Jacques Demy

Jacques Demy byl francouzský režisér a scenárista, jehož raná tvorba spadá do hnutí francouzské nové vlny. Proslavil se zejména svými muzikály Paraplíčka ze Cherbourgu a Slečinky z Rochefortu.

Jacques Demy a vzdělání

Jacques Demy se narodil v malém městečku Pontchâteau na severovýchodě Francie 5. června 1931. Pocházel z kulturně založené rodiny, pročež se Jacques Demy přirozeně začal zajímat o divadlo, film i hudbu. Na střední školu Leloup-Bouhier docházel do nedalekého města Nantes, kde také navštěvoval místní filmový klub.

V padesátých letech studoval Jacques Demy fotografii na pařížské ETCP (École technique de photographie et de cinéma), ale školu nedokončil. Následně absolvoval stáže u animátora Paula Grimalta (v letech 1952–54) a dokumentaristy Georgese Roquiera (1954–57). Současně se Jacques Demy věnoval tvorbě krátkometrážních filmů, k nimž patří například Netečný krasavec (Le Bel Indifférent) natočený podle jednoaktovky Jeana Cocteaua z roku 1940.

Jacques Demy a francouzská nová vlna

Na přelomu padesátých a šedesátých let se zrodila francouzská nová vlna s festivalovými úspěchy filmů jako Hirošima, má lásko, Nikdo mě nemá rád nebo U konce s dechem. Režisér posledního jmenovaného, Jean-Luc Godard, seznámil Jacquese Demyho se svým spolupracovníkem, producentem Georgesem de Beauregardem, který mu nabídl asi 70 tisíc dolarů na realizaci debutu.

Z jejich spolupráce se zrodil snímek Lola vyprávějící o složitých osobních vztazích titulní kabaretní zpěvačky. Barokně košaté romantické drama, plné kinematografických aluzí, věnoval Jacques Demy režisérovi Maxi Ophülsovi. Následně natočil Jacques Demy segment o smilstvu do povídkového filmu Les Sept péchés capitaux o sedmi smrtelných hříších a drama Andělská zátoka o dvojici, kterou spojuje láska i vášeň pro hazard.

Jacques Demy, Paraplíčka ze Cherbourgu a Slečinky z Rochefortu

Mezinárodní věhlas si Jacques Demy získal ještě v průběhu šedesátých let díky dvěma muzikálům. První z nich byla Paraplíčka ze Cherbourgu. Snímek, který Jacques Demy natočil podle vlastního scénáře, vypráví archetypální příběh o lásce dvou mladých lidí, kterým osud nepřál.

Nebyl to však příběh, který zajistil Paraplíčkům neotřesitelné místo v dějinách kinematografie, nýbrž výrazná barevná stylizace a rozhodnutí ponechat celý film bez jediné nezpívané promluvy. Za Paraplíčka ze Cherbourgu získal Jacques Demy v roce 1964 dvě ceny na festivalu v Cannes včetně té nejdůležitější (tehdy zvané Velká cena) a pět nominací na Oscary. Z ústřední písně Je ne pourrai jamais vivre sans toi, kterou pro film složil Michel Legrand, se stal hit, přezpívaný do angličtiny Connie Francis pod názvem I Will Wait for You.

O tři roky později přišel Jacques Demy s dalším barevně a formálně opulentním muzikálem Slečinky z Rochefortu, v němž zachycuje vývoj několika milostných vztahů během tří slavnostních dnů v titulním městě. Jedné z hlavních rolí se opět ujala Catherine Deneuve, která předtím zazářila v Paraplíčkách, a Michel Legrand s Jacquesem Demym se dočkali další nominace na Oscara za nejlepší muzikálovou hudbu.

Jacques Demy a další tvorba

V následujících dvou desetiletích natočil Jacques Demy deset dalších filmů pro televizi i kina. Mezi nimi figurovaly další muzikály (Jeden pokoj v jednom městě, Parking), pohádkově laděné filmy (Oslí kůže, The Pied Piper) i animovaný Spiritistický stoleček. Žádným z těchto filmů už nezaznamenal takový ohlas jako Paraplíčka či Slečinky, přestože Jacques Demy nadále úspěšně rozvíjel spolupráci se zahraničím (natáčel v italské, britské i americké koprodukci) i svým dvorním skladatelem Michelem Legrandem.

Jacques Demy a osobní život

V roce 1962 si Jacques Demy vzal za ženu francouzskou režisérku (a mnohostranně talentovanou umělkyni) Agnes Vardu. Ta podle jeho autobiografického scénáře později natočila film Jacquot z Nantes. V roce 1972 se jim narodil syn Mathieu Demy, který je hercem. Jacques Demy zemřel 27. října 1990 v Paříži na následky AIDS. Tato skutečnost, včetně bisexuální orientace Jacquese Demyho, vyšla najevo až dlouho po jeho smrti.