John Garfield

John Garfield, narozený jako Jacob Julius Garfinkle (4. března 1913 New York – 21. května 1952 tamtéž), patří mezi nejvýraznější hollywoodské herce své doby, zejména díky silným představám ponuré, romanticky založené „pracující třídy“.

Garfield vyrůstal v chudinských čtvrtích Lower East Side, kde si kvůli pouličnímu životu vysloužil i pobyt v nápravném zařízení. Právě tam se u něj rozvinul zájem o dramatické umění, což mu umožnila stipendijní soutěž. V mládí začal studovat herectví u Maria Ouspenské a záhy se stal členem prestižního Group Theatre, kde si získal reputaci díky ztělesnění mladistvého outsidera v inscenaci Awake and Sing.

Do filmového průmyslu vstoupil v roce 1937 pod záštitou Warner Bros., kde přijal jméno John Garfield. První významnou rolí byla postava Mickeyho Bordena ve snímku Four Daughters (Čtyři dcery) z roku 1938, za kterou získal nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon ve vedlejší roli.

V průběhu své kariéry se uplatnil v řadě snímků reflektujících společenská témata a psychologickou hloubku. V They Made Me a Criminal (1939) představil postavu propuštěného boxerového talentu, ve filmu Dust Be My Destiny (Zatracené krve mé) ztělesnil mladíka utlačovaného systémem. Mezi jeho nejuznávanější díla patří The Sea Wolf (Moře vlků), Air Force (Vzdušné síly)  a Proud of the Marines (Hrdost mariňáků), kde vhodně vystihl vnitřní odhodlání a traumatické následky války.

V roce 1946 si zahrál v melodramatu Humoresque, kde jeho postava mladého hudebního talentu vede k výraznému kontrastu s Joan Crawford. Zlom v kariéře přišel s filmem The Postman Always Rings Twice (Pošťák vždycky zazvoní) z roku 1946, kde ztvárnil Franka Chambersa – postavu širší veřejností velmi dobře přijatou. O rok později natočil Body and Soul (Tělo a duše), který mu vynesl druhou nominaci na Oscara za nejlepší mužský herecký výkon a který je často považován za jeden z nejlepších filmů o boxu .

V roce 1947 vystoupil v Gentleman's Agreement (Dohoda vlídných pánů), Oscarovém snímku zabývajícím se antisemitismem, kde sehrál klíčovou vedlejší postavu Davea Goldmana . V roce 1948 se představil v temném film noir Force of Evil, v němž jako zkorumpovaný právník podává hluboce sugestivní výkon. Podle kritiky z New Yorkera jde o výrazné demonstrace techniky metody („method acting“) s využitím výrazných, ale citlivých mimických detailů.

Na přelomu 40. a 50. let začal Garfield spolupracovat s nezávislou společností Enterprise Productions. V roce 1950 natočil Under My Skin a The Breaking Point, v nichž znovu demonstroval svou schopnost zobrazit morální konflikt a psychologický rozměr postavy. Jeho posledním snímkem byl He Ran All the Way (Konec cesty) z roku 1951, který produkoval a spolurežíroval, a v němž opět spojil kyselé romantické nuance s tvrdými gangsterovými tóny.

V roce 1951 byl Garfield vypovídán před Kongresem (HUAC), kde odmítl komunistické afilace i udávání kolegů, což vedlo k černé listině, snížení pracovních příležitostí a podle všeho přispělo k předčasnému úmrtí na infarkt ve věku 39 let.

John Garfield vystřídal divadlo i velké studio, ale hlavně zanechal odkaz jako herec, který jako jeden z prvních přenesl hereckou metodu na filmové plátno. Jeho díla - Four Daughters, The Postman Always Rings Twice, Body and Soul, Force of Evil a The Breaking Point - patří k mementům amerického retenčního herectví. Jeho příběh, spjatý s osobními i politickými boji, zůstává připomínkou, jaké škody může napáchat mocenský tlak.

V soukromí měl Garfield tři děti. Jeho osobní život byl někdy poznamenaný odloučením od manželky Roberta Seidmanová (Robbe), která byla dříve členkou Komunistické strany, což hrál významnou roli během jeho vypovídání.