František Milič

František Milič se narodil 9. června 1912 v Praze a stal se významnou postavou československé kinematografie jako výkonný producent a vedoucí výroby. Po studiích se nechal, stejně jako jeho mladší bratr, pozdější kameraman Rudolf Milič (1918 – 1980), zlákat filmem a začínal v letech 1937 – 1947 jako asistent režie. V této funkci tedy zažil konec první republiky, protektorát a začátky českého poválečného znárodněného filmu. Počátky filmové kariéry Současně se na přelomu 30. a 40. let objevil na plátně v epizodkách seminaristy ve Fričově Páter Vojtěch (1936), úředníka pojišťovny v Žena na rozcestí (1937) Oldřicha Kmínka, nemocničního laboranta v Kmínkově melodramatu Její hřích (1939), flamendra ve snímku Artur a Leontýna (1940) M. J. Krňanského a ještě inspicienta v Čápově filmu Preludium (1941). Tyto malé herecké role však byly pouze vedlejší činností, neboť František Milič se postupně orientoval na produkční stránku filmové tvorby. Přechod k vedení výroby Než se dostal k této funkci, byl u Hrušínského parodie Pancho se žení (1946) zástupcem vedoucího výroby. Jako vedoucí výroby vedl výrobu význačných českých filmových děl a také velkofilmů. František Milič se postupně etabloval jako jeden z klíčových produkčních pracovníků Filmového studia Barrandov. Spolupráce s Otakarem Vávrou Nejznámější období Miličovy kariéry je spojeno se spoluprací s režisérem Otakarem Vávrou. Ve funkci vedoucího výroby se ve 40. a 50. letech podepsal pod významnými i zapomenutými filmovými tituly režisérů Otakara Vávry (např. Předtucha, Němá barikáda, Nástup, Jan Hus, Jan Žižka, Proti všem, Občan Brych). Zejména husitská trilogie - Jan Hus (1954), Jan Žižka (1955) a Against All (1956) - představovala vrchol jeho produkční činnosti. Rozpočet 25 miliónů československých korun udělal z filmu Proti všem nejdražší snímek v tehdejší historii československého filmu. Práce s dalšími režiséry František Milič pracoval s výbornými režiséry (Otakar Vávra, Jiří Krejčík, Jiří Weiss, Václav Krška, Karel Kachyňa) a i s filmy tvůrců tzv. nové vlny 60. let (Věra Chytilová, Pavel Juráček). Tato spolupráce s představiteli československé nové vlny dokládá jeho schopnost adaptovat se na měnící se filmové trendy a pracovat s různými generacemi tvůrců. Pozdní kariéra Pro Jiřího Krejčíka vedl František Milič už jenom jednou a naposledy v 70. letech výrobu jeho kriminálního psychologického dramatu Podezření (1972). Před odchodem na odpočinek vedl pro Josefa Macha drama Člověk není sám (1971) se Zdeňkem Kampfem a Jiřinou Švorcovou a Tři nevinní (1973) s Jiřím Sovákem v titulní čtyřroli a nakonec pro Zbyňka Brynycha drama Noc oranžových ohňů (1974) a hudební film Romance za korunu (1975). Ve stejné funkci pracoval ojediněle i v televizi (tř. Kam slunce nechodí… Ivo Nováka z roku 1971). Osobní vzpomínky O Miličově lidském přístupu svědčí vzpomínka herce Otta Lackoviče. Nevedel, ako sa má zachovať a pomohla mu pomocná režisérka Věra Ženíšková, ktorá zobrala od neho telegram a zaniesla ho produkčnému, ktorým bol František Milič. Ten následne po dohovore s hercom mu objednal aerotaxi lietadlo a dostal dva dni voľno. Keď sa Lackovič vrátil naspäť na natáčanie, povedal produkčnému Miličovi, že z vďačnosti sa zrieka honoráru za filmy Jan Žižka (1955) a Proti všem a bude hrať zadarmo. František Milič mu nato odpovedal: "Otíku, prosim tě, komunisti mají peněz jako smetí." Filmový herec, asistent režie a vedoucí výroby Filmového studia Barrandov František Milič zemřel 31. března 1981 v Praze ve věku nedožitých devětašedesáti let.