André Wilms

André Wilms (29. dubna 1947, Štrasburk, Francie – 9. února 2022, Paříž, Francie) byl francouzský filmový a divadelní herec a divadelní režisér, který se objevil také v německých a finských filmech. Divadelní začátky André Wilms zahájil svou profesionální dráhu v divadle. V letech 1975 až 1984 pravidelně účinkoval v inscenacích Národního divadla ve Štrasburku (Théâtre national de Strasbourg) a později vystupoval v mnoha prestižních divadelních produkcích ve Francii i Německu. Příležitostně pracoval také jako režisér – v roce 1999 inscenoval ve Štrasburku hru Franze Xavera Kroetze "Der Drang" a v roce 2005 režíroval "Die Backchen" v Comédie Française. Filmová kariéra Ve filmu začínal André Wilms menšími rolemi, například ve snímku Le Tartuffe (1984) s Gérardem Depardieu nebo v Champ d'honneur (1987) režiséra Jean-Pierra Denise. Širší popularitu získal díky roli v komedii La Vie est un long fleuve tranquille (1988) režiséra Etienna Chatilieze, kde ztvárnil postavu Jeana Le Quesnoy, upjatého buržoazního otce. Tento film zahájil jeho dlouhodobou spolupráci s Chatiliezem, který ho obsadil také do filmů Tatie Danielle (1990), Tanguy (2001) a La Confiance règne (2004). Spolupráce s Aki Kaurismäkim Mezinárodní průlom přišel s rolí smolařského pařížského spisovatele Marcela v dramatu La Vie de Bohème (1992) finského režiséra Aki Kaurismäkiho. Za tento výkon získal Wilms Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce ve vedlejší roli. Později si tuto postavu zopakoval v divadelní adaptaci uvedené v roce 2001 ve Schauspiel Frankfurt. S Kaurismäkim pokračoval ve spolupráci i v dalších filmech, včetně komedie Leningrad Cowboys Meet Moses (1994) a černobílého němého dramatu Juha (1999). Vrchol kariéry V německé produkci Scardanelli (2000) ztvárnil André Wilms nemocného německého básníka Friedricha Hölderlina. Následovaly vedlejší role ve filmech Le Temps d'un regard (2007) a Ricky (2009) režiséra Françoise Ozona, stejně jako role v psychologickém thrilleru Sans laisser de traces. V roce 2011 se Wilms opět spojil s Kaurismäkim pro film Le Havre, kde hrál hlavní roli Marcela Marxe, bývalého bohéma a nyní čističe bot, který se ujme mladého afrického uprchlíka. Za tento výkon byl nominován na Evropskou filmovou cenu pro nejlepšího herce. Pozdní tvorba I po svých sedmdesátých narozeninách zůstal Wilms velmi aktivním hercem. V roce 2017 ho bylo možné vidět jako uvězněného manžela titulní postavy (Charlotte Rampling) v oceňovaném filmu Hannah (2017). Další významné role ztvárnil ve filmech Wie ich lernte, bei mir selbst Kind zu sein (2019) a v soutěžním filmu Berlinale Le Sel des larmes (2020) režiséra Philippa Garrela, kde hrál otce hlavní postavy. Jednou z jeho posledních rolí byla účast v televizním filmu La Bonne conduite (2021). Odkaz André Wilms byl uznávaným charakterním hercem s bohatou filmografií čítající desítky filmů. Proslul svým osobitým hereckým projevem a schopností ztvárnit širokou škálu postav. Během své kariéry spolupracoval s významnými evropskými režiséry a zanechal nesmazatelnou stopu v evropské kinematografii. Zemřel 9. února 2022 v Paříži ve věku 74 let.