Massimo Serato

Massimo Serato, narozený 31. května 1916 v Oderzu, Veneto, Itálie jako Giuseppe Segato, byl italský filmový herec s kariérou trvající více než 40 let. Zemřel 22. prosince 1989 v Římě ve věku 73 let. Počátky kariéry Serato opustil univerzitní studia, aby mohl navštěvovat Centro Sperimentale, italskou filmovou akademii v Římě. Na filmovém plátně debutoval v roce 1938 ve snímku Inventiamo l'amore. Díky svému vysokému vzrůstu, blonďatým vlasům a modrým očím se brzy prosadil v italské kinematografii, kde našel své místo především v historických dramatech a dobrodružných filmech. Průlom v italském filmu Skutečný průlom v jeho kariéře přišel s historickým dramatem Piccolo mondo antico (1941), kde ztvárnil mladého aristokrata Franca Maironiho po boku Alidy Valli. Film zasazený do období italského risorgimenta (sjednocení Itálie) se stal jedním z jeho nejznámějších děl. V průběhu 40. let si Serato vybudoval silnou pozici v italském filmu, když účinkoval v snímcích jako L'uomo venuto dal mare (1942), Giacomo l'idealista (1943) a Le sorelle Materassi (1944). Poválečná tvorba a ocenění Po druhé světové válce se Serato objevil v několika významných neorealistických filmech. Za svůj výkon v roli majora Heinricha ve válečném dramatu Il sole sorge ancora (1946) získal v roce 1947 prestižní italské filmové ocenění Nastro d'Argento (Stříbrná stuha) pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Mezi jeho další významné poválečné filmy patří Domenica D'Agosto (1949) a Febbre di vivere (1953). Mezinárodní úspěch V 50. a 60. letech Serato rozšířil svou kariéru i na mezinárodní scénu. Objevil se v klasickém filmu Il Grido (1957) režiséra Michelangela Antonioniho a následně v hollywoodských produkcích jako The Naked Maja (1958) s Avou Gardner. Významné role ztvárnil v epických velkofilmech El Cid (1961) a 55 Days at Peking (1963), kde sdílel plátno s Charltonem Hestonem. V této době se také objevil v biblickém eposu David and Goliath (1960), kde hrál po boku Orsona Wellese, a v dobrodružném snímku The Loves of Hercules (1960) s Mickey Hargitayem a Jayne Mansfield. Pozdější kariéra V pozdějších letech své kariéry Serato plynule přešel k charakterním rolím. Objevil se v kultovním thrilleru Don't Look Now (1973), který získal ocenění BAFTA, a ve sci-fi snímku The Humanoid (1979). Během své dlouhé kariéry účinkoval ve více než 140 filmech různých žánrů, od historických dramat přes "peplum" filmy (italské historické filmy s mytologickou tematikou) až po spaghetti westerny a komedie. Osobní život V osobním životě je Serato známý svým vztahem s legendární italskou herečkou Annou Magnani, se kterou měl syna Lucu (narozeného v roce 1942). Luca v raném věku onemocněl dětskou obrnou a většinu života strávil na invalidním vozíku. Serato byl také dědečkem herečky Olivie Magnani (narozené v roce 1975). Odkaz Massimo Serato zůstává významnou postavou italské kinematografie. Jeho všestrannost mu umožnila ztvárňovat role hrdinů i padouchů v různých filmových žánrech. Byl známý svou schopností přizpůsobit se měnícím se trendům v kinematografii, což mu zajistilo dlouhou a úspěšnou kariéru trvající více než čtyři desetiletí.