Blanchette Brunoy

Blanchette Brunoy (5. října 1915, Paříž – 4. dubna 2005, Manosque, Alpes-de-Haute-Provence) byla francouzská herečka, která se během své šedesátileté kariéry objevila ve více než 90 filmových a televizních produkcích. Raný život a vzdělání Narodila se jako Blanche Bilhaud v Paříži do rodiny lékaře. Byla kmotřenkou slavného spisovatele Georgese Duhamela, díky němuž objevila svou lásku k divadlu. Jako mladá dívka studovala herectví na prestižní Conservatoire de Paris pod vedením André Brunota. Svou divadelní kariéru zahájila v roce 1935 v Théâtre de l'Œuvre ve hře Nationale 6 od Jeana-Jacquese Bernarda. Filmová kariéra 30. a 40. let Svou filmovou kariéru zahájila v roce 1936 malou rolí ve snímku Un mauvais garçon. Skutečný průlom přišel v roce 1938, kdy ztvárnila roli Flore v klasickém filmu La Bête Humaine (Lidská bestie) režiséra Jeana Renoira, natočeném podle románu Émila Zoly. V tomto filmu, kde hrála po boku Jeana Gabina a Simone Simon, její postava výrazně kontrastovala se smyslnou Simonou Simon. Ve stejném roce si zahrála hlavní roli v adaptaci románu Colette Claudine à l'école. Během německé okupace Francie účinkovala v několika významných filmech. V roce 1943 ji Jacques Becker obsadil do role "Goupi-Muguet" ve své slavné venkovské satiře Goupi Mains Rouges (It Happened at the Inn), která je považována za jeden z podvratných filmů té doby. Téhož roku ztvárnila roli Denise v adaptaci Zolova románu Au Bonheur des Dames (Shop Girls of Paris) režiséra Andrého Cayatta, kde hrála po boku Michela Simona. Významná byla také její role ve filmu Le Voyageur sans Bagages (The Traveler without Luggage) z roku 1944, který režíroval dramatik Jean Anouilh podle své vlastní divadelní hry z roku 1936. Poválečná kariéra V roce 1949 získala hlavní ženskou roli ve filmu L'Homme aux mains d'argile, který románovým způsobem zachycoval život boxerského šampiona Marcela Cerdana, který ve filmu ztvárnil sám sebe. V roce 1950 jí Marcel Carné umožnil narušit její dosavadní respektabilní image rolí milenky Jeana Gabina ve filmu La Marie du port (Marie of the Port), natočeném podle románu Georgese Simenona. S Gabinem, se kterým hrála již v La Bête Humaine, se znovu setkala o deset let později ve filmu Le Baron de l'écluse (The Baron of the Locks). Pozdější kariéra Od 50. let se Blanchette Brunoy více věnovala divadlu než filmu. Na filmovém plátně se objevovala v méně významných snímcích, s výjimkou komedie Bébert et l'omnibus (1963) režiséra Yvese Roberta. V roce 1964 spolupracovala s Henri-Georgesem Clouzotovem na jeho nechvalně známém nedokončeném filmu L'Enfer, který zůstal nedokončen kvůli režisérovu infarktu. Televizní a divadelní práce Od 60. let nacházela uplatnění především v televizi, kde se pravidelně objevovala v divadelních adaptacích, televizních filmech a seriálech. Významná byla její role Madeleine v prvních epizodách dlouho běžícího kriminálního seriálu Julie Lescaut. Současně pokračovala v divadelní kariéře, kde ztvárnila role v klasických hrách jako Le Bossu, Le Maître de forges a v roce 1973 v adaptaci Marivauxova díla Le Paysan parvenu. Osobní život a odkaz Blanchette Brunoy byla dvakrát vdaná, oba její manželé byli herci - Robert Hommet (do jeho smrti v roce 1958) a Maurice Maillot (1961-1968). Svou poslední filmovou roli ztvárnila v roce 1998 v komediálním dramatu Comme elle respire (White Lies) režiséra Pierra Salvadoriho. Zemřela 4. dubna 2005 v Manosque ve věku 89 let. Brunoy je dodnes připomínána především pro své role ve filmech La Bête Humaine, Goupi Mains Rouges a La Marie du port, které patří ke klasickým dílům francouzské kinematografie. Během své dlouhé kariéry spolupracovala s mnoha významnými francouzskými režiséry a zanechala trvalý otisk ve francouzském filmu.