. Osobní život a odkaz Robert Favart byl ženatý s Jenny Carré, dcerou Alberta Carrého. Zemřel 26. července 2003 ve věku 92 let v Nogent-sur-Marne ve Francii. Přestože nebyl hvězdou první velikosti, jeho účast v několika klíčových filmech francouzské kinematografie, zejména v dílech Jean-Pierre Melvilla, zajistila, že jeho jméno zůstává součástí historie francouzského filmu. Jeho schopnost ztvárnit menší, ale důležité role v prestižních produkcích z něj učinila respektovaného charakterního herce své doby.